Pramen světla

  Přeji si napsat něco, o čem jsem nikdy předtím tak důvěrně nemluvila. Přeji si dát otisk nesmírné hloubce svých prožitků do slov, jimiž bych zachytila bezbřehou krásu všeho, čeho se mi dostalo.  A přesto vím, že mé přání je bláhové a nesplnitelné. Vím, že v celém Vesmíru neexistují slova, která by dala autentickou, syrovou, a přesto jemnou podobu tomu všemu, co jsem prožila. Ale i…

Moment hlubokého nádechu a výdechu. Svět se zastavuje a upadá do mlhy zastření. Ještě před pár okamžiky jsem v dynamickém tempu letěla za svými dětmi, které byly jako obvykle o velký kus přede mnou a dostihla je až jako obvykle na dominantě pěší zóny našeho města. Na drakovi, který je lákadlem místních i přespolních lidí a kde se obvykle tvoří hloučky postávající rodičů trpělivě čekajících…

  Tak jsem jela s plně naloženým autem od fotografky, která u sebe předchozí týdny měla veškeré mé tvoření, aby jej nafotila na nový web, který už několik měsíců připravuji.  (Ano, skutečně je několik měsíců rozpracovaný a v úžasu spolupracujících na to vůbec netlačím, zkrátka až dozraje, tak bude). V rozjímání jsem svižně frčela, když se mnou rozeznělo veliké a překvapující uvědomění o mé práci – mém poslání.…