Možná někteří z Vás vnímáte v těchto dnech určité pozastavení toku hojnosti a to nejen finanční, ale i třeba fyzických sil, nadšení tvořit své vize a mnoha dalších rovin života. Je
Prostor ničeho. Není zima a není ještě jaro. Je něco mezi tím a v tomtéž rovněž stojíme i my. Jsou chvíle, kdy nabíráme dech ve spočinutí a čerpáme dary těchto okamžiků,
„Ještě kousek, ještě kousek vydrž,“ říkám si, „to dáš,“ zatímco běžím po xyté k autu s pořádnou pyramidou balíků, které jsou neposedné, a ještě navíc jsem přecenila
O setkání se skvostnou Sílou Božství, které mi darovalo přesahující prožitky, na které bych sama sotva hledala slova, děkuji za ně svým Průvodcům. Obloha se
„Jste naše světlo, Radanko“, slyším v závěru telefonátu slova ženy, která prochází nesnadným obdobím a oslovila mě o podporu. Loučíme se, pokládám telefon a napadá mě, že ne já
Tak nám doma zavoněl štrůdl a jako na zavolanou děti mezi vykuřovadly vytáhly vánoční Františky od loňska a najednou se nám doma rozvoněly Vánoce. A jak už to
Ležím na chodníku před domem se zavřenýma očima, čísi ruce mě drží za mé a mluví na mě laskavý hlas… Když otevírám oči, vidím staletou lípu,
