Když ráno naslouchám oddychujícím synům a vdechuji tu nejkrásnější vůni – vůni jejich vlásků, říkám si, že přesně tento okamžik, tento svůj pocit bych stáčela do lahví a rozdávala jako elixír štěstí. V těchto chvílích se nořím do sebe, rozjímám, procházím mezi světy a s družinou svých mnoha nádherných Světelných průvodců plynu mnoha úrovněmi nádherných světů Lásky.
Jindy jsem pevně rozložená ve svém těle, které zaplavuji vědomou péčí své pozornosti a uvědomuji si mocný děj každého úderu svého srdce, šumění krve v žilách a veškerých zázraků, které se mnou odvíjejí. Vědoma si nejvzácnějšího, a přesto nejobyčejnějšího daru lidského těla, posílám každé své buňce nejhlubší vděčnosti, které je sytí Láskou.
Za ranního zpěvu ptáků a jemného vrnění spících děti se ladím na den jako takový a na to, co je právě tento konkrétní den mojí úlohou. Co nejkrásnějšího mu mám a smím ze sebe sama darovat. Vnímám to, jako velmi důležité. Jako něco, co bychom se bývali měli učit od dětství – naslouchat. Naslouchat mystériu Života uvnitř i vně a cítit jeho Posvátnou esenci.
Naše napojení k sobě, svému tělu, své rodině, veškerým procesům, které se nám dějí a naladění na rodící se den a každý jeho okamžik, který nám nabízí nepřeberné množství prožitků, je dílčí cestou poznání, kterou tvoříme svůj příběh. Tvoříme jej vláknem naší pozorné bdělosti.
Neexistuje žádný manuál, žádná příručka, ani skvěle vypracované plány našeho rozumu, které by v nás tuto vlastnost zušlechťovali. Namísto toho máme velmi silnou vnitřní schopnost přijímat samotné živě přítomné frekvence, které nás obklopují. Jsou stále okolo nás a v proměnlivých barvách, nádherných strukturách a obrazech, k nám září svoji tichou řeč Lásky, přicházejíce ze samotného děje Univerzálního tvoření.
Celou naší planetou pulsují nádherné vlny a každého jednotlivce zvlášť obklopují esence, které nám dávají požehnáním pro to, či ono. A jestliže jim nasloucháme a pochopíme svoji úlohu, tak se ona podpora odráží na hladině našich okamžiků jako Mistrovské požehnání.
Můžete si pomyslet, že to mám jednoduché, když umím slyšet a vidět Anděly a mnoho dalších věcí, o které mám Život snadnější. Já Vám ale řeknu, že jsem právě takový člověk jako Vy. Mívám dny, kdy mi to dá docela zabrat a říkám si, že má bdělost prochází neustálým výcvikem od stále důslednějších Mistrů.
Někdy si bláhově při svém ranním rozjímání myslím, že jakmile zmizí obvyklý ranní cvrkot naší kuchyně a já ji jakž takž uklidím, tak vyřídím nové objednávky, odepíšu dlouhé frontě (fakt se omlouvám, že tak dlouho čekáte) různých dotazů, nebo jako neviditelná víla zmizím do své dílny malovat (zatímco si děti budou samozřejmě spokojeně hrát).
A ono je to všechno jinak!
Už během prvních chvil probuzení celé rodiny se ukazuje, že jsou potřeby nás všech zcela jiné. Jsem v pohroužení, ze kterého mě vytrhuje pořádný rachot sourozenecké šarvátky, do které se míchám, až když už lítají chlupy. Foukám boule, utěšuji a záhy přichází bratrské smíření velké lásky, díky které je vše bezpodmínečně odpuštěno. Dělám další konvici čaje a dávám do trouby oběd, který jsem připravila do pekáče již předešlý večer a sama sobě nyní děkuji za prozíravost.
Mrká na mě hromada vypraného prádla, které touží uklidit, a já jdu odvážně do akce, při té příležitosti dám prát další, zaliju kytky, vydrbu umyvadlo, odpovím na SMS starší dceři a mezitím jednomu ze synů odpovídám na všetečné otázky o Vesmíru, když přijde druhý a přinese mi ze zahrádky ukázat výstavní žížaly, které umístí na právě umyté umyvadlo. Hluboce se nadechuji, chci něco říct a namísto toho se zastavuji a užívám si ten čirý okamžik dětského úžasu, který je prostě famózní.
Fluidum takových chvil je nezapomenutelné a já, často dojatá jejich krásnem, pozoruji hemžení Andělů v naší blízkosti, kteří nám hebce protkávají náš domov Láskou.
Nádherná jemnost září prostorem a já cítím volání po obyčejně prostém bytí s dětmi, které mezitím odbíhají na zahrádku. To je mystérium štěstí dnešního dne a tak měním plány, o kterých jsem si ještě před pár hodinami myslela, že jsou jasné a chystám se, že půjdu s dětmi na procházku.
Na troubě snížím teplotu a do mého připravování jít ven mi zvoní telefon z tiskárny, že jsem zapomněla potvrdit objednávku visaček pro svíčky, „Aha no jo, promiňte, to víte jak to někdy s dětmi je…“ Na druhé straně mám pochopení a díky tomuto telefonu si uvědomuji, že na mé vyjádření ohledně nějakých věcí čeká ještě paní grafička. Bleskově to vyřídím a už se spolu s dětmi noříme do krásné krajiny, kde Andělé hladí Zemi a já si v pozadí jejich smíchu uvědomuji jakých elixírů štěstí je můj Život plný.
Pak jsou dny, kdy poctivě makám, že si na konci dne říkám, že to snad ani není možné, co jsem za jeden den zvládla. Mám příjemně protažené tělo po józe a ve vůni upečených koláčů, které je náš domov plný, po večerních rituálech s dětmi šťastně koukám na pěknou hromádku zabalených balíčků Vašich objednávek. Prohlížím si nově namalované, Anděly rozzářené, svíčky a zažívám naplňující pocity z meditace, kterou jsem v onen den provedla skupinu dvaceti lidí. Právě tento den měl totiž onu esenci požehnání, jimiž mě objímal pro všechny mé úlohy, které jsem v úctě následovala.
Uvolněná bylinkovou koupelí se záhy pročítám krásnými e-maily a Vašimi zprávami, ve kterých mi sdílíte své nejhlubší prožitky a mnoho ze svých Životů. Plní mě vděčnost. Dočítám se, jak hodně Vám svíčky ode mě pomáhají a jaké zázraky na hladinu Vašich životů vynáší Placentový rituál. (Že to snad není možné). Usmívám se na monitor, spokojeně se rozhlížím po své dílně a uvědomuji si, že to je ONO.
Mé Poslání, které plním s nejhlubší Láskou, ve které se odevzdávám Životu, je zkrápěno požehnáním štědrosti.
A přestože jsem v očích mnohých rebel, protože se nesvazuji pravidly, marketingovými ani dalšími strategiemi o tom, jak nalákat co nejvíce zákazníků a už za samotný tento článek by mi mnozí dali černý puntík, tak nechávám dít Lásku, za kterou jsem Já – má opravdovost.
Cítím, že je to to nejdůležitější pro mě, ale vlastně i pro každého člověka. Stát sám za sebe ve své Pravdě. A tak, zatímco mám tento článek rozepsaný dobré tři týdny, protože se zkrátka strunka bytí stáčela jinak, než se zprvu zdálo, si říkám, jak je důležité se zas a znovu s pokorou nechat vést Životem a jeho Mistrostvím.
Naslouchat tomu, jaká je naše úloha.
Lide mi často říkají, jak se cítí sklíčeni, že se věci nedějí dle jejich plánů, nezapadají do tabulek, nedaří se jim to, či ono, jsou málo výkonní, anebo se neřídí návody různých odborníků, i když by se to mělo. Víte co, já také ne, a přesto se mi daří.
Řídím se citem a naslouchám. Nezasahuji, neovlivňuji, ale také nereptám, když se po mně něco chce.
To je klíčové pro naše plynutí v symbióze se sebou, tím pádem i s ostatními a celým Živým světem, protože jen tehdy když jsme napojeni na sebe, jsme spojeni se Vším. A to Vše nás na naší cestě podporuje.
Je to přirozené a není v tom žádná věda, kterou jsme si my lidé zvykli vyhledávat a luštíme své životy jako nepředvídatelné hádanky, nebo hledáme složitosti a tam kde nejsou nějaké vymýšlíme.
Mám radost a jsem šťastná, když se vítr opírá do plachet mého Života právě tak, jak se z moci Vyšší děje, protože vím, že to je děj požehnaný.
A ať to jsou maličkosti nebo velké věci nechávám svou loďku plout právě tak rychle, či pomalu jak vítr fučí a on mi vždy přinese vůni a energii, ze které tvořím, ať už to jsou makové koláče nebo velké projekty.
Bezpečně mě vede k obzorům nádherných příležitostí, klidných vod, ale i podmanivých vln, jimiž září štědrost a od všeho tolik, kolik právě potřebuji. Netoužím svoji loďku popohánět, ale ani ji nebrzdím a neudávám směr vlastních rozumových úvah. Jen ctím, to co přichází.
Jsem součástí tlukotu Života, který je nepředvídatelný a jemuž plně důvěřuji. Tak to cítím a to je můj rytmus.
- To je Síla, která mnou proudí, a já se jí beze zbytku odevzdávám.
- To je přesah, kterým tryskají mocné esence Andělů zaplavujíce štědrostí požehnání Vše, co tvořím, neb to přichází z mnohem Vyššího záměru, než si kdokoliv z nás umí představit.
A tímto článkem Vás zvu k tomu, abyste si na sebe dělali po probuzení, ale i v průběhu dne pár momentů a pohlédli do svého nitra a ptali se „jaká je má dnešní úloha“? Co nejlepšího ze sebe dnes mohu mystériu Života darovat?
Hluboce se nadechněte a nechte do sebe vtančit esence, které Vás objímají a touží Vás v tom podpořit! Ať už jde o malé, či velké věci, tak je naplní nejhlubším požehnáním a Váš Život velkolepou štědrostí, tím si buďte jistí!
A i když Vás nakonec Vaše loďka poveze docela jiným směrem než si zprvu myslíte, dovolte si to bez vzpoury rozumu a s vědomím, že plujete tím nejlepším směrem a v tom nejkouzelnějším větru, jemuž čím hlouběji se odevzdáme tím více Mistrovství nám daruje.
💗💗💗
Život sám o sobě je Božský, když se mu odevzdáme.
💗💗💗
Když jsem tento článek dokončovala, zavolala mi žena, kterou na její cestě provázím a mimo jiné sdílela to, že se učí plynout, nespěchat a naslouchat. Byla vychovávaná k tomu, aby pořádně makala a byla vždy a za každých okolností úspěšná, pracovitá, pilná a nejlepší. Cítila se Životem vysílená a nakonec zjistila, že přece pro to, na Zemi nejsme.
Ne skutečně nejsme.
Právě nyní se osa našich prožitků kolektivně stáčí opačným směrem a mnohé z toho, co dosud fungovalo zaniklo a zaniká dál. Tento děj bude vrcholit v období Slunovratu a každý z nás to ve svých dnech více, či méně prožívá.
Povídaly jsme si téměř hodinu a mé vnímavé děti jako kdyby věděly, si v symbióze hrály na dvorku (samozřejmě, že věděly) neboť Život odvíjí cívku vždy v souladu se Vším. Té paní se po našem rozhovoru velmi ulevilo, dostala mnoho osobních odpovědí pro svoji další cestu a já si uvědomila, že ač je tento článek vlastně obyčejný, jak důležitý je. Jakmile jsem udělala tečku, děti přiběhly a už nám začal takový nevšedně všední cvrkot štědrostí.
Posílám Vám mnoho štědrostí a plnou náruč toho nejkouzelnějšího větru pro Vaše plynutí.
S láskou, Radana
