Za oknem pozoruji první sněženky, které se navzdory právě vydatné fujavici, plny odhodlání ve své křehkosti, ale i nesmírné síle, ve větru chvějí a po chvíli se z nebe roztančí velké kusy vloček, které říkají, že paní Zima ještě stále pevně drží své žezlo.
A je to tak v pořádku. I když se všichni nemůžeme dočkat, až krajinu zulíbá slunce, tráva se svěže zazelená a barevné kvítí rozkvete, tak nám Příroda ukazuje, že vše má svůj čas. Dává najevo, že to nebude tak rychle, jak se zprvu zdálo a sobě i nám dopřává prostor na potřebné doprožití zimního spočinutí.
- Důležitý čas obnovy
- Energetického dosycení
- Čerpání výživy
- Dozrávání
Nynějšího zdánlivého nicnedělání, ve kterém se přesto děje tolik. Tolik potřebné frekvence pro následující cyklus právě nyní, na sklonku zimy, vrcholí a do poslední krůpěje nám touží darovat vše, co je pro nás stvořeno. A my v pokojném vnoření uvnitř sebe sama se jim otevíráme.
Sebemenší skulinka, kterou nyní dovolíme unikat svoji energii, a pozornost vně, namísto čerpání dovnitř, pro nás znamená vzdálení se od svého středu.
Být v pevnosti svého středu a odtud v nejhlubší důvěře nasávat veškeré potřebné esence pro svůj Život, které se rozpíjejí mnoha vrstvami Matky Země a pracují skrze všechny naše roviny, je nyní to nejvíc.
Právě z nich následně počneme tvořit. Totéž se nyní ve velké síle děje v Přírodě. Přenádherné vibrace probouzejícího se pentagramu Života, jehož ručička pomalu směřuje k završení zimy, skrze Vše stvořené rozechvívá svůj orchestr Vzkříšení.
Podmaňující děj plný naděje, nesmírných zázraků Života, kterému se s láskou poddává vše, co je stvořeno. Probouzející se síla, která počíná nový cyklus podléhající zákonům Matky Země, aby směly být po trpělivém času zrání porozeny plody. Každým z nás se právě nyní rozprostírá vlákno Života, které námi rozvíjí TO, co potřebujeme. To, co má být vzkříšeno a záhy skrze naši trpělivou práci živeno a přivedeno na svět.
Frekvence stále intenzivněji zvučícího pentagramu, jehož zvuky zní hlubinami Země, vyvěrají skrze naše těla, vědomí, Životy. Zavinují nás velmi potřebnou péčí a hluboce silnou energií, která nás propojuje s ohromující tvůrčí sílou Života, která nás přesahuje.
Toutéž sílou Života, která rok co rok žehná květinám, stromům, bylinám, z jejichž darů se posléze těšíme.
Přesahující síla, která stvořila naše Životy a právě tak má Moc stvořit cokoliv v našem Životě. Mějme v paměti, že pro tuto sílu neexistuje nic, co by nešlo.
Jestliže sobě samým v těchto dnech dáváme prostor k završení a uzavření zimního času, tak se současně otevíráme magickému ději životadárné přeměny, která se námi v nejhlubším požehnání rozpíná. Tím více, čím více se vědomě otevíráme její Moci cokoliv.
💗💗💗
Jestliže to tak není a dáváme pozornost vně, tak nás, obzvláště v těchto dnech, může strhávat intenzivní síla negativních frekvencí, která je velmi silně v našem kolektivním hmotném poli přítomna.
A aniž mnohdy tušíme, tak ony nízké vibrace vstřebáváme do svého energetického prostoru (aury) a dále do svého celého tělesného i spirituálního systému, kde se jím rozprýští jako temné kuličky. Nejprve mohou vyslat jen tu a tam nepatrný záchvěv obavy, kterému, jestliže věnujeme pozornost, tak podpoříme jeho růst a ani si nepovšimneme, kdy a jak se námi rozroste.
Naším životem se poté rozpohybují potemnělé energie, které nás nepozorovaně hubí.
Úzkostlivé myšlenky, závany strachu, beznaděje, pocity marnosti, které mnohdy ani nemusí být naše a přesto jsme v jejich područí.
Lidé v těchto dnech prožívají velmi náročné děje na úrovni vztahů, zdraví, vědomí, které se doslova rozprostírá každou jejich vrstvou.
Osobní, či kolektivní beznaděj, pocity bezútěšnosti, marnosti, strachu, kterým, když podléháme, nás víc a víc oslabují a vzdalují od našeho středu.
V okamžiku oslabení nejsme napojeni na Zdroj. Nemůžou námi proudit frekvence Andělské pomoci. Ani pro nás, ani skrze nás pro druhé.
Není třeba, aby to tak bylo, ať se situace zdá jakkoliv těžká!
- Je naší volbou, co k sobě pustíme.
- Je naší kompetencí, co dovolíme.
Vyvlékněme se z omylu „jedna paní povídala“, jestliže cítíme, že nás takto přijaté informace strhávají a oslabují! Nemusíme je poslouchat, číst, mluvit o nich, nebo jim dávat jakoukoliv další pozornost. Nemusíme vůbec nic.
💗💗💗
Dění v Kosmu a dění každého z nás má dvě roviny – černou a bílou.
Kdyby byla jen bílá, vše by ustrnulo.
Černá je hybnou sílou pro rozvíjení bílé.
A i zlověstná tma s sebou nese Světlo, které se rozzáří tím více, čím více to sami dovolíme.
Tím více, čím hlouběji se ponoříme do svých kořenů, obrátíme ke svému středu, v němž vyvěrá tolik mnoho nádherného!
Mějme v paměti, že vše, čím procházíme se děje z vůle Boží.
Mějme v paměti, že je nám pomoc nablízku. A jen my rozhodujeme, zda k nám skrze naše půvabné aurické vibrace projde, anebo ty hutné naopak.
Andělé a další Světelné Bytosti k nám upínají svá průzračná srdce Lásky a velmi nás podporují.
Jejich tiše pracující vlákna Světla celý svět zavinují do tak překrásně nádherných tónů, že nemám slova, která by dokázala tento děj popsat.
💗💗💗
Možná vás napadá proč? Proč tedy nám, světu nepomohou? Protože tmu potřebujeme. Všichni to víme a možná si jen nechceme přiznat, že procházíme zásadní evolucí, kterou potřebujeme. Už nikdy nic nebude jako dřív.
Opravdu už nikdy nic.
Tato slova jsem napsala v roce 2018 na poselství pro svíčku 2019 a říkám je znova.
Možná, že je nyní už umíme slyšet, jak tomu tehdy nebylo, neboť nám chyběla právě tak potřebná zkušenost.
Možná v nich vnímáme něco, co již nelze zpochybnit a tehdy jsme nad tím s úsměvem vrtěli hlavou.
💗💗💗
Právě probíhající děje nás přibližují k Bohu, Andělům, Vesmíru, Zemi či jakkoliv to nazveme.
Jako lidstvo vstupujeme, přesněji řečeno, teprve přicházíme k Bráně tolik potřebné pokory.
Boří se naše pyšné domněnky o tom, že člověk může ovládnout zákony Života a přestáváme (se) litovat že nemůžeme nenasyceně užívat pozemské kratochvíle.
Tiše přicházející pokora naším nitrem jde cestou bolesti a přesto za ní zůstává Světlo.
Povstává v nás v noblesní úctě k Silám, které nás přesahují a ke kterým více, než kdy jindy upínáme svoji naději.
Společně poklekáváme před Bohem, ať Jej nazýváme jakkoliv.
Ne s pompou a okázalostí ale skromně a neviditelně uvnitř sebe.
💗💗💗
Nejsvatější a nejposvátnější blízkost Boží v našich srdcích povstává a zevnitř se námi rozprostírá. A my vnoření v sobě dostáváme symbol za symbolem, nádhernou spleť Božského, v jehož záři v nás pomíjí vše, co je jiné než Božské…
Tma zaniká a Světlo svítí.
A tak se to nyní děje. Děje se to tím viditelněji, čím více lidí přichází k Bránám pokory, skrze kterou prozíráme a spatřujeme Opravdovou moc Života, která nepřišla ničit, ale zušlechťovat.
Buďme chrámy ducha i hmoty, v nichž se setkává nejčistší Síla, která může Vše.
P.S.: Závěrem vkládám energeticky silnou fotku z naší nádherné cesty za Pannou Marií, která víc než kdy jindy objímá náš svět a jejíž skvostná svíce mi v těchto dnech tak často za nás všechny svítí.
S láskou,
Radana
