Pramen světla

Otevírám svou náruč vodě a nořím se do hlubin jejích láskyplných pramenů. Objímaná jejími doteky naslouchám šepotu pradávné moudrosti, kterou po tisíce let stráží, a v jejím kouzlu se rozprostírám. Sleduji tanec slunečních paprsků, které pronikají vodní hladinou a které jako by tvořily závoje, v nichž mizí můj běžný svět, a já smím plynout v laskající synchronii vodního království.   Rozpouštím své vědomí a mezi tancem mnoha desítek nádherných ryb…

  Mé myšlenky se rozbíhají do dne, který proměnil náš život a přestože je to téměř rok, mám dojem, jako by to bylo včera. Jako bych byla divákem filmu, prožívám zpětně každou sekundu děje až do morku svých kostí. Nesmazatelně silný děj mnou odvíjí svá vlákna a já jej nechávám dít. Náš domov, jako by právě v tuto chvíli prožíval totéž a je spolu se mnou…

O setkání se skvostnou Sílou Božství, které mi darovalo přesahující prožitky na která bych sama sotva hledala slova, děkuji za ně svým Průvodcům.   Obloha se zahalila do temného pláště a mé oči v teplé egyptské noci hledí do jasu hvězd. Zpoza jejich záře vystupují mlhavé bytosti Světla, které se měkce snáší na Zemi a zkrápí ji tichou milostí.  Vděčně se jí sytím, vnímaje zrnka…

O naší cestě, na které jsem prožila, jak se nad lidstvem sklání tvář Boží    Prožívám radostně rozvířené energie mezi balením kufrů, vyřizováním objednávek a mnoha dalšími povinnostmi, které mě každým momentem přibližují k opětovnému nadechnutí se esence, která mi je tak drahá. V den odjezdu plynu v jemném tempu naším domem, přenáším květiny na jedno místo (aby je kamarádka nemusela při zalévání hledat kde jaká je). Vařím…