Meditační setkání na Velký pátek, aneb Jak se rodí meditace
Ve vznešeném jasu, ale i v té nejláskyplnější obyčejné přirozenosti sestupuje čiré Světlo Ježíše Krista, z jehož záře prýští tisíce démantových paprsků a tak hmatatelně silná a láskyplná milost.
A já v tu chvíli vím.
Vím, že přichází proto, aby mi daroval krásné, a přesto opět tolik zavazující požehnání.
Požehnání uskutečnit Jeho jménem meditaci, ve které přítomné lidi obejme frekvencemi svého portálu, zavine je svou živoucí přítomností a rozprostře vysokovibrační dary své všudypřítomné Síly.
Pokolikáté už… prožívám po návštěvě jednoho ze svých Průvodců nesmírnou vděčnost, ale současně pociťuji i velký závazek.
Uvědomuji si, že se přede mnou rozkládá další úkol a já jej přijímám právě tak, jako všechny předtím.
Pozvolna se této úloze otevírám, ve velikém rozechvění ji cítím a prožívám ještě intenzivnější zjemnění své vnímavosti než kdy jindy, abych naprosto jasně zřela Vyšší přání.
Několik dnů ve velké úctě a tichosti nakračuji okolo tohoto děje a bděle naslouchám sebemenším podnětům uvnitř sebe.
Záhy svolávám meditační kruh, do něhož zvu ženy, které cítím, že pozvat mám.
Dál a dál se v mnoha svých rovinách tak hluboce otevírám nádhernému, ale stejnou měrou i náročnému dění a vstřebávám naprosto jasné a přesné instrukce.
Závoje Světla se otevírají a hranice mezi světy mizí.
Jsem tady i tam.
Stále intenzivněji prožívám tolik patrné prolnutí našeho a jemného světa a jeho křehkost.
Tak jako jindy pečuji o svoji rodinu, dělám všechny věci svých všedních dnů a současně se stále skrze mnoho a mnoho nemyslitelných dějů otevírám Světelným frekvencím, pro jejichž nesmírnou nádheru sotva kdy najdu slova.
Zároveň se ke mně uvolňuje vědění o tom, co je třeba zabezpečit v hmotné rovině, a Jeho frekvence otevírající posvátný prostor meditace a pronikají do celé řady témat, která mají stále reálnější podobu.
Sepisuji, co je třeba zajistit, od různých svíček či posvátné vody přes rozmanité dary přírody a mnoho dalších symbolů – které mají být pojítky, jež posilují celý proces. Často mi i z různých směrů samy přicházejí do cesty.
Čím více se meditace blíží, tím intenzivnější frekvence mnou prochází a výrazně zvyšují mé vibrace.
Někdy díky tomu nemohu několik nocí před meditací spát a vědomě prožívám, jak se to mnou dnem i nocí odvíjí.
Čím intenzivněji se to děje, tím hlouběji jsem přeladěna do jemných frekvencí, které rezonují s prvotním Vyšším záměrem a zároveň ve mně sílí absolutně nezpochybnitelná Světelná Síla – tatáž síla, která to vše začala a je mojí velmi silnou součástí.
Přichází absolutní oddanost a veliká otevřenost mé služby Světlu, ve které mizí i mé prvotní, váhavé pocity ohledně tohoto úkolu.
Několik dnů před meditací přihlášené ženy cítí, jak je s nimi rovněž pracováno a jak jimi Světlo odvíjí svá zářivá vlákna.
Já kromě spirituálních příprav snáším na hromadu vše potřebné (na živé meditace jezdím tak vybavená, že si sousedi myslí, že se stěhuji) a nahlášeným ženám (jestliže to tak má být) posílám seznam věcí, které si s sebou mají vzít.
Totéž se děje, jestliže je meditace uskutečňována on‑line.
Bezprostředně před meditací zas a znovu prožívám, jaké to je, předstoupit před lidi a nechat skrze sebe vědomě tvořit Čisté Světlo.
Jsem v hlubokém ponoření v Boha.
Uvědomuji si, že aby lidé prožívali zářící dary, ze kterých čerpají ještě tak dlouho, a já sama byla v té nejčistší koncetrované Síle, tak je třeba mé celistvé odevzdání se vedení Světla. V těchto okamžicích jsem v plném ponoření k Vyššímu vedení, naslouchám týmu mých průvodců a zcela se nechávám vést.
Přecházím pomyslnou lávkou do jiného světa a prožívám, jak jsem současně spojena se Zemí i Nebem. Záhy se pomalu propojujeme se všemi přítomnými ženami, ke kterým se uvolňují první vysokovibrační doteky meditace. Nic nedělám. Nijak se nenamáhám, nevyvíjím žádné úsilí, nedělám žádné mimořádné věci. Jen jsem plně v přítomnosti.
Není žádné předtím ani potom. Jen průzračně čistý okamžik, v němž prožívám nádherný děj, který požehnanými slovy zachycuji v řeči.
Slova poskládaná tak, jak obvykle já sama neumím, tvoří další rovinu prožitku pro přítomné, které mnohdy samotný děj prožívají ještě pár momentů před tím, než jim ho já sděluji.
Já říkám jen to, co vidím, to, co v ten moment prožívám, a skrze taková slova, která mi jsou do úst sama vkládána.
Spatřuji velkolepý děj jemných světů a mnoha desítek, někdy stovek či tisíců Bytostí Světla, které pracují a přítomné obdarovávají tím nejkrásnějším.
V závěru meditace bývají ženy ve velké vděčnosti a nejčastěji používají slova: to se ani nedá popsat, co jsem prožila…
A nám všem teprve v těchto okamžicích dochází, jaká Síla se nás dotkla, a dál pozvolna vstřebáváme veškeré, stále plynoucí dary.
Ženy na mě zářivě a s velkým okouzlením hledí, někdy pláčou štěstím i dojetím.
A já, svrchovaně naplněná, po okraj naplněná vděčným štěstím v tutéž chvíli vyslovuji poděkování Všem Bytostem, díky kterým se tak stalo, které tento děj vytvořily a díky nimž vše smělo být.
Děkuji za to, že mě opětovně povolaly do svých Služeb. Bylo to krásné, hluboké. Ještě dlouho budeme všichni čerpat z nádherných prožitků, které v našich životech budou doznívat.
Bylo mi ctí.
Pokračuji slovy, že jestli třeba zase někdy příště uslyším volání Hlasu, tak dám vědět… sama nevím, zda a kdy.
Však víte, už mě znáte…neplánuji, jen jsem ve službách Světla.
A ve veliké vděčnosti se obrovsky rozvibrovanému Světlu ještě mnohokráte pokloním.
♥♥♥
Usínám s modlitbou díků na rtech a vždy po meditaci spím velmi hluboce.
Další dny cítím, jak energie stále pracují a tak proplouvám svými obyčejně neobyčejnými dny.
Vibrace ještě mnoho dnů doznívají a ukotvují se v životech všech zúčastněných v nezkrotné a všemocné Síle.
Možná lze až teprve nyní pochopit, proč jsem nikdy neměla kalendář akcí na rok dopředu, proč nemám žádné dlouhodobé plány, proč neorganizuji s předstihem a proč si klidně pořádám meditaci, o které ještě pár dnů před tím, než má být, sama nemám tušení.
Možná lze až teprve z tohoto úhlu pohledu zřít, proč mnohé z toho, co je běžné, nedělám a ani dělat nemohu.
Tyto děje totiž neřídím já.
Proto je nemohu předvídat ani plánovat. Přicházejí z mnohem hlubší Moudrosti a bezmezně čisté Lásky Boží, v souvislosti se stále plynoucím děním, vždy v unikátní okamžik tak, aby nám darovaly to nejcennější. V přítomnosti, v plynoucím čase, který zkrátka je a nedá se dopředu plánovat.
Jeho ryzost a nejhlubší opravdovost povstávají a ve strhující síle mě berou do svých podmanivých vln, které s velkou mírou důvěry následuji.
Napadá mě paralela s porodem mého nejmladšího syna, jehož jsem přivedla na svět vědomě sama doma, a bylo to pro mě setkání s Univerzem, v absolutní odevzdanosti, úctě, respektu a nejhlubší pokoře. Bez touhy řídit či kontrolovat děj jsem se prolnula s mystériem Všeho, které skrze mě pracovalo.
A právě tak mi je to vlastní při veškerém mém počínání. Právě tak se to děje.
Netuším, co bude, jaký bude další krok, slovo, děj, a přesto vím, že cokoliv, co přijde, bude nejgeniálnějším dílem zázraků Celku.
Tak umím pracovat – ne hlavou a s plány, ale citem a oddaně ve službách Světla – nechávám skrze sebe proudit jeho mystické záměry, v jejichž šlépějích celoživotně kráčím.
V tichosti, modlitbě uvnitř sebe, s pokornou důvěrou jen následuji ten prostý, a přesto velkolepý děj, který mi je tak vlastní a ve kterém jsem Doma.
♥♥♥
Po Meditačním setkání na Velký pátek mi od jedné ze zúčastněných žen přišla tato zpráva:
„Krásný den, Radanko,
moc děkuji, ještě nyní jsem v údivu, jak se vše seběhlo.
Dovolila jsem si zavřít dveře za dosavadním životem, tak, jak jste říkala v meditaci. Byla jsem léta zvyklá na lidi, kariéru, moc, slávu, úspěch, šrumec….
Ale vím, že ty destruktivní vzorce vůči sama sobě už poslouchat nebudu a že chci být ve své ženské hluboké a zdravé síle.
Jedním ze záměrů neditace bylo uzdravení oka, mám na víčku nějaký „dublík“ a mají mi ho řezat na konci dubna, po meditaci je polovinu menší, vím, že zmizí a jsem Vám vděčná, díky Vašemu vedení a rychlosti, jak se vše seběhlo, se toto může dít.
Jste úžasná, inspirujete mne Vaši odvahou. Také chci být odvážná:) a projít meditací ještě jednou, bez strachu a obav, který jsem zprvu měla…
Díky moc. Martina“
