Slyším radostné skotačení života okolo mě, které mizí v mlžném oparu ničeho, a němě civím do telefonu a po tvářích se mi rozkutálejí horké slzy.
Z hloubky své bytosti právě teď cítím, jakou pravdu v sobě nese klišé „každý den je dar“. To, jak je vše pomíjivé, nic není napořád a každý den se nám všem ztenčuje vyměřený čas na Zemi.
Dotýká se mě Vyšší Síla z druhého břehu a cítím chladný závan paní Smrti, která si přišla pro mě blízkou mladou ženu a před svým zrakem, kterým tupě civím do nekonečně modrého moře, vidím její jiskrné oči, které byly tak plné života.
Oči, kterým jsem toho tolik nestihla říct.
Nemohu tomu uvěřit, to nemůže být pravda, a přesto nějakou svoji maličkou částí vím, že tomu tak je. Šumění moře, jako by se naladilo na to, co právě prožívám, se dynamicky rozhoupe a já hledíc do jeho proměnlivé krásy šeptám těm krásným očím mé drahé vše, co mnou prochází.
Najednou mám pocit, že jsem jí toho tolik nestihla říct a cítím neskutečnou lítost i hlubokou pravdu všech těch mouder, které nás obklopují.
Tolik bolestné slzy mého nitra se derou ven, podmaňují celou mou bytost a spouští ve mně proces, který bolí. Bolí víc, než slova. Nejsou na to žádná.
A vidím Ji. Vidím, jak se závoje mezi světy otevírají a Ona, kráčejíc v rouchu Světla a Lásky, kterou vždy sálala, naslouchá mým slovům a smířeně, v tichosti, která je až posvátná, jde dál.
- Vzdaluje se z pozemského světa jako Bohyně, která naplnila svůj nelehký osud tím nejkrásnějším.
- Vzdaluje se jako Královna, která zůstane v srdcích mnoha žen nesmrtelná.
- Vzdaluje se jako Matka a já teď myslím na její děti.
- Odchází člověk, který bude světu chybět.
- Člověk, který by tu měl být navždy.
Možná díky té syrové bolesti, kterou každým milimetrem cítím, jakoby se čas stočil o pár let zpátky do chvíle, kdy mi soucitně hleděla do očí a já se směla koupat v bezpečí, soucitu a laskavosti, které od ní přicházely.
💗💗💗
Její pevné objetí bylo, jako kdyby mě objala samotná Láska.
💗💗💗
Oběma nám tekly slzy, a přesto to bylo krásné a tak moc léčivé. Byla mi nablízku po ztrátě miminka. Její klid, zemitost, rozvaha, hloubka moudrosti a neskutečná něha, která se přirozeně a bez příkras rozpínala jejím lidstvím i posláním porodní báby, mi darovali Naději a mnohem více.
Byla první na ráně ve chvíli, kdy jsem byla skrz naskrz rozdrásaná bolestí a sotva pár hodin věděla, že v sobě nosím mrtvou holčičku. Byla to ona, kdo mě podpořil, když jsem se rozhodla projít touto cestou sama, bez zásahů a pomoci lékařů. Bolestnou, a přesto velmi osvobozující a zotavující cestou, na kterou mi požehnala. Celý článek si můžete přečíst tady.
Je to Ona, která bude světu chybět.
Už nekoukám do moře, ale k Nebi.
Noblesně zářící schody, po nichž s důstojnou noblesou kráčí, se vinou k brilantně vznešené Bráně. A já s každým jejím krokem cítím nekonečné proudy slz na svých tvářích.
Mám dojem, že nyní ji u Boží brány čeká právě Duše mé holčičky a ano, její maminka a mnoho dalších Duší i zástupu Andělů, neboť do Nebe přichází Žena, která světu darovala obrovsky silný odkaz.
Napadá mě:
- jak jsme se předchozí týdny a měsíce étericky prolínaly a domlouvaly se, že přijedu do jejího centra uskutečnit Placentový rituál.
- jak jsme se na to obě těšily.
- že už to vlastně nestihneme.
Až teď mi plně dochází, že se už nepotkáme.
💗💗💗
Celým svým srdcem ji objímám, pozoruji, jak pomalu prochází Bránou Nebe
a jak jí objímají paprsky něžného Světla, v nichž se rozpouští.
💗💗💗
Jako poslední vidím její oči, které se záhy rozpíjejí v Nekonečné záři brilantního Světla, do něhož vstupuje, a mě se dotýkají prameny Lásky, která je věčná. Která nejen v mém srdci, ale v srdcích zástupů mnoha dalších žen bude žít navždy.
Děkuji Ti Kamilo, za Tvůj nezaměnitelný odkaz křehkosti i síly, který jsi v mém životě nechala.
S láskou,
Radana
