Krůček po krůčku se nořím do mrazíkem vyzdobené přírody a přemítám o sobě sama. Opět se nacházím v období mých narozenin, které tak moc miluji a je pro mě vždy velmi intenzivní a milé. Vede mě do hlubokých myšlenek, v nichž rekapituluji, uzavírám a především jsem vděčná, že Jsem.
Bez pompy, noblesy a zcela přirozeně, právě tak, jako když se rodí nový Život, který se nadechne, rozzáří a pak už jen ve všech svých formách vibruje tou Nejvyšší vibrací, která ponouká svého nositele k tomu jej žít úplně obyčejně, zřejmě a přesně tak, jak mu je předurčeno.
Tak to jsem já a takový je můj Život. I když nepopírám, že namísto vážnosti a „správné duchovnosti“, kterou mnoho lidí právě ode mě očekává, je mojí přirozeností velký smysl pro humor, spontánnost, ztřeštěnost, radost ze života, nadšení, chuť tvořit, smát se i dělat lumpárny. Neposedět chvíli na jednom místě, dělat věci naplno a intenzivně, poletovat jako větrnice, být podporující, přející a s dychtivostí dítěte sledovat krůčky a úspěchy druhých. Být upřímná, až tím okolí někdy lezu řádně na nervy a mít smysl pro spravedlnost a rovnováhu, až ze mě mají lidé, kteří se mnou chtějí spolupracovat někdy hlavu v pejru 😊. Uskutečňovat své sny a především věřit v sebe a Boha. Zkrátka jsem dočista normální a chybující člověk, který má stále co zlepšovat, jako kdokoliv jiný 😊.
Stoupám do kopce a s každým krokem prociťuji nádhernou sounáležitost se vším, co mě obklopuje. Uvědomuji si všudypřítomnou krásu Stvořitele okolo sebe, v sobě a svém bytí na Zemi.
Děkuji svému tělu a každičké jeho části za neúnavnou práci, ve kterém ševelí Život a já díky němu smím být a prožívat tolik krásna. Děkuji sama sobě za malé i velké věci, které se mi v předchozím období podařily. Současně se ukotvuji v cenném poznání i ze zdánlivě méně povedených okamžiků, které jsou neméně hodnotné. Uvědomuji si, kolik zázraků se podílí na jednom jediném Životě, ať už hmotně, tak energeticky.
Vždyť vše, co prožíváme je nejprve v předobraze stvořeno v jemných světech a tisíce Světelných bytostí se podílejí na tom, abychom žili v dokonalé Pravdě a souladu se svým posláním. Právě naše uvědomění si svého místa na Zemi a našeho předurčení, je něco, co nejen náš život tvoří naplněným. Utvářením vlastního osudu v souladu s Vyšším záměrem se podílíme na utváření osudu celého světa. Rozvíjením sebe sama rozvíjíme potenciál celého pole lidstva.
Děkuji svým milovaným, že svůj příběh píšu spolu s nimi, vědoma si zázraku toho, že jsou v mém životě. A připomíná mi to, že jsem včera zakopla o hromadu bot, nad nimiž jsem se rozesmála a řekla si: „Buď ráda, že tu jsou, že máš o co zakopávat.“
Hluboce se nadechuji jiskřivého vzduchu a pociťuji vzácnost tohoto tichého okamžiku, v němž jsem jen já sama a přesto všichni. Cítím se být samostatnou a svébytnou bytostí a současně naprosto neohraničenou. Součástí celého živého i neživého světa, jako bych byla jedním tělem spolu s celým nádherným organismem Celku, s nímž tvořím souhru.
Pociťuji, jako už mnohokráte před tím, že právě toto je moje nejkrásnější narozeninová oslava, ve které každou svoji buňkou pociťuji tu nejhlubší sounáležitost s Bohem.
Okamžik po okamžiku, dech po dechu šeptám poděkování Nejvyššímu Zdroji za sebe sama a svoji cestu. S úžasem nad velkolepostí plánu své duše slyším rezonující vibrace, v nichž je ke mně promlouváno a já přetékám blahem. Děkuji sobě sama za všechny kroky, které jsem ve svém životě udělala a ač to bylo mnohdy odvážné, bláznivé, nerozumné, ničím nepodložené, tak právě v těchto okamžicích, kdy jsem byla konfrontována se svými dosavadními pohledy na Život, se promítala má nejhlubší důvěra v Boha a veliká touha jej následovat. A já jej následovala. To pro mě vždy bylo a je to nejvíc.
V zimním tichu mnou nesdělitelně tepající vděčnost rozehrává svoji symfonii a já naslouchaje jejím tónům se doslova rozpouštím v Božství každou svojí buňkou. Současně pociťuji rytmus Síly Života, který skrze mne svým tlukotem tvoří své dílo.
To je má narozeninová oslava, která je rok co rok vlastně stejná, přestože já se měním 😊. Možná by se mohlo zdát, že je i nudná. Pro mě je ale stále více hlubší a smysluplnější. Já vlastně nikdy neměla typickou bujarou narozeninovou oslavu ve velké společnosti a už od dětství na mě tyto hodnoty, který svět vyznával, působily jako pouhý zvyk, který nemá se skutečnou oslavou Života nic společného.
Už jako dítě jsem vnímala hluboké souvislosti nejen s Duchovním světem, ale i vztahem k sobě sama, jako to nejdůležitější. Proto jsem nikdy neměla pocit osamění a ani to, že se musím obklopovat lidmi ve všední den, natož pak na narozeniny. Ze své přirozené duchovní podstaty, vnímavosti jemnohmotných energií, které mi byly přístupné už od mala, jsem pociťovala, v jak deformovaném světě žijeme a tak jsem si to zařídila po svém.
Tím nechci říct, že si nedám dort v obklopení svých milovaných anebo se izoluji někam do ztracena 😊.
Jen to mám jinak.
Rok co rok se v můj narozeninový den obdarovávám sama sebou. Nejčastěji mé kroky míří do tiché zimní přírody, kde pracuji s poznáním, které se mi v předchozí období v mém bytí otevřelo, poohlížím se na svoji cestu a celým svým srdcem upřímně pociťuji, že žádná slova poděkování Životu nejsou dost.
Ať už děkuji za všední nebo vzácné chvíle, pociťuji obrovskou smysluplnost tohoto okamžiku a prohloubení nejen svých, ale i Vyšších kvalit v mém bytí, které nejsou zprostředkovatelné.
Jako kdyby se s každým mým prožitkem vděčnosti hlouběji aktivoval vibrační otisk mého Nejvyššího potenciálu a neomylně pronikal do stále větších, magických hlubin Života.
Od mala jsem byla Jemnými světy vedena jít každý den, rok po roce, hlouběji a hlouběji a nořit se do intenzivněji do svého Zdroje, který mi byl a je tou nejcennější výživou vlévající do mé lidské základny rovnocenně vyvážené esence Všeho.
S úsměvem vzpomínám, že minulý rok jsem ve svůj narozeninový den byla s dětmi na lyžích a okem pozorovatele bych se mohla zdát, jako docela úplně normální člověk, ale to jen na první pohled 😊. Vzduch nádherně jiskřil, nade mnou se rozpínalo nekončící nebe a já z vrcholku hor pokaždé, když jsem se rozjížděla dolů, pociťovala každým douškem substanci Vyššího jáství, ke které nedosáhnu svoji omezenou lidskou myslí.
Ať už jsem chvíli jezdila sama (děti výborně lyžují a jen vítají, když mohou řádit samy) anebo v radostném výskání mých synů, tak jsem každý moment cítila, jak mnoho výjimečného požehnání pro mě právě v tento den plyne a jak hluboce mystické Brány samotné podstaty Života mi jsou otevřeny a obdarovávají mě svým hedvábným Světlem. Bylo to magicky nádherné.
💗💗💗
Po pár hodinách jsem už sama v tichosti mířila do sauny, kde tak ráda rozjímám a dopřála jsem si svůj nádherně pečující narozeninový rituál v pohroužení do sebe sama, v zavinutí příjemného tepla.
💗💗💗
Když mě večer doma přivítal manžel s dětmi s obrovským srdcem z plamínků svíček a společně jsme se pustili do čokoládového dortu, hleděla jsem do očí mých milovaných s jihnutím v srdci a děkovala Životu.
S úsměvem vzpomínám, jak jsem se přesně v den svých třicátých narozenin po kolena nořila v čerstvě napadaném sněhu, šla jsem Posvátnou cestu, po které jsem šla už tolikrát. A tehdy to bylo jiné. Aniž by přede mnou byla jakákoliv stopa, tak jsem se krok po kroku nořila do nadýchané peřinky, která mi jiskřila své obdarování a já s modlitbou na rtech šla tím nejkrásnějším zimním královstvím s díky za svůj Život. Po několika letech, tlačíce kočárek se synem, jsem ve svůj narozeninový den šla toutéž cestou a zachycovala jsem první poselství pramenící z pra-Moudrosti Země o smyslu a významu placenty. Tehdy mi byla odhalována vrstva po vrstvě této Moudrosti, z tepla dýchajícího světa Země a já fascinovaně naslouchala a vlastně ani tenkrát nevěděla, co si s tím počít.
Nyní se zpětně usmívám, jaký klenot se v podobě knihy a celého hluboce nádherného a léčivého Záměru vynesl na svět a s pokorou si mezi svým nádechem a výdechem, uvědomuji, jak moc se má základna lidství hemží vibracemi štěstí, hojnosti, lásky a životní síly v té Nejvyšší formě. Pociťuji, jak mnoho je nám právě v den našeho narození zpřístupněno – mnohem více, než lze uchopit běžnou pozemskou oslavou a to mě vede k psaní těchto řádků.
Energetický otisk našeho narození, který je hmatatelně v poli Země ukotven, rozpíná své síly a doslova nás propojuje se samotným Základem naší Božské podstaty, ale i lidské existence. Veškeré formy našeho Bytí, ač se mohou jevit velmi zranitelné, jsou napojeny na Nejvyšší duchovní světy a současně podléhají tahu Sil Země a v člověku aktivují ty nejlepší a nejvyspělejší složky. Máme možnost propojit se s Životní sílou v té Nejvyšší formě a skutečně se uvnitř sebe (ne nikde vně) dotknout Síly Stvořitele, svého Vyššího Já, které je hybnou silou pro naše vlastní realizování štědrého Života na Zemi.
💗💗💗
Nemyslím si, že se věci dělí na dobré a špatné a ani si nemyslím, že by narozeninové oslavy, jak je známe pohledem našeho civilizovaného světa, byly vysloveně špatné. Bezesporu mnoha lidem zprostředkují potřebné zkušenosti a poznání. A kdoví… Já, pomalu se blížíce k půlstoletí, třeba také dozraji k narozeninové oslavě 😊.
Ale co si budeme povídat, mnoho lidí na sebe v běžných dnech netlačí tolik, jako právě o narozeninách. Mají dojem, že musí to, či ono zvládnout, dotáhnout, musí být vše dokonalé. Dávají si řadu nesplnitelných úkolů jak perfektně pohostit ostatní, vykouzlit krásnou atmosférou, věnovat se blízkým, nejlépe si sami v sobě to, či ono ještě stihnout porovnat, přestože nakonec sami sebe a své potřeby doslova upozadí a popřou. Nebudu hodnotit, zda to je či není správné a ani svůj vhled nepokládám za jediný správný návod, jen jsem se svými řádky spolu s Vámi chtěla podělit o střípek mého života, o kterém jsem ještě nikdy předtím nepsala.
Nyní mě s trochou nostalgie napadá ještě jeden můj příběh, i když si uvědomuji, že článek je už dost dlouhý a možná Vás už nebaví číst (ono se vůbec nic nestane, když skončíte nyní 😊).
💗💗💗
V jeden můj narozeninový den (ještě před tím, než vznikla moje kniha Placentový rituál) jsem pro sebe sama vytvořila Placentový rituál (píšu o něm právě ve své knize). A od té doby jsem jich pro sebe udělala několik a s každým dalším jsem doslova vtahována po pomyslných letokruzích mého Osobního stromu Života – hlouběji ke svému středu.
Nyní po mnoha letech zpětně vidím nejen to, jak obrovský smysl tento můj čin tehdy měl, ale i to, jak se doslova v tento den rozkmitaly naprosto zásadní směrnice mého pozemského bytí, které mu udaly zcela nový rytmus a směr.
S mrazením v prstech, jimiž si do telefonu ťukám tato slova, pociťuji zde, v lesním chrámu vděk za to, kolik lidí se mnou oslavilo svůj narozeninový den a pociťuji obrovskou vlnu pokory nahánějící mi slzy do očí.
Kolik lidí si s důvěrou spolu se mnou coby Průvodkyní dopřálo svůj Osobní placentový rituál a já s posvátnou úctou ke svému poslání i Moci, která mě vede, směla vstoupit do neopakovatelného prostoru Života. Stát se mostem inteligentní Síle, která nám všem dala Život. Jít napříč časy, až do okamžiku Zrození, do chvíle otevření Mocné brány Osobního portálu, který jako nejsladší koupel požehnání obdarovává tím, co mnozí celý svůj živost postrádali.
Neopakovatelné, nesdělitelné, nádherné, radostí i dojetím plné okamžiky, které jsem směla s tolika lidmi prožít, ve mně vyvolávají právě tak mnoho a vlastně o moc více, než umím slovy říct…
