Poselství Duše Vesmíru
Nacházíme se v bodě zásadního obratu. Kolikrát jsme tuto, či podobnou větu předchozí dny, měsíce, roky slyšeli? A přestože je velmi těžce definovatelné a naším rozumem pochopitelné, tak
Nacházíme se v bodě zásadního obratu. Kolikrát jsme tuto, či podobnou větu předchozí dny, měsíce, roky slyšeli? A přestože je velmi těžce definovatelné a naším rozumem pochopitelné, tak
Mokoš předala svou pomyslnou vládu bohyni Svíze, patronce měsíce října. Bohyni křižovatek a životního rozhodování, správné volby, která nad námi drží svou ochrannou ruku. S každým
Tulím se k dětem, naslouchám jejich oddechování a vdechuji vůně jejich hlaviček, které prostupují celou moji bytost. Hebce se nořím do spánku, z něhož mě záhy volá tajemný
Hledím do temných očí dívenky, ve kterých je nesdělitelná radost, jež mě plní dojetím. Je užaslá, jako by dostala ten nejkrásnější dárek na světě, a přitom
S dojetím sleduji děti na představení naší školy a školky a uvědomuji si okouzlující výjimečnost našich paní učitelek. A jak je neuvěřitelné, jakými vzácnostmi naše děti obdarovávají,
Tak zase s radostí běhám s balíčky, na které se usmívám a mám dojem, jako kdyby Nebem projížděla zlatá sluneční loď, která je obestírá svými paprsky požehnání a já
Prostor ničeho. Není zima a není ještě jaro. Je něco mezi tím a v tomtéž rovněž stojíme i my. Jsou chvíle, kdy nabíráme dech ve spočinutí a čerpáme dary
Příběh, který Vám budu vyprávět se skutečně stal a ještě nyní ve mně vyvolává velmi krásné pocity a hluboké uvědomění toho, jak velmi blízko jsou Duše lidí,
Jen den zimního Slunovratu, okamžik, který je magický, jiskřivý a naše rty častěji, než kdy jindy vyslovují slovo Ježíš – Ježíšek. Noříme se do závojů slavnostního
„Ještě kousek, ještě kousek vydrž,“ říkám si, „to dáš,“ zatímco běžím po xyté k autu s pořádnou pyramidou balíků, které jsou neposedné, a ještě navíc jsem přecenila