skip to Main Content
+420 775 029 666 info@pramensvetla.cz

Jsem vděčná, že jsem tou, kterou Jsem.                                               Radana Třešňáková

Jsem ženou, která je v očích mnohých magická a tajemná, přesto dočista obyčejná a lidská. Duchovní paní, která hovoří s Anděly, přesto rebelka, která má ráda smích a mluví, jak jí pusa narostla. Spokojeným člověkem, který má ze všech nejraději sám sebe a své Opravdovosti, které i když ne všechny jsou dokonalé tak společně tvoří dokonalý Celek mého jedinečného Já, na který jsem hrdá. Mého já, které probudilo nespoutanou Sílu, díky které tančím Životem jako Bohyně a v tomtéž podporuji další Ženy.

Kdybych jako malá holčička měla křišťálovou kouli a viděla samu sebe dnes, spatřila bych ženu, plnou zkušeností, ke kterým došla skrze své vlastní Prožitky, Práci a Poznání. Tvář, v jejíchž vráskách jsou vmalovaná Poselství, probouzející v mnoha dalších lidech Naději, Důvěru, Sílu a Lásku k sobě a Životu. Šťastnou ženu, které se otevřela Posvátným krajinám a v obyčejných každodennostech i vzácných Obřadech, jimiž je vedena a jimiž sama provádí, přede svůj příběh v mnoha podobách štěstí.

Kdybych jako malá viděla do budoucnosti sebe sama, dozvěděla bych se, že, se procházím mezi světy, naslouchám vyprávění Andělů a mnoha dalších Bytostí na Nebi i Zemi a říkají mi paní Andělská, přesto jsem skromný člověk, který žije jednoduše tak, jak jej baví.

Prožila jsem,  že k tomu, aby se rozezněly struny, které nám do našich srdcí vložili Andělé a obsahují Jedinečný koktejl pro kterýkoliv okamžik našeho Života, není třeba vůbec žádného učení se vně, ale naopak otočení se dovnitř.  Jsem propojena s Anděly, Matkou Zemí a celým Vesmírem dočista přirozenými způsoby, které jsou součástí každého člověka. Provázím lidi jejich vnitřními hladinami a podporuji je v oživení Přirozeností, jež jsou jejich Zdrojem (Vše)Moci dočista Všeho a já jsem živým důkazem, že to funguje (čtěte dál).

Baví mě veškeré formy tvůrčích Procesů, v nichž mi skrze mé (kdysi necitlivé) ruce vznikají díla, které přinášejí Nebe na Zemi a pomáhají stovkám lidí na Cestách k sobě sama a své Opravdovosti. Ve své dílně maluji Svíčky a tvořím další krásné věci, které unikátně fungují a v jemnosti lidem pomáhají přeměňovat životy v mnoha podobách štěstí.

Dlouhodobě spolupracuji s několika obchody, které nabízejí dary mého tvoření, ale ze všeho nejraději tvořím pro lidi, kteří si u mě objednávají Nebe na Zemi přímo. A já jim spolu s  e-bookem, kartami, nebo svíčkou navíc mohu přibalit kouzla neviditelných dárků…

Provázím Andělskými terapiemi, exklusivními Meditacemi a Ženskými kruhy, při nichž jsem vedena svými Průvodci, a které jsou synergicky namíchány pro konkrétní účastnice, jejichž hmatatelné prožitky jsou dojemnou odměnou mé vděčnosti.

Kdybych jako malá holčička držela křišťálovou kouli a zvědavě nahlížela, kým budu dnes, nevěřila bych, že jsem tou, kterou Jsem.

Šťastnou ženou, která našla Klíče ke všem formám blahobytu na Matce Zemi.

Od dětství, až do dospělosti se můj život skládal z tvrdých lekcí a ne vždy byl takový jaký je dnes.

Kam sahají mé vzpomínky, byla jsem Dítětem, které na Zemi nebylo rádo, mé tělo bylo takřka od narození pokryté rozsáhlým ekzémem, který se postaral, abych se v něm necítila dobře. V mlze se mi objevují různé procedury, přivazování ruček, abych se neškrábala, příkazy. Na nejvíc postižených místech mi prosakovala krev a hnis skrze oblečení, záhy se přidaly vleklé alergie s otoky obličeje.

Styděla jsem se za své tělo, které mě neustále silně svědilo a přinášelo fyzickou i duševní bolest. Mé ruce vypadaly jako by patřily stařeně a já je stále schovávala za zády. Byla pro mě hanba je vyndávat například v obchodě, když jsem vytahovala peněženku a viděla zhnusené výrazy prodavaček. S obrovskou bolestí mokvajících ran mezi prsty jsem držela ve škole pero, přičemž jsem díky stálé bolesti neměla vyvinutou „normální“ citlivost. O své nešikovnosti jsem slýchávala denně a styděla se, že vůbec „jsem“.

Andělé mé utrpění zjemňovali.

Často jsem odcházívala do „svého světa“ ve kterém mě nic nebolelo, sladce to vonělo a měkce zářilo tím nejkrásnějším Světlem, které mi bylo nejdokonalejším lékem na úplně všechno v duši i těle. S Anděly jsem chodila jasnou říší, v radostném, milujícím proudění Světla  a toužila tak být navždy. Každý večer jsem usínala se sepjatýma rukama a upřímnou prosbou, jak jen Dítě umí, jsem prosila o to, aby mohla jít do Nebe, a každé ráno jsem byla zklamaná, že tam nejsem a do každého dalšího dne jsem vstupovala v úzkostech.

Kolem devátého roku jsem dostala zánět mozkových blan. Pamatuji, jak mě držel můj bratr za ruku a já za ním viděla nádhernou zářící Cestu, po které jsem toužila jít. Byla jsem převezena do nemocnice, cítila jsem co se se mnou děje a současně se lehce vznášela po té Cestě a pokračovala do bílého prostoru, ve kterém jsem toužila navždy zůstat…Byla jsem vrácena zpět a velmi snadno se v úžasu lékařů za pár dnů uzdravila.

Když mi bylo 14, zemřel mi tatínek, napovrch jsem byla „hrdinka“ ale uvnitř jsem prožívala těžké stavy, o kterých jsem neměla komu říct a jediné co jsem toužila, bylo nebýt. Doslova a do písmene jsem přežívala s myšlenkou, že to takhle jít dál nemůže a „musí“ se stát něco co mě vysvobodí z tíhy na Zemi a já budu moct jít za Anděly…

Přetloukla jsem několik let, které mám v mlze spolu s bratrem a maminkou, která nač sama nestačila „nakládala nám“. Brzy jsem se vdala se a dva roky poté porodila dceru. Nezapomenutelný okamžik, který mě proměnil v Matku, mnou spustil kaskády zamilovaného mateřství, které jsem si na svůj mladý věk užívala.

Bylo to období, ve kterém jsem byla opravdu šťastná, měla jsem úžasnou rodinu, ve které pro mě rodiče mého muže byli jako vlastní a za to jim budu, přestože již nejsou navždy vděčná.

Do našeho Života se však nořily stíny, o jejichž existenci jsem neměla sebemenší tušení a jak se ukázalo později, byly jeho součástí už ve chvíli, kdy si mě bral. Z různých institucí, úřadů, ale i obyčejných lidí přicházely upomínky jeho pohledávek, o kterých jsem nevěděla. Cítila jsem se zklamaná a podvedená, přesto jsem se jej rozhodla podpořit a začal nelehký čas splácení.

V té době jsem při mateřské založila svůj první samostatný projekt a otevřela cvičení pro ženy, ve kterém se mi velmi dobře dařilo. Takřka všechny prostředky, které jsem vydělala, šly na zaplacení dluhů, ale zdálo se, že peníze padají do bezedné studny. Tak to bylo několik dalších let.

Ztrácela jsem půdu pod nohama a život pro mě přestával mít smysl. Vyvrcholilo to tím, když nás navštívil exekutor a chtěl zaplatit to, co mi muž řekl, že je zaplaceno a já zkolabovala. Byla jsem jak hromádka neštěstí, ve špatném zdravotním stavu a i obyčejné zazvonění zvonku mi způsobilo stažení žaludku a takový třes, že jsem nebyla schopná několik hodin jíst.

Má práce s ženami vyžadovala můj velký energetický výdej, který dohromady v celé těžké situaci spustil mé hubnutí, čehož jsem si vlastně pořádně všimla, až když jsem několikrát skončila pro selhání orgánů v nemocnici, kde jsem po kapačkách podepsala reverzy, odmítla léčbu a šla domů.

Dnem i nocí zhroucená, ve špatném zdravotním stavu, stresu, strachu, existenční nejistotě, bez prostředků s tříletou dcerou na samotné hraně Života s váhou 38 kil při výšce 172 cm jsem den co den nasadila cvičící úbor, rozzářila úsměv, za kterým se skrývaly nejhlubší bolesti a šla vést hodiny společných i individuálních lekcí. Zpětně nechápu, jak jsem to mohla přes svůj zdravotní vůbec zvládat, ve fyzickém i psychickém rozkladu jsem jen přežívala a to především díky dcerce.

Na jednu z lekcí jógy mi jedna z mých klientek, přinesla dvě knihy. Jednu o Andělech a druhou o Síle lidského podvědomí. Staly se mými nejdůvěrnějšími průvodkyně a já se obrátila k Bohu, Vesmíru, Andělům, své Duši a začala jsem velmi intenzivně, pokorně pracovat uvnitř sebe. V tichém světě Lásky, jsem čerpala útěchu, posilnění a naději jít a žít dál. Často jsem si říkala, že už to vzdám, že to nemá smysl, ale zas a znovu jsem vstávala a šla dál.

V tomto období cítila, jak mi pomáhá můj tatínek a  živě cítila jeho přítomnost, jako kdyby mi dával energii, abych já sama přežila. Navzdory tomu jsem cítila, jak blízko smrti jsem. Trýznily mě ukrutné bolesti kostí, kloubů, orgánů a přestávalo mi pracovat srdce. Musela jsem být pod častým dohledem kardiologa. Jednou, když jsem se zase ocitla v nemocnici a viděla před sebou Božsky modré nevinné oči své dcery, jsem se rozhodla, že to prostě dokážu a to byl velký zlomový okamžik.

V touze Žít jsem v sobě probudila Naději, Lásku a Důvěru, v nichž jsem byla zas a znovu bolestnými situacemi zkoušena. Aniž bych se to učila, nebo někde četla (internet nebyl) J začala jsem se dostávat do Meditačních stavů, v nichž jsem čerpala blahodárný klid, útěchu, cítila, jak se mi obrozují fyzické i psychické síly a to mi dodávalo další síly. Velmi pomalinku se mé tělo vzpamatovávalo.

Pozvolně se mi otevíraly obrazy, v nichž mi Andělé ukazovali, co mám udělat, kam jít, jak to zařídit, dávali mi mnoho rad a vedení, které do sebe absolutně zapadaly. Pamatuji se, jak jsem se s tlukoucím srdcem vydala prosit ředitele bytového družstva, když nám přišel soudní příkaz k vystěhování, aby stáhl žalobu, že vše zaplatím. Jeho kanceláří se v nesmírné dojemnosti rozvlnilo tisíce růžových vln Andělů, kteří obměkčily jeho srdce, zatímco jsem svýma kostěnýma rukama svírala kamínek, který mi dával sílu, a třesoucím hlasem vyjednávala splátky. Podobnými situacemi jsem procházela s mnoha úřady, institucemi v nichž jsem se styděla, že mám takového muže, že za něj chodím prosit a přesto jsem v sobě cítila vytrysknutý pramen Světla, který byl mojí sílou.

Zažívala jsem, že má práce v sobě sama má smysl a uvnitř jsem sílila. Mojí houževnatostí mě provázeli Andělé a další Světelné Bytosti, které mé nemocné tělo zaplavovali hojivými balzámy Světla a vyživovali Vším, co jsem potřebovala. Zcela jsem se jim oddala. Mé vnímání se zjemňovalo a já zprávy, které mi Andělé dávali, viděla stále jasněji, jejich vedení přesahovalo všechny rozumové scénáře, hladce do sebe vše zapadalo a má důvěra v sebe, Boha, Život, Vesmír rostla.

V den svých 25 narozenin jsem se probudila, a aniž bych to v náznaku, když jsem šla spát, tušila, jsem věděla, že dnešek je dnem, ve kterém mám požehnání udělat patřičné kroky. Šla jsem požádat o rozvod, který proběhl o dva měsíce později na první jarní den. Nikdy na ten den nezapomenu.

Úlevu a svobodu brzy vystřídalo stále přítomné ohrožení přicházejících pohledávek a exekutorů, jimž jsem musela dokazovat, že jsme rozvedení a bývalý muž s námi nežije, přesto mě potkal nepříjemný a mnohaletý soudní proces, který by dal na knihu a v němž jsem sáhla nejednou na dno svých sil, ale i zázračné Vše-Moci sebe sama. Pocítila jakou Sílu má vlastní Důvěra a několikrát prožila Vyšší zásah Božské spravedlnosti, která nakonec zvítězila. První roky po rozvodu byly těžkým obdobím, ve kterém jsme s dcerou zažily mnoho forem strádání, přesto to bylo období krásné Naděje, na které s vděčností vzpomínám.

Tvrdě jsem pracovala, abych splatila vše, co bylo potřebné, uživila nás a tu a tam něco koupila do prázdného bytu. Mé lekce cvičení byly stále úspěšné a já ještě přibrala úklid studeného schodiště třípatrového domu, v němž jsem prožívala okamžiky hrdosti, že mám sílu uklízet a děkovala, „že mohu“ a ani mě nenapadlo se za takovou práci stydět. A myslím, že žádná práce není míň, než jakákoliv další. Několik let jsem tvrdě pracovala takřka sedm dní v týdnu, sama se starala o dceru a mnohdy únavou sotva stála. Den co den se obracela do svého Srdce, k Bohu a Vyšší pomoci.

Došla jsem do období, ve kterém se má cesta otevřela v rozkvetlou a voňavou louku, na které jsem byla šťastná. Rozvinula se mnou hluboká Důvěra a nespoutaná Síla mé Duše ožila. Věděla jsem, že teď už zvládnu dočista Vše. Věděla jsem, že se uzdravím (stále mě sužovaly velké fyzické bolesti).

Zažívala jsem,  jak se má Duše otevírá Síle celého Vesmíru, který mnou tiše odvíjel „své“ Záměry. Nazrál čas, abych se s úctou rozloučila s úklidem domu a přestože jsem racionálně nevěděla, zda nás „jen“ mé cvičení uživí, udělala jsem to. Dodnes si pamatuji, jak královsky jsem se cítila, když jsem po několika letech v neděli měla neděli a neuklízela špinavé schody.

Během několika dnů, co jsem se poklonila této etapě, se rozvinuly nové Cesty, o nichž jsem neměla tušení, přirozeně dnes vím, že ožily, protože jsem se nebála a Důvěřovala Síle své Duši a vykročila.

Jednou jsem Ženy, které ke mně chodily na cvičení, v závěru relaxace uvedla do stavu Meditace, aniž jsem ten záměr měla, přičemž jsem to neudělala já, ale Andělé, kteří je obklopovali a říkali mi, o čem jim mám vyprávět a tímto způsobem vlastně provádím Meditacemi dodnes. Od toho dne byly součástí cvičení krátké Meditace, které pro všechny byly balzámem, záhy jsem začala pořádat lekce skupinových Meditací, které se vyvinuly v individuální a z nich Andělské terapie, v nichž jsem jak v hladké hladině viděla vše, co klienti potřebovali.

Neusnula jsem na vavřínech a stále pracovala v sobě. S dcerkou jsme často po večerech místo televize, kterou jsme neměly, zpívaly mantry, zapalovaly svíčky, aniž jsem tušila, že během pár let budu mít plný dům svíček. I když jsme vlastně stále  žily skromně a dcera neměla většinu toho co spolužačky, tak to bylo krásné období.

Mé ruce, které jsem se učila přijímat, se jednoho dne samy rozkreslily. Styděla jsem se za to, co maluji, ale současně pokračovala dál a jediný, komu jsem měla odvahu své výtvory ukázat, byla dcera, které se vždycky mé obrázky líbily a já jí byla tak vděčná! Stále jsem v sobě měla vzorce, které se do mě otiskly v dětství o tom, jak jsem nešikovná. Nepřetržitě jsem procházela jedním intenzivním, transformačním procesem za druhým a musím říct, že mnohdy to byly chvíle přetěžké a bolestné.

Procházela jsem lekcemi, zkušenostmi a poznáním jak v rovině spirituální tak pozemské a byla jsem stále opakovaně a tvrdě zkoušena ve své Důvěře a Oddanosti. Byly chvíle, jimiž jsem procházela v dřině, potu a krvi, jak si jde představit a mělo to samozřejmě i krásnou stranu mince a to bylo, že jsem byla stále více a více otevřená lásce, přijetí, důvěře a prostě milující energií k sobě sama.

Ani nevím, jak se to stalo, ale z mých rukou začaly rozkvétat obrázky, za které jsem se nestyděla, ale byla hrdá. Jednoho dne jsem je donesla své kamarádce Růžence, která měla bylinkářství a rovněž komunikovala (nejen) s Anděly, dohodly jsme se, že je zkusí v obchodě vystavit. Po pár dnech se skoro všechny vyprodaly a měly nádherné zpětné vazby. Má tvůrčí energie se rozproudila a další a další obrázky si nacházely své zákazníky, kteří se k nim s důvěrou obraceli pro jejich zázračnost, a začalo se jim říkat Léčivé obrázky Andělů. Má vděčnost byla nepředstavitelná…

Přišla má první Andělská výstava, po které jsem šla Lipovou alejí pěšky domů, cítila  „svoji“ družinu Andělů a plakala štěstím. Klientů, aniž bych se propagovala, přibývalo a já s dcerou jsme žily obyčejným a šťastným životem. Přišla druhá výstava a současně byla vydaná má první kniha, pak druhá, Andělské karty…Svůj volný čas jsem trávila hovory s Anděly, modlitbami za lidi, kteří to potřebovali, Matku Zemi.

Žila jsem, jak se mi ani nesnilo, a do mého snu vstoupil můj současný muž. Začala jsem malovat první Andělské Svíčky, měla přibývající pozitivní odezvy od lidí ze všech stran a můj ekzém takřka zmizel.

Zanedlouho k nám přišla Duše našeho prvního syna Vojtěcha Gabriela,  díky kterému jsem své těhotenství prožila ve velmi intenzivních transformačních vlnách, které mě v mnohém proměnily a otevřely dalším sférám Andělům. Užívala jsem si okamžiky s Vojtíškem, který má dar vidění Andělů a dalších Bytostí průzračně vyvinutý a od malička jej, podporuji v jeho rozvíjení. Mezitím jsem stále v rovnováze pracovala.

Mé tělo se za nějaký čas Požehnání otevřelo opětovně. Prožila jsem krásné období, na jehož konci jsem doma porodila mrtvé Miminko, které se mi vešlo do dlaně a náš příběh, ze kterého jsem vyšla pokorná, vděčná, smířená, plna nesmírné Důvěry v sebe, své tělo a Přírodu je hoden samostatného vyprávění je tady – Příběh mého Anděla.

Z temného období jsem se s pomocí Andělů postavila do pevnosti sebe sama, prožila Božské těhotenství, jímž mě provedl můj chlapeček Maxmilián Michael, kterého jsem plánovaně porodila sama doma. Skrze hluboké prožitky výjimečných těhotenství a porodů jsem se prolnula s Posvátnými kruhy Božských Žen, které mě stejně jako Andělé provázejí jak na cestách osobních, tak profesních. Jsou mojí skutečností, mým otiskem, živou Sílou, která mnou proudí a ze které tvořím nejkouzelnější Svíčky a další krásné věci, které prostě jedinečně fungují!

Ženské kruhy a Meditace Posvátných labyrintů, které pořádám, jsou stejné jako tehdy na mém začátku…vidím tiše tančící, rozprostírající se Andělé a dalších mnoho Bytostí v přímém procesu nesdělitelně silných událostí mezi přítomnými lidmi…nechávám se jimi v otevřeném Vědomí vést a skrze svůj hlas vedu další, kteří se noří pod své vnitřní hladiny a nacházejí dary, které dostaly do vínku a jsou jejich Cestou blahobytu.

Rozmanitými způsoby pomáhám lidem najít Klíče ke všem formám blahobytu na Matce Zemi a nesmírně mě to baví.

Kdybych jako malá holčička měla křišťálovou kouli a nahlédla bych do tohoto okamžiku, viděla bych, jak jsem sama na sebe hrdá, přetékám Láskou k sobě a současně jí objímám celou planetu s vděčností, že Jsem.

Každý okamžik mého Příběhu měl a má Jedinečný smysl a já bych jej s nikým na světě za nic na světě nevyměnila. Když na něj pohlédnete Srdcem, nespatříte příkoří, ale nesmírné Požehnání, jehož jsem si Vědoma, že Je moji nesmírnou součástí a Bohu za to Děkuji.

Můj tehdejší muž, se kterým mám dlouhodobě přátelský a laskavý vztah, pro mě stvořil dokonalé podmínky prožitků, díky kterým jsem rozhýbala Zázraky a má moji velkou úctu.

Díky svému Příběhu se obdivuji a stala jsem se právě tou, kterou Jsem a tak jsem úžasná, jako všechno co tvořím.

A moc ráda Vám pomůžu rozhýbat právě ty Vaše Jedinečné Zázraky, díky nimž dokážete naprosto Vše…

S láskou

Radana-Flavema Chariel

Back To Top