Za bránou mé dílny
V rukách s Osobní svíčkou, vybíhám ven, abych si ji vyfotila. Cítím zavinutí závojů Slunce a já jí spontánně políbím, šeptám ji modlitby a v očích mám jiskření. Je
V rukách s Osobní svíčkou, vybíhám ven, abych si ji vyfotila. Cítím zavinutí závojů Slunce a já jí spontánně políbím, šeptám ji modlitby a v očích mám jiskření. Je
Pozorujíce tiché vlnění křídel, které se ve slavnostním tanci každým okamžikem víc a víc přibližuje Zemi, cítím hřejivě konejšivé (chladnému počasí venku navzdory) vlnění Světla. Je
Cítím nádherně teplý, živoucí a nesmírně láskyplný nádech. Je jako ten nejvoňavější, nejlaskavější nádech zamilované Bytosti, který mě dojímá. Prožívám tetelení ve svém srdci, těle, které dalo
Naplněná vděčností šeptám do větru svá poděkování za štědré dary, které do mého Života proudí. Za to, že stojím téměř přesně po roce na tomtéž
Před koncem školního roku vezu své milované chlapce ze školy, povídají mi, jaký měli den, a starší syn mi rozjařeně vypráví, jaká dobrodružství prožil se spolužáky
Dotek nejkrásnějšího Anděla Pozoruji plamínek právě zažehnuté svíčky Archanděla Gabriela a vdechuji voňavou sílu bylinkové koupele, ve které právě odpočívám. A najednou, jako kdyby se časová smyčka
Za oknem pozoruji první sněženky, které se navzdory právě vydatné fujavici plny odhodlání ve své křehkosti, ale i nesmírné síle ve větru chvějí a po chvíli se
Tak si to tak metelím domů z bruslení na rybníčku odnaproti, kde mě právě u dětí vystřídal manžel, poslouchám mlčení Země, cinkání vloček a přemítám, jestli to těsto,
Užívám si ten nádherný čas, který je opředený vláknem kouzel a zázraků, tak jako jindy a přesto mnohem více, než kdy jindy. V tichém spočinutí, v pokojném
Tak nám doma zavoněl štrůdl a jako na zavolanou děti mezi vykuřovadly vytáhly vánoční Františky od loňska a nám se doma rozvoněly Vánoce. A jak už to bývá,