Volným krokem, jako víla, nakračuji v nádherném koberci podzimní trávy, ve které tu a tam leží list, který pod mými kroky jemně zašustí.
Pohlédnu vzhůru do korun stromů nekonečné a mé milované lipové aleje, která mě zná už od dětství, a které v tichosti naslouchala mým myšlenkám v dobách dětství i dospívání. Dopřávala laskavý stín a šepot mým dětem, s nimiž jsem tam od miminek chodila na procházky, darovala mi mnoho slov, vedení a poselství pro mé články, ale třeba mě vede i při telefonickém setkání s Vaší duší.
Koruny jsou dnes slavnostní, noblesní a vlní se nádherným třpytem, který jako by byl poslem čehosi tajemného. Vnímám tu nádhernou energetickou a komunikační síť, která je doslova jako z pohádky a čas tiše běží…
Možná se i zastavuje a já, cítíc uvnitř sebe hluboké blaho, děkuji a vyslovuji své naplňující vděčnosti za mnohé a snad dočista vše i ty nejprostší věci, které ve svém životě mám. Uvědomuji si, že to, co mám a mnohdy my všichni máme a připadá nám to zcela zřejmé, tak za to se třeba ostatní musí modlit… Jsem dojatá a nořím se do svého vnitřního světa.
Jako kdyby z korun stromů stoupala svěží vlhká vůně vydechující Matky Země, která pomalu završuje svůj cyklus a do těchto jejich nádherných esencí dopadá jiskřivě sametový dech Vesmíru. Okouzlující paprsky se vzájemně snoubí do elegantních prstenců, v nichž problikávají nádherné Světelné gejzíry. Jsou tiché, ryzí, hluboké a majestátní.
Středem jejich záře vidím, jak z Nebe sestupuje postava, její krok je důstojný, rozvážný, úctyhodný a já udiveně, hledíc na rozptylující se Světelné závoje, poznávám svého tatínka (viz obrázek). Je tak nádherně zářivý, radostný a blaženě šťastný až já sama přetékám štěstím. Rozbíhám se k němu do tryskající záplavy paprsků a pociťuji hmatatelně jeho objetí, které je objetím čisté, milující a nikdy nehynoucí lásky Duší. Cítím v očích slzy štěstí i dojetí a je to nepopsatelně nádherné.
Po pár chvílích spolu mluvíme, dočista o všem možném a já mu povídám, že kdyby to bylo možné, tak bych ho tady a teď v tom reálném světě vzala třeba na kafe, na procházku nebo mu ukázala svoji práci. Že mi je vlastně líto, že nic z toho není možné a jsou chvíle, kdy mě to sakra štve a jindy mi je zase líto, že není u toho, když mé děti rostou…
Vnímám, jak mi pozorně naslouchá a moc dobře vím, že je každý moment součástí mého života a oním slavnostním Nebeským třpytem svého Ducha zdobí tapisérii mých vzpomínek na něj a současně ji udržuje v ryzí a čisté podobě mého vědomí tak, abych skrze sebe, cokoliv jsem s ním ještě za jeho života prožila a nyní prožívám, mohla předávat svým dětem…
💗💗💗
Ano, je to tak a já, přestože jsem si nyní tak trochu posteskla, vnímám a den po dni prožívám to velké štěstí, které mám, že přestože je můj tatínek již dlouhých třicet let v Domově Věčnosti, tak je přesto jeho odkaz na Zemi věčný a každým úderem mého srdce je spolu se mnou.
💗💗💗
Tento prožitek se mi stal 10. 10. 2023 a já jsem si uvědomila, že se k nám blíží Dušičky. Proto se s Vámi toužím se podělit o tuto krásu a povědět Vám, že nepochybuji, že blízké duše Vás všech k Vám mají právě tak blízko jako můj tatínek ke mně.
A i když to třeba neumíte tak zachytit, navnímat a otevřít se jejich přítomnosti i všem nádherným dějům, které předcházejí vše, co lze běžnými smysly vnímat, tak bych Vám chtěla povědět, že každá Duše, se kterou jste prožili kus svého bytí, cítí jiskru lásky ve Vašem srdci, jež je nádherným pojítkem pro to, abyste vnímali.
A tak spočiňte, zavřete oči a zažehněte svíčku Srdce Nebes a nechte se obklopit něhou tak hlubokou, že se Vám bude tajit dech a hmatatelně pocítíte nádhernou blízkost Vašich milovaných…
Naciťte se na to, že se blíží se období roku, které má svůj původ již v keltské kultuře. Tehdy ho nazývali Samhain a považovali tento svátek za konec jedné roční etapy, za ukončení léta a přechod do plného ponoření se do svého nitra.
Právě nitro je v tento čas pro nás tím nejkrásnějším prostorem pro oslavu, tichou a něžnou vzpomínku, pro setkání se s našimi blízkými zemřelými. Nechtě plynout čas a navnímejte si, jak přesně chcete období Dušiček oslavit právě Vy. A vězte, že ať už to uděláte jakkoliv, bude to správně. Stačí si udělat prostor pro propojení se se svými blízkými a jejich kořeny.
Já osobně vnímám důležitost tohoto období, kdy se nejenom propojuji se svými blízkými, abych na ně vzpomínala, ale také se propojuji s rodem, který mi dává možnost opřít se o jeho kořeny nebo požádat o pomoc. Přesně tak, jako se mi to právě před pár dny stalo, i když to bylo spíše spontánním zážitkem.
V čase Dušiček si tvořím cíleně posvátný prostor proto, abych mohla jít ještě do větší hloubky a nechat svou duši potkat se s dušemi mých blízkých, kteří už tu se mnou nejsou. Ráda bych Vás inspirovala také k takovému propojení se, nacítění se, a tak se s Vámi nyní o jeden z mnoha mých rituálů podělím.
💗💗💗
Nejčastěji si pro rituál vytvářím prostor, ve kterém budu jen já sama, abych se mohla dostatečně zklidnit a napojit se vnitřně na všechny z mého rodu, kteří už tu fyzicky nejsou. Zapálím si zástupce živlu ohně, svíčku Matka Země, Panenka Marie, Jana Křitel, či Ježíš Kristus – to jsou svíce, které mě vždy spolehlivě podpoří na mé cestě do nitra, do hloubi mé duše. Přidám i další živlové zástupce – nádobu s vodou, kamínky, hlínu z určitého (pro mě významného místa), peříčka a také si připravím mističku s ovocem, oříšky, čokoládou jako obětinky. Obvykle také pracuji s esencemi, či drahokamovými oleji.
Není důležité, co všechno do svého pole přinesu, důležité je, co pro mě dané věci znamenají, takže to klidně může být jen jedna svíčka, která mi zastoupí celý můj pocit propojení. Vždy je důležité vnímat, jak to v daný okamžik cítím, zda má být mé rituální místo bohaté nebo naopak prosté. Nic není špatně, nic není dobře, vše je vždy božsky načasováno pro daný okamžik. Proto si i Vy najděte v přípravě místa svou lehkost, abyste nebyli ve stresu, že něco není „nějak“. Rituál nemusí být noblesní a může mít dočista prostou podobu, protože to nejdůležitější je náš niterný Záměr.
Než začnu s rituálem, rozjímám, na co bych se svých předků chtěla zeptat, na co bych chtěla znát odpověď a beru si tuto otázku do rituálu.
Ve chvíli, kdy se cítím připravena, zavřu oči a pomalinku s hlubokým nádechem a výdechem vstupuji do svého nitra, kde se uvelebím a pozvu všechny své blízké zesnulé, aby se přidali k našemu rozjímání. Někdy přijdou zástupy, jindy zase jen ten, kdo cítí, že je potřebné se se mnou právě teď propojit.
Poděkuji všem, kteří přišli, všem těm, kteří zde byli přede mnou, za to, že já nyní mohu žít tak nádherný život, plný radosti a štěstí, že se mohu svobodně projevovat a že je to bezpečné (přidat můžete jakoukoliv formu vděku).
Když ucítím, že nastal ten správný okamžik, položím svou otázku a nechám k sobě přijít odpověď. Někdy přijde ve formě jasného vzkazu, jindy jen závanem větru, jako ujištění, že má otázka je vyslyšena a odpověď se může zjevit ještě během několika následujících dní. Nikdy netlačím na to, abych získala odpověď, to není účelem, stačí, že má otázka byla vyslyšena. A mnohdy odpověď (či odpovědi) přichází v rytmu mnoha následujících hodin a dní, jako obraz na hladině dějů života, do něhož se zcela přirozeně propíšou.
Poté se se svými předky rozloučím a pomalinku se vracím zpět. Opět s několika hlubokými nádechy a výdechy se vracím do svého těla, nechávám jej hovořit a vnímám, co se v něm během rituálu událo, promnu své ruce, zahýbu prsty u nohou a pomalu otvírám oči. Mnohdy cítím, jako kdybych se probouzela do zcela „jiného“ prostoru, voní přítomností a až mystikou esencí nejen mých předků, ale i mnoha Bytostí Světla, které přirozeně do těchto okamžiků sestupují. Ještě si dopřeju čas u plamene svíčky, která stále hoří jako strážkyně prostoru, ve kterém se odehrálo něco velmi magického, zásadního a další lávku mé cesty otevírajícího.
💗💗💗
Ten samý den večer, kdy píšu o svém prožitku s tatínkem, ve svitu plápolajících plamínků uléhám s dětmi do postele, vyprávíme si a já vnímám, jako kdyby na nás otevřené Nebe sypalo svá něžná poselství. Cítíc jejich rytmus vnímám, jak se jiskry energií mých a mých dětí s nimi mísí a pociťuji velkolepé zavinutí Světelné náruče mého tatínka, který nás všechny hluboce krásně objímá. Vrací mě to zpět do dětství a mám pocit, jako kdyby se mé tělo a záhy celá moje bytost nořila do křišťálové mísy teplého oleje bezpodmínečné a nehynoucí Lásky. 
Lásky, která je ušlechtilá, čistá a přesahuje náš svět, a kterou umí darovat „jen“ Duše našich bližních z Věčnosti. Duše, které umí neviditelně tkát tapisérii vzácných okamžiků, v nichž neexistuje čas, ale přetrvává věčný odkaz propojení, jež nese tak hluboce milující energii.
Nechť se Vás všech dotýká a prostupuje nesmírnost hluboké lásky Srdce Nebes Vašich bližních.
S láskou,
Radana
P. S.: Když jsem napsala tento článek, tak jsem šla mrknout, jestli nemám fotku svého tatínka a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že je mezi nimi jedna právě i z lipové aleje, o které vyprávějí mé dnešní řádky. A přestože fotku, kterou zveřejňuji, od jejího pořízení do dnešního dne, odděluje mnoho desetiletí, tak si říkám, jako kdyby byla už v moment svého vzniku vyvolená právě pro tento záměr, a uvědomuji si dokonalé propracování Celku, který udává rytmus veškerým dějům našeho bytí…
