Dotek nejkrásnějšího Anděla Pozoruji plamínek právě zažehnuté svíčky Archanděla Gabriela a vdechuji voňavou sílu bylinkové koupele, ve které právě odpočívám. A najednou, jako kdyby se časová smyčka stočila o pár let zpátky a já byla na stejném místě naší koupelny.…
Za oknem pozoruji první sněženky, které se navzdory právě vydatné fujavici plny odhodlání ve své křehkosti, ale i nesmírné síle ve větru chvějí a po chvíli se z nebe roztančí velké kusy vloček, které říkají, že paní Zima ještě stále…
Tak si to tak metelím domů z bruslení na rybníčku odnaproti, kde mě právě u dětí vystřídal manžel, poslouchám mlčení Země, cinkání vloček a přemítám, jestli to těsto, které jsem před odchodem zadělala, hezky nakynulo. Otevírám dveře a rovnou mě obejme…
Užívám si ten nádherný čas, který je opředený vláknem kouzel a zázraků, tak jako jindy a přesto mnohem více, než kdy jindy. V tichém spočinutí, v pokojném míru jakéhosi završení uvnitř sebe sama vstřebávám dary, které k nám všem…
Tak nám doma zavoněl štrůdl a jako na zavolanou děti mezi vykuřovadly vytáhly vánoční Františky od loňska a nám se doma rozvoněly Vánoce. A jak už to bývá, tak mi za pár momentů ( ne náhodou) telefonovala má úžasná korektorka…
…Je to jen pár hodin, co jsem se vrátila z cesty, na kterou jsem byla volána i se svojí rodinou a hned zčerstva píšu tyto řádky, přestože mi jistě potrvá, než je zveřejním. Vrátila jsem se z cesty, o které jsem…
Tak jsem si tak včera u krájení cuket (kterých se letos urodilo opravdu hodně) s kulisami zvuků probíhající rekonstrukce v patře nade mnou bilancovala a říkala si, co vše mi letošní léto dalo a rozhodně ke mně a mé…
Ležím na chodníku před domem se zavřenýma očima, čísi ruce mě drží za mé a mluví na mě laskavý hlas… když otevírám oči, vidím staletou lípu, která stojí nedaleko, a nad ní nádherný Nebeský chrám, z něhož vystupují úchvatně blyštivé…
Celý můj život mě provázejí kromě svitu svící i vůně, v nichž se rozpíjejí neviditelné, leč velmi účinné síly Přírody a tak mnoho let svému čichu i péči o domov dopřávám vůně kadidel, vykuřovadel, esencí - zkrátka vůní, které mě…
Když ráno naslouchám oddychujícím synům a vdechuji tu nejkrásnější vůni - vůni jejich vlásků si říkám, že přesně tento okamžik, tento svůj pocit bych stáčela do láhví a rozdávala jako elixír štěstí. V těchto chvílích se nořím do sebe, rozjímám,…
