Jste naše světlo Radanko, slyším v závěru telefonátu slova ženy, která prochází nesnadným obdobím a oslovila mě o podporu. Loučíme se, pokládám telefon a napadá mě, že ne já sama, nýbrž mnou se odvíjí Světlo a to, jak je důležité si zas a znovu připomínat, že na své starosti nikdy nejsme sami a všudypřítomná energie Stvořitele nám je stále nablízku.
A přesto na tuto skutečnost tak často zapomínáme a mnohdy se pod přílivem složitostí, které jsou přirozenou součástí našich životů, propadáme do oslabujícího rozpoložení.
Vše má svůj příliv i odliv a kyvadlo se vychyluje doprava a stejně zase doleva na všech úrovních Vesmíru i našeho života. Proudící rytmus harmonie neustále se pohybujícího děje nám odměřuje takové, či onaké prožitky. Tak je tomu odnepaměti a nikdo z nás tomuto ději neunikne.
A i když bychom tak rádi prožívali jen to krásné, tak všichni víme, že opačnou stranu potřebujeme ke svému poznání, pohybu za Světlem a zkušenostmi.
♥♥♥
Procházet náročným obdobím v lehkosti, důvěře, naději a síle není samozřejmé, a abychom tak kráčet s pokorou směli, je třeba být ve vědomém napojení na všudypřítomnou energii Stvořitele.
Ne se jen omezovat na chvíle modlitby, meditace, rozjímání a další péči o sebe sama rozmanitými způsoby, které tvoří naše základní pilíře.
Nýbrž umět to, co načerpáme rozvíjet skrze samotné praktické prožívání, ale především být ve vnitřní bdělosti, díky které žijeme v prolnutí s Celkem. Tehdy odvíjíme vlákno svého osudu s vědomím toho, že živou a přítomnou Sílou našeho bytí JE neustálá existence Stvořitele.
Nejvyšší Božství se nám – vyspělému lidstvu zdá neskutečné, neuchopitelné, zázračné a tak moc nedosažitelné. Mnohdy něco, co je jen pro vyvolené. A přesto je to to nejpřirozenější, co nás nepřetržitě obklopuje.
Rozprostření Stvořitele a Jeho zázraků – které nazýváme zázraky, ač jsou popravdě čirou přirozeností, Jeho všudypřítomné energie se nám dostává nepřetržitě – tehdy, když sami dovolíme.
Božská inteligence zná dokonale celý náš mikrokosmos do nejmenších detailů, každou naši buňku, veškeré vrstvy naší bytosti, až do nejhlubších hlubin. A rovněž také vše, co právě nyní potřebujeme a v dokonalém koktejlu nás přichází vyživovat naprosto vším. Děje se to teď.
A děje se to každým okamžikem odnepaměti Stvoření a naší úlohou je rozvzpomenutí si na Posvátný tanec, v němž se ve fascinujících dějích napříč časy rozpíná Síla, která je zdánlivě zázračná, a přesto je vyjádřením nejpřirozenějšího děje Života.
Jestliže neproudíme v její náruči, nejsme v důvěrném prolnutí s živou energií stále se pohybujícího Posvátného tance, které proplouvá skrze veškeré naše dění jako nesmírné požehnání. Zapomínáme se Jí vědomě skrze svůj dech, ale i prosté bytí, otevírat a přijímat Ji jako plnohodnotnou a nenahraditelnou esenci našeho bytí.
Je celá paleta důvodů toho, proč jsme v zapomnění, od roztržitosti, neustálého chvatu, až po to, že si na sebe neděláme čas a nakládáme si víc, než je v souladu.
Domníváme se, že vše sami zvládneme a jsme (nevědomě) i přes svůj spirituální vývin mnohdy izolovaní v běžných každodennostech od ryzí síly Celku, neb jsou naše vibrace ostré a tím pádem nepřijímající.
A tehdy se kyvadlo přílivu a odlivu pro nastolení harmonie počne vychylovat na stranu, která nás přichází učit to, co vlastně dávno víme a přesto to neděláme. Přichází prostor otevření našich Nejvyšších potenciálů skrze méně příjemné zkušenosti.
Jestliže v sobě posilujeme vlastní Boží jiskry, tak naší vědomou péčí sílí, proměňují se a zjemňují. Z hlubin naší bytosti vyvěrají jako nekončící vřídlo půvabně jemného Světla, které nás všemi směry přesahuje, tvoří překrásné, rychle vibrující ornamenty (které díky jejich rychlému kmitání nemůžeme spatřit fyzickým zrakem, jsou však viditelné při naší vnímavosti) a rozechvívají se v Božském rytmu vně.
Díky tomu se stáváme otevřenou krajinou pro všudypřítomné vysokovibrační energie Stvořitele a prodlévající vlny Světla námi vlní nejkrásnější melodie Světla, které skrze nás tvoří a násobí skvostné ornamenty spojující nás s Božským celkem.
Svým bytím procházíme s klidnou moudrostí, důvěrou, niternou sílou, vírou a vnitřní pevností, jimiž jsme nepřetržitě posilňováni.
Jdeme s pokorou a přesto s vědomím si Moci, která je naší součástí a pro kterou není nic nemožné, protože proudíme v rytmu Nejvyšší posvátné síly, která je s námi v té nejhlubší a milující sounáležitosti prolnutá.
Tak hluboce, celistvě, živě a přítomně, že na mnoha svých úrovních prožíváme zázračné děje všudypřítomné přirozenosti Stvořitele.
♥♥♥
Záhy po rozhovoru, díky kterému mnou prošla předchozí slova, přijíždím domů, vítám se s dětmi, povídáme si a ony si zase odbíhají hrát ven.
Převlékám se a následuji je na naši zahrádku, kde naslouchaje jejich švitoření se opírám o sluncem vyhřátý pyramidální domek – místo, kde jsou svíčky mé dílny.
Cítím, jak každá svíčka a vlastně celý domek – jemuž mnozí, kdo vstoupili, říkají malý chrám, tepe okouzlující sílou mnoha gejzírů Světla a prožívám hmatatelnost toho, proč jsou mé svíčky tak hluboce zázračné.
Ve vděku se rozkládám na tisíce malých kousků, které tančí ve svém rytmu, aniž bych jej směla nebo dokonce chtěla nějak ovlivňovat. Splývám s nekonečnem a současně jsem pevně rozpoložena v Zemi.
Jsem Vším a ničím.
Jsem vláknem každého chvějícího se listu a současně větrem, který jej rozechvívá.
Ladně plynoucí řekou i kameny které objímá.
Vonící květinou i motýlem, který okolo ní tančí.
Blahem.
Rozpínám se skrze mnoho rovin a současně jsem vnořena v přítomném okamžiku.
V objetí Stvořitele a Jeho zázraků, které nazýváme zázraky, ač jsou popravdě čirou přirozeností Jeho všudypřítomné energie, která v něžně se chvějících vibracích bez ustání plyne naším světem.
Zažívám hlubokou propojenost v nesdělitelné sounáležitosti. Blažený stav.
Proudící barevné vibrace, ve kterých se rozpínám, dál hrají své noblesní zázraky a já v jímavé tichosti pomalu otevírám oči. Mžourám do sluníčka, poslouchám zpěv ptáků a s láskou se klaním na své malé zahrádce k Zemi.
Vnímaje její voňavý dech, naslouchaje jejímu zvučnému vyprávění, zažívám blaho zázraků, které jsou čirou přirozeností všudypřítomného Božství, jemuž se oddávám.
♥♥♥
Večer, když chystám večeři, posílám staršího syna utrhnout pár snítek bylinek, a jak rozverně vybíhá z kuchyně, volám za ním „a nezapomeň rostlinky poprosit a poděkovat jim“…
Než udýchaný přiběhne, tak si uvědomuji kolik zázraků se vlévá do dějů, díky kterým rostliny vyrostou a záhy se stávají naší součástí a v nepřetržitém cyklu Života námi láskyplně ožívají…
Syn přibíhá zpátky a s bylinkami mi přináší i pár kořenů pampelišek (které si celé jaro všichni dopřáváme) s pořádnou hroudou hlíny až do kuchyně.
Nechávám to vše chvíli ležet a cítím, jak se z těch darů vlní proudy vibrací, které zaplavují celý prostor brilantní energií, a vše se koupe v tekutých briliantech Božství, které i když jej běžně nevidíme, tak je nám všem neustále nablízku…jen si to připomínat.
A tak i když jsem vlastně neměla v plánu napsat článek a stalo se to náhodou, tak mi první čtenářka napsala, že se jí dotýká tak, že mě požádala o svolení, aby si jej směla vytisknout a mohla v něm čerpat, tak si uvědomuji, žě právě proto jsem jej napsala, abychom si to všichni přípomínali.
S láskou Vám všem přeji nádherné dny v objetí něžného Světla Stvořitele, které i když není vidět tak Je…
♥♥♥
