Jako tekoucí zlaté Světlo nádherně plynoucího Nebeského baldachýnu, uprostřed panenské přírody v majestátních skalách, se během prastarého obřadu, za přítomnosti Bytostí Zlatého Srdce Matky Země, zrodila
Slyším radostné skotačení života okolo mě, které mizí v mlžném oparu ničeho, a němě civím do telefonu a po tvářích se mi rozkutálejí horké slzy. Z hloubky své
Jako pod nadýchanou peřinu jsem vklouzla do vánočního období a chumlám se blahem nic nemusení. Pomalu nechávám ztmavit svůj telefon, který mi přestane hlásit všemožné zprávy,
V rukách s Osobní svíčkou, vybíhám ven, abych si ji vyfotila. Cítím zavinutí závojů Slunce a já jí spontánně políbím, šeptám ji modlitby a v očích mám jiskření. Je
Pozorujíce tiché vlnění křídel, které se ve slavnostním tanci každým okamžikem víc a víc přibližuje Zemi, cítím hřejivě konejšivé (chladnému počasí venku navzdory) vlnění Světla. Je
Cítím nádherně teplý, živoucí a nesmírně láskyplný nádech. Je jako ten nejvoňavější, nejlaskavější nádech zamilované Bytosti, který mě dojímá. Prožívám tetelení ve svém srdci, těle, které dalo
Naplněná vděčností šeptám do větru svá poděkování za štědré dary, které do mého Života proudí. Za to, že stojím téměř přesně po roce na tomtéž
Před koncem školního roku vezu své milované chlapce ze školy, povídají mi, jaký měli den, a starší syn mi rozjařeně vypráví, jaká dobrodružství prožil se spolužáky
Dotek nejkrásnějšího Anděla Pozoruji plamínek právě zažehnuté svíčky Archanděla Gabriela a vdechuji voňavou sílu bylinkové koupele, ve které právě odpočívám. A najednou, jako kdyby se časová smyčka
Tak je to tu zase, říkám si a vlastně tomu nemohu věřit. Tak rychle a se spontánní přirozeností se vše seběhlo, letí mi hlavou, dávám blinkr, pořádně
