Pozorujíce tiché vlnění křídel, které se ve slavnostním tanci každým okamžikem víc a víc přibližuje Zemi, cítím hřejivě konejšivé (chladnému počasí venku navzdory) vlnění Světla.
Je stále hmatatelnější, silnější, laskavější a péči dávající. Čím víc jej přijímám, tím hlouběji jej uvnitř sebe cítím. Dotýká se skrz naskrz mého srdce, které se pod jeho doteky otevírá jako nekončící poupě rostliny probouzející se ze záměru Stvořitele.
Jako poupě, které v sobě nese informaci Života a aniž tuší proč, tak se plně odevzdává posvátnému ději, který se skrze něj děje. S důvěrou, lístek po lístku, následuje mocný tep Vesmíru, který jej láskyplně vede a tvoří v nádherný květ.
I když je to slovy nepřenosné, tak právě v těchto okamžicích, nějak tak vnímám své srdce.
Ruch okolo mě ustupuje, já pohlížím vzhůru a v sametovém baldachýnu Světelného oparu pomalu rozeznávám nebesky nádherné tváře Andělů, v nichž je vepsáno tolik soucitné lásky, až se mé srdce rozpíná a jde jim svými otevírajícími se plátky vstříc.
Prožívám, jak se můj rytmus mísí s jejich a snoubí se v jednotné melodii démantového jasu, jimž prýští droboučké světelné krystaly. Tato melodie mnou protéká, plní všechny moje vrstvy a tryská sálavým teplem na všechny strany jako nekončící gejzíry, v nichž zní Božský chorál.
Zavírám oči a naslouchám zvučné melodii prajazyka nesoucího tak mocné, léčivé, naději dávající vibrace, které se nyní právě s počátkem roku tiše snášejí k srdcím každého z nás.
Pociťuji, jak se přede mnou, na dosah ruky, vynořuje blankytná postava, dávající mi svým pohybem požehnání a já současně cítím, jak se skrze mě tento mocný symbol propisuje. Mám dojem, jako kdyby se kolem mě rozfoukal Božský vítr, který do sebe pojímá vše, co nepotřebuji.
A současně dává spolu s Poslem roku 2023 do pohybu mnohé o čem ani nemám tušení.
Plní mě osvobozující pocit blaha, který je mnohem hlubší, než dokážu říct a slyším pohybující se rty Bytosti přede mnou, která mi předává své poselství.
Vím a naprosto hluboce cítím, že to, co právě nyní prožívám, není ojedinělé, ale děje se naprosto každé Bytosti.
Velkorysá milost Boží každému člověku uvolňuje nepřeberně mnoho, a zároveň právě tolik, jak okvětní plátky našich srdcí dovolí, otevřou bránu a jdou vstříc sálavě tepajícím pramenům Světla.
Bez okázalosti, touhy po zviditelnění a třeba doma v teplákách při těch nejvšednějších okamžicích, kdy mizí všechny podoby tužeb, „musení“, chtění.
V okamžicích, kdy se rodí čisté Já, které nesvázáno ničím, dýchá nádherným a svobodným rytmem Boží podstaty v nás, které jen a jen Je.
Porozhlédnu se okolo sebe a manželovi, který s dětmi právě obdivuje lvy, naznačím, že jdu do tepla tropického pavilónu a tam v příznivějších podmínkách, mezi vysokými vibracemi rostlin píšu tyto řádky.
A ač jsem potichoučku a v ústraní, tak doslova slyším, jak všechny ty rostliny i přítomní živočichové vibrují v překrásné melodii jednoty, ve které mezi námi proudí to nejvzácnější porozumění, na které nejsou třeba slova. Jako ty nejčistší doteky se heboučce rozptylují do srdcí tiše proudících lidí okolo mě a já nepochybuji, že právě to se nyní děje napříč celou Zemí.
Večer poslouchám hlasové zprávy od své milované kamarádky, asistentky, která je pár týdnů u syna na Kanárských ostrovech. Je to pro ni čas rozjímání, který si dopřála po mnoha letech a upřímně neznám člověka, který by si to zasloužil víc, než právě ona. A tak se raduji, jsem dojatá i šťastná a spolu s ní na dálku prožívám mnohé, čeho se jí tam dostává.
Ten den mi vypráví o tom, jak zrovna dnes měla mystický prožitek s magickou sílou větrného elementu, který z ní doslova snímal vše, co už nepotřebuje…
Synchronicitida Vyšších záměrů z nichž se odvíjí naprosto VŠE, co prožíváme mě plní jako už mnohokrát předtím úctou a rozlévá se mnou pocit, jak moc je v zákulisí veškerého našeho bytí propracovaný systém, z něhož se nám dostává naprosto Vše, co rezonuje s naším bytostným Já.
