Každý z nás si jistě mnohokrát za život položí otázku, co se děje s Duší, když tělo umírá…, co je pak, co Duše prožívá, kam jde…
Několikrát za život jsem tento mocný děj zažila a svým duchovním zrakem viděla rozmanité cesty různých Duší na jejich další pouti.
I když si byly podobné, tak přesto odlišné a pravdivě zviditelňovaly život dotyčného člověka.
💗💗💗
To, zda jej prožíval v upřímnosti, sebenaplnění a lásce k sobě samému má zásadní vliv na to, jakým způsobem se Duši odchází z našeho světa zpět do Nebe.
Všechna naše zákoutí, myšlenky, záměry skutky i ty, u kterých si myslíme, že nás nikdo nevidí, se sčítají a tvoří scenérii právě pro okamžik, kdy se Nebe otevírá a zve k započetí Nové cesty.
💗💗💗
Za svůj život jsem díky svému poslání několikrát byla velmi blízko těmto Posvátným dějům – odchodů Duší do Světla a mohu říct, že lidé, kteří za svého života svoji Duši potlačovali a nežili sami se sebou v souladu, nebo pro ně byly více důležitější vnější, než vnitřní hodnoty, tak těmito počiny vytvořili silné řetězy, které je jen tak lehce nepouští k Nebeské bráně – do lehkosti Světelného plynutí.
Před nedávnem jsem prožila velmi hluboký zážitek, který naplnil každý milimetr mé bytosti nesdělitelnými pocity a se svolením zúčastněných se s Vámi o něj smím podělit a v následujících řádcích Vám budu vyprávět o tom, jak jsem byla v blízkosti člověka, jemuž se otevřelo Nebe.
Pod azurovým nebem a těmi nejzlatějšími paprsky slunce, jaké si umíte představit, jsem právě rozjímala a manžel si s dětmi opodál hrál, když z vody vytáhli člověka bez známek života, jehož umístili do mé bezprostřední blízkosti.
Během pár okamžiků jeho Duše jemně vyklouzla z těla a v nesmírném štěstí a naplnění se jasně Světélkující nad jeho celým tělem zářivě rozprostřela.
Ihned jsem cítila, že život toho člověka je dovršen a procházely mnou vlny dojetí i štěstí současně a hluboce jsem prožívala
překrásný děj – tanec Duše nad tělem, která jej zaplavovala tichou úctou a vděčností za to, že se díky němu směla dotknout Života na Zemi.
Zatímco se Duše velmi láskyplně loučila se svým tělem, tak tomu člověku s velmi intenzivním nasazením a neuvěřitelným nábojem odhodlání dávala první pomoc paní, která jak posléze vyšlo najevo pracuje na RZS.
Při pohledu na její bezmezné úsilí zabránit osudu jsem cítila veliký soucit k celé situaci, protože jsem věděla, že se nedá změnit a přes její snahu život toho člověka přímo pod jejíma rukama vyhasíná…
Během chvíle se otevřelo Nebe, ze kterého se něžně vlnilo tisíce paprsků tvoříce přenádherné schodiště průzračného Světla, které pulsovalo nesmírně konejšivou, důvěru dávající energií hluboké lásky, která zalila celý prostor a byla hmatatelnou útěchou Všem přítomným.
Z mých očí tekly tiché slzy toho nejhlubšího soucitu i štěstí a slovy nedovedu vyjádřit jaký nádherný děj jsem viděla a co jsem prožívala…
Záhy se z Nebe nesly hebké tóny těch nejsladších zpěvů Andělů, kteří volali Duši do Nebe…a posléze pomalu, oděni do nesmírné Záře scházeli po schodech dolů.
Jejich křídla se jemně pohybovala a uvolňovala Světelné bubliny, které se do sebe vzájemně vplétaly a tvořily gejzíry milující energie, která tryskala na všechny strany.
💗💗💗
Duše rozprostřena nad svým tělem se zahleděla Nahoru k Andělům a při spatření své další Cesty přetékala něhou, dojetím, jemnou radostí a opravdu velmi hlubokým – svrchovaným naplněním.
Andělé se k ní pomalu blížili a jakmile sestoupili do její bezprostřední blízkosti, uvolnili tisíce barevných paprsků, jimiž ji ovinuli, rozepjali svá křídla a Ona v Čisté důvěře vykročila do jejich blízkosti, kde záhy splynula s Panem Ježíšem, který pro Ni přišel a byl Průvodcem celé družiny.
V neohraničeném splynutí vytvořili Jeden celek a v celistvém propojení se roztřpytili nesdělitelně sálajícím Světlem, které pohladilo nás všechny přítomné a celý prostor se naplnil Božským fluidem.
Pan Ježíš v celistvém splynutí s Duší se pomalu otočil a spolu s celou družinou Andělů začal plynout vzhůru.
💗💗💗
A v tu chvíli do situace přiběhla paní, která moc plakala a hlasitě naříkala (byla ženou umírajícího pána) o jehož život ještě stále paní z RZS neúnavně bojovala.
Celý proces Andělů na cestě do Nebe se zastavil, Duše pána se oddělila od Pana Ježíše, jemně splynula k Zemi do blízkosti (své) ženy, kterou vroucně objala a celou zahalila svým Světlem.
V nesmírně milujícím (posledním) objetí ji konejšila a loučila se s ní …to trvalo několik minut, během kterých se naříkající paní uklidnila a přestala plakat.
Nepochybuji, že to způsobilo právě Zázračné objetí Duše jejího manžela, který se s ní přišel rozloučit.
V poslední okamžik vroucného objetí Duše do srdce své ženy vdechla zlatý paprsek a vydala se zpět na svoji cestu do Nebe do společenství Andělů, kteří na Ni čekali a na celý děj hleděli.
Tiše jsem se modlila a pozorovala, jak blažená a naplněná Duše proudí mezi Anděly, opětovně se bezhraničně propojila s Panem Ježíšem a půvabně se s celou družinou nesla do otevřené Nebeské brány.
Nádherná a smířená splývala v ryzím Světle a průzračný Jas všech Bytostí za nimiž jsem hleděla se stále vzdaloval…
Fascinovaná z dechberoucího zážitku, pohroužená do děje, zaplavená tolika přesahujícími pocity jsem děkovala za Duši, která se tak malebně vznesla do Nebe a říkala si, že ten člověk žil bezesporu krásný a čestný život.
💗💗💗
Plna tolika dojmů a sycena energií Nebe, která byla hmatatelně přítomná jsem (opětovně) prožila, že to oč v našem Životě nejvíc jde je, abychom do poslední krůpěje naplnili své Duše. To je ten nejdůležitější úkol každého člověka (jak často lidem ve svém okolí s oblibou říkám).
💗💗💗
Nepochybuji, že bylo Vyšším přáním, abych byla v této situaci přítomna, právě proto abych o tom napsala a předala na všechny strany toto Poselství.
Nepochybuji, že ten pán žil naplněným, šťastným a čestným Životem v Pravdě ke své Duši, kterou svrchovaně naplnil všemi podobami prožitků, tak jak bylo jeho Poslání.
A nepochybuji, že svůj nejdůležitější úkol Života zvládl dokonale a v Čisté opravdovosti.
Ráda bych v době dnešních „populárních duchovních směrů“ řekla, že totiž vůbec nejde o to, jak je kdo spirituálně daleko, jak uvědomělý život žije, kolik toho ví a zná, jak se mu točí čakry, kolik seminářů absolvoval a knih přečetl, ale o to, jak Opravdově žil.
To je totiž ten nejhlubší smysl Života každého z nás.
A nenechme se mýlit pózou a vše-věděním některých lidí, protože někdy jsou ty nejobyčejnější lidé těmi nejvzácnějšími…
…Když do Světlem zalitého prostoru přijela přivolaná záchranka, pánovo tělo důstojně zahalili a Nebe se jemně zavřelo.
Tiše jsem se modlila za další cestu té Duše a za to, aby paní, které před zraky zemřel muž Andělé zaplavovali Nekončící podporou a útěchou.
Tiše jsem Děkovala, za to, jak nádherného daru se Duši dostalo a ona směla tak brilantně opustit naši Zemi…
Děkovala jsem svému empatickému muži, který vnímavě pochopil, že prožívám něco mnohem víc a celou dobu si opodál hrál s dětmi a já mohla jen být.
Děkuji, že jsem dostala dar tohoto prožitku a za to, že jsem jej směla dát do podoby slov, která mi Andělé okolo mě šeptají.
S úctou k Duši a všem dalším Bytostem.
Radana
