Poslem zásilek Světla

„Ještě kousek, ještě kousek vydrž,“ říkám si, „to dáš,“ zatímco běžím po xyté k autu s pořádnou pyramidou balíků, které jsou neposedné, a ještě navíc jsem přecenila své síly a nesu jich víc, než bych měla.

S úlevou je pokládám do kufru prostorného auta a peláším pro další várku do dílny k děvčatům, kde ubírám z hory, kterou tam mají. Vtipkujeme, jiskříme radostí, vesele se smějeme a posléze běháme k autu všechny. Ve třech to jde snadněji a brzy mám auto po střechu naplněné. Vyslechnu si poslední hlášky o tom, ať se nevracím bez prázdných krabic, protože zítra jinak nebude do čeho balit, odpovídám: „ jasně šéfky“ a už jedu.

Dívám se k Nebi a modlím se. Cítím vděčnost, ale ještě něco víc, co se nedá popsat slovy. Jemný rytmus vibrací se vine autem a já prožívám nádhernou přítomnost Stvořitele.

♥♥♥

Přijíždím na náměstí a za chvilku už vynáším první komín balíků, cítím z nich teplo, rytmus, sílu, Život. Krok, co krok, prosím a děkuji. Jakoby mé srdce bylo nekonečné a objímalo každý ten balíček a záhy se z něj nesou spontánní slova modliteb tak, jak právě cítím a jsou za všechny ty lidi pro které balíčky nosím. Vnímám, jak se skrze krabičky a krabice rozpíná přenádherný dech, slyším Jej a prožívám jako čiré, ladně se chvějící Živé Světlo, které záhy přesahuje balíčky i mě a rozpíná se prostorem.

S úsměvem si vzpomenu na slova paní, která mi nedávno napsala, že v kanceláři zapálila svíčku ode mě a že dýchala tak, že si toho všimla i kolegyně. Ano, tak to je. Jsou živé, a právě nyní mě objímají svým dechem a zároveň rozzařují dlouhou cestu, kterou od auta do Zásilkovny chodím sem a tam. Totiž, pro mě je důležité odkud balíčky posílám a místo, kam je vozím je zkrátka tak přívětivé, že mi stojí za to, že s nimi od auta chodím delší cestu než kdekoliv jinde.

V příjemném rozpoložení nakládám další a další várku balíčků z auta a za mnou parkuje řidič z PPL, zdraví mě a ptá se, jestli jsem předvánoční posila. Vybuchnu smíchy a říkám: „ale nee jen skladnice z e-shopu“ a v ten samý moment jde okolo kamarádka, která slyší má slova přidává se k mému smíchu a říká: „ jakápak skladnice, sama majitelka velmi úspěšného e-shopu a mnoha dalších projektů.“

Říkám: „ a to máš jedno, teď jsem skladnice. Žádná práce není víc a žádná míň. A řekla bych, že mi ta skladnice docela dobře jde“ a zase se smějeme.

Balíčky jsou do posledního vyskládány a já odjíždím. Zapadající sluníčko mě hebce hladí a doslova mě vtahuje do rozjímání, ve kterém děkuji za vše, co se mi z Božího oltáře dostává.

♥♥♥

Dívám se na svoji cestu zpět, která je jako neuvěřitelný příběh plný zázraků a uvědomuji si, že ať jsem byla kdekoliv a bylo to jakkoliv tvrdé, tak jsem nepřestávala houževnatě pracovat (nejen fyzicky, ale i uvnitř sebe). A současně jsem živila svoji vnitřní naději a touhu přinášet Světlo pro druhé (a to jsem ještě netušila, jak moc se to v podobě svíček naplní).  Vizím, které se zdály být bláhové jsem dávala nejen svoji absolutní důvěru, ale současně je posilovala i skutky. A že jich bylo! Přirozeně, že ne všechny skutky byly vydařené a omylů bylo požehnaně a přesto oboje považuji za stejně důležité.

Vlastně jsem současně byla a jsem dosud v prachu Země i lehkosti Nebe. Nepřestávám, pokračuji a dotýkám se onoho i druhého, protože jedno není míň než druhé. Jak fyzické, tak spirituální prožívání obojího, kdy nechceme svůj osud přechytračit (stejně nás to dožene) pro nás nese hodnoty, které se vzájemně prolínají a tkají jedinečný příběh naší cesty. Takový, který nás vede strunkou Světla skutečnou cestou naší Duše.

Je to jako být skladnicí v teplákách se stejnou noblesou i pokorou, jako paní Andělskou, anebo chcete-li, majitelkou úspěšné firmy. A já zkrátka miluji obojí.

A napadají mě slova ženy, která mi před nějakým časem řekla: „víte, Vy jste prostě zůstala normální, právě taková, jakou jste byla před lety, když vás osud zkoušel, jste dnes.“  A já právě v těchto okamžicích cítím skutečnou hloubku slov té ženy…

Lidské příběhy plní dech Boží, který má mnoho, mnoho podob Lásky, která se nás dotýká s něhou i syrovostí. A za každou rozmanitostí, ať se nám líbí, či ne, stojí Jeho velkorysé srdce plné Živé síly Světla.

A takový mi přišel plán: