Přesně tohle jsem potřebovala, byla slova jedné z žen na našem ženském kruhu a s rozzářenýma očima se rozpovídala, jak se právě teď, v tomto čirém okamžiku přítomnosti, cítí vyživená, šťastná, naplněná a spokojená – právě tak, jak by si přála, aby se cítila stále.
Uvědomila si, že její obvyklá nervozita a frustrace pramení z toho, že na sebe nemá čas.
Velmi obvyklá věta mnoha žen, ve které vězí mnohem více, než se zprvu zdá a já vždy cítím velikou míru sounáležitosti a pochopení.
Ženy, jejichž mantra je „nemám na sebe čas“, kladou požadavky všech ostatních, před své vlastní a jsou natolik odpojeny od svých pocitů a potřeb těla i duše, že často ani netuší, co doopravdy cítí a potřebují. Jsou odděleny nejen od sebe sama, ale veškerého koloběhu Života v domnění, že se prostě „málo snaží“.
Jejich vnitřní Žena k nim hovoří skrze nervozitu a další prožívání nesouladu, protože touží po POZORNOSTI, vyživení a péči o tělo i duši. Síly Života je nabádají k tichému sladění se s jejich prouděním různými způsoby skrze vnitřní (neviditelné) i vnější (viditelné) mnohaúrovňové děje, které vstupují do jejich bytí.
Ony je často přehlížejí (a často je přehlížejí celý svůj Život) a stále na sebe nemají čas, protože jsou zahlceny prací, plány a energii vynakládají všude okolo, jen ne do sebe samých. Neuvědomují si samy sebe, svoji pravou úlohu, nevědí, co je baví, co je Zdrojem jejich naplnění a štěstí. Jsou v neustálém kolotoči úkolů a povinností, o nichž se domnívají, že jsou důležité a nevědí, že nevědí.
Mnohdy se cítí být více strojem, než člověkem a monotónně, bez zapojení intuice a moudrosti jedou v automatických kolejích a návycích. Pracují, starají se o domov, děti, zahradu, zvládají desítky malých i velkých úkolů a jedou v setrvačnosti, ve které necítí, nevědí a neuvědomují si.
Jsou odpojeny od ochranného systému, který nám na povrch naší Bytosti vynáší čirou pravdu, formou obranných pocitů, aby necítily, nevnímaly. (Odpojení často trvá od dětství, nebo mnoho let, aniž tuší, že to tak je).
Dostává se jim mnoho podporující pomoci Vesmíru, která má vést k jejich procitnutí a pohlédnutí do sebe sama. Pomoc přichází přes méně příjemné prožitky, od už zmíněného dlouhodobého nenaplnění, až po signály těla a další hmatatelné děje Života vybízející k návratu k sobě sama.
Procitající ženy se setkávají se svými stíny a zří, že věci nejsou tak, jak se zdá a myslí si.
Jsou to ženy, které jsou nesmírně odvážné. Prozírají, že jim jejich odpojení od sebe sama neslouží a s důvěrou nasednou na vlnu Života, které je nese k sobě samým.
A pro mě je nesmírně nádherné, že jsem jako jejich Průvodkyně součástí jejich příběhů, ve kterých se jemně, citlivě, bez násilí a porovnávání s ostatními otevírají a zaplavují péčí, kterou cítí a vnímají, že skutečně potřebují.
Přichází mnoho pravdivého zjištění, které se noří z jejich hlubin ven a ony Vědí.
💗💗💗
Vědí a spatřují souvislosti o tom, že opakující se nepohody těla i psyché jsou důsledkem potlačení sebe sama a své přirozenosti, které (mnohdy léta) zametaly pod koberec, stejně jako jejich matky a celé další zástupy žen, jako něco nepodstatného.
💗💗💗
💗 Prozírají a chápou. Chápou to, že Žena byla odpradávna Posvátná a jejich úkolem je opětovné probuzení své Posvátnosti.
💗 Vědí, že to nemá souvislost s duchovním směrem, ale protože je probuzená jejich čirá Síla, která už nemůže být potlačována, ale PROŽÍVÁNA.
💗 Rozumí a každou svoji buňkou cítí, že obnovení láskyplného vztahu k sobě znamená obnovení úcty k Životu a veškerému jeho ději uvnitř i vně.
💗 Učí se cítit tento Posvátný děj uvnitř svých těl i duší, vnímajíce, že je to „něco“ naprosto přirozeného. Něco, co je vede do instinktivní Moudrosti uvnitř sebe sama – k daru, který vložila do vínku Matka Příroda každé z nás.
💗 Slyší, že každým okamžikem tepu jejich srdcí k nim hovoří přesahující síly, které žádají o vzájemné sladění a vytvoření Božského svazku.
💗 Chápou, že to, že vyhovují sobě samým neznamená „jen to“ že, sytí své potřeby, ale zároveň jsou v harmonii se Vším, co je Stvořeno.
💗 Netvoří na sobě násilí, tím, že si odpírají své potřeby, ale naopak tím, že jsou v harmonii s koloběhem Života uvnitř sebe, jsou v souladu se Vším.
💗 Obnovují svoji schopnost číst v potřebách sebe samých.
💗 Učí se neklást potřeby druhých před své vlastní a cítí, vnímají, prožívají.
💗 Pomalu roztávají tvrdé krusty, zjemňují se ostré hrany, hojí se potlačené a nikdy neprožité potřeby, emoce…čímž se tvoří prostor pro stále hlubší propojení se svým nitrem.
💗 Opětovně se napojují na svá těla a duši a jejich Přirozené potřeby ožívají.
💗 Obnovují se jejich schopnosti žít v souladu se sebou a Vším okolo v kráse své niterné podstaty, kterou již nepotlačují.
💗 Uvědomují si volání, potřeby, touhy a přání svého nitra, kterým vyhovují.
💗 Uvědomují si, že to neznamená jít jednou za měsíc na masáž, ale že jde o dlouhodobý a každodenní proces péče o sebe sama, ve kterém nasměrují pozornost ke svým skutečným potřebám. Jejich nepotlačování a naplňování, ať už je to hodina rozjímání u svíčky, krásná procházka, anebo příjemná knížka je pomyslnou potravou jejich každého dne.
💗 Učí se ve svých každodennostech rozlišit, co potřebují a své potřeby naplňují.
💗 Cítí, vnímají, žijí a jejich těla a duše k nim právě skrze pocity hovoří.
💗 Vědí, že udělat si na sebe každý den alespoň půl hodiny času je pilířem jejich štěstí, radosti, energie a Zdrojem jejich síly do veškerého prožívání Života.
💗 Vědí, že mít každý den čas sama na sebe není žádný luxus, nýbrž vědomé vytváření symbiózy se svým tělem, duší a veškerým Životem.
💗 Vědí, že jejich potřeba být vyživená není sobecká, ale je projevem Moudré ženy.
💗 Vědí, že moudrost, ze které se stává klišé doby „začít od sebe“ je jejich Cestou k sobě samým druhým a všem dalším Posvátným darům Andělů, Boha, Matky Země.
💗 Cítí, že úcta a láska k sobě samým je úctou a láskou k vzácnému hostu uvnitř sebe – k Životu.
💗 Pochopily, že potlačování svých potřeb je potlačování Božské síly a Posvátnosti sebe samých
💗 Mizí potřeba si péči o sebe obhajovat, či druhým vysvětlovat.
💗 Každou svoji buňkou se prolínají s mnohaúrovňovou Posvátnosti Života v sobě sama, neboť s jeho podstatou plynou.
💗 Rozpouští vlákna, která je pojí do epochy, kdy Ženy umlčovaly sebe sama v zájmu přežití a která se stále viditelně ukazují celou společností.
Každá Žena, která pochopí, že zaklínadlo „nemám čas“ je nefungující domněnka, která neslouží k Vyšším potenciálům žádné z nás, Povstává do Světla své Jedinečnosti a ať je jí dvacet nebo šedesát, prožívá jak Život přirozeně na její proměnu a moudření reaguje mnohostí svého Obdarování.
Ženy jsou na této cestě mnohokrát zkoušeny ve svém odhodlání a mnohokrát na ni padnou, přesto zas a znovu povstávají.
Každé jejich povstání je současně obrozením jejich skutečné síly, kterou se nebojí zažívat, cítit a být.
Ke všem Ženám – hrdinkám chovám hluboký obdiv a jsem vděčná za své poslání Průvodkyně na cestách mnoha Žen, ať už skrze Ženské kruhy, které pořádám nebo své rozmanité tvoření.
A každé z nás přeji, abychom „přesně to jsem potřebovala“ vyslovovaly každý den, ať už to bude nad hrníčkem bylinkového čaje, příjemného tvoření, odpočinku, nebo třeba na setkání v Ženském kruhu spolu s dalšími Ženami.
S úctou všem Ženám.
S láskou,
Radana
