Jako pod nadýchanou peřinu jsem vklouzla do vánočního období a chumlám se blahem nic nemusení. Pomalu nechávám ztmavit svůj telefon, který mi přestane hlásit všemožné zprávy, a stahuji celou svoji pozornost z vnějšího světa. Miluji ten čas, kdy mohu. Miluji ty okamžiky, kdy jsem sama pro sebe a má duše plesá blahem.
Celou moji bytost oblévá neskutečný a slovy nesdělitelný pocit z blízkosti Boží, která je nezaměnitelná, nenahraditelná a pro mě absolutním zdrojem. Snadno ji poznávám, snadno se ji oddávám, celou mě naplní taková hlubokost, kdy se mi dech tají a srdcem rozpíná dojetí i štěstí a já, cítíc posvátné krůpěje, prožívám tu nepopsatelnou krásu bytí.
Já vím, že bych i o svátcích měla byt online, jsem si vědoma, že v dnešním rychlém světě, kdy je vše hned a dostupné, je důležité udržovat rytmus a kontakt se sledujícími a zodpovědně se starat o zákazníky. Ale když já vám povím jedno – mně to nejde.
Neumím žít naprogramovaně a dělat co by se mělo, slušelo a patřilo. Já jsem zkrátka svá. Někdy rebel a ví se o mně dávno předtím než opravdu přijdu, ale ze všeho nejraději ponořená v sobě, v rozmluvách se stromy, květinami, Nebem i Zemí, Světelnými Bytostmi i Bohem… Jedno jak to pojmenujeme. Zkrátka pod peřinou klidu a hluboké sounáležitosti s Celkem, z něhož čerpám, tvořím, dýchám a jsem a z jehož impulsu čerpám energii pro každý můj čin směrem ven…
A tak, nehledě na to, co by se mělo, slušelo a patřilo, jsem (jako obvykle) nedala jediný Vánoční příspěvek, protože jsem byla ráda, že svět pomalu utichá, nebem se snáší krůpěje milosti a já s údivem dítěte naslouchala tomuto tajuplnému cinkání, v němž se chvělo tisícero Andělských darů, pod které vklouznu jako pod nadýchanou peřinu a nechám se opečovávat hebkostí a nenahraditelnou nádhernou jejich přítomnosti…
Ponořena do sebe a vzdálena ze světa vnějšího, prožívám ten nádherný čas a nehledím na to, že okruh svých sledujících zanedbávám (pardon 😊), protože to jsou okamžiky, ve kterých je mnohem více… To prosté „nic“, skrze které se mě dotýká celý Vesmír a já jsem ve vakuu míru, se svět zkrátka točí beze mě.
Užívám si ten čas sama v sobě i s mými milovanými a jednoho večera dětem šeptám, že si uvědomuji, jaké je štěstí, že má duše nezapomněla, že JE Bůh a celý jemný svět… „Mamko, jak to myslíš?“, ptá se mě můj syn.
💗💗💗
„Víte kluci, kolik lidí na světě zapomnělo, odkud přišli, že mají Světelný Domov, že je Bůh a že uvnitř sebe mají jiskru Jeho nepřekonatelné síly?
Víte, kolik lidí jde svým životem samo a netuší, že je provází celé Plejády Andělských bytostí?
Uvědomujete si, jaké je to štěstí a nesmírný dar, že jsme na tohle s příchodem na Zemi nezapomněli?“
💗💗💗
„No jooo a jooo, mami to je fakt, vlastně to, že to víme, není vůbec automatické a ne každý to ví…vždyť hodně lidí úplně třeba zapomnělo, že je jejich Duše z Nebe a cítí se opuštěně a trápí se…“, odpovídá starší Vojta.
„Ano, je velký dar toto vědění v sobě uchovávat, protože pak nikdy nejsme sami a naši Průvodci nad námi bdí, můžeme se k nim obracet, ale především v sobě hýčkat svit Boží lásky, která nám na Zemi ukazuje správný směr“…, odpovídám já. A já vím, že každý, kdo čte tyto řádky, to právě tak ví.
Nyní, obohacena o vzácné momenty tohoto magického svazku, pomalu vyplouvám ze Světelného království a cítíc doteky Vesmírných vláken tkám pro Vás tyto řádky a děkuji, že jsme my všichni nezapomněli a ve svých srdci cítíme plápolající svit pochodně Boží.
Možná jsem nezdvořilá, když si dovolím vynechat pár dnů s příspěvky, ale víte ono být neustále online a všechna ta píle a touha něco zlepšovat je vlastně momentální největší metla lidstva a někdy je to nejvíc, co máme dělat, dělat úplné nic a „jen“ na sebe nechat tiše padat hedvábný jas Andělů a nechat konat jejich kouzla a zázraky uvnitř sebe, které tak jako tak (i bez naší věčné snahy) záhy přetékají skrze nás do našeho příběhu a celého hmotného světa…
💗💗💗
A v to já věřím. Právě tak jako na kouzla a zázraky na pozadí našich životů, jež měkce tkají kola našich osudů a je jen a jen na nás, zda jim, bez spěchu a v pokorné trpělivosti svého nitra, dovolíme jejich nespoutané roztočení v našich životech, které nás plní údivem i Vděčností.
💗💗💗
Nepochybuji, že Vesmírný řád se dokonale točí okolo nás a spolu s námi touží vyjádřit své nejkrásnější záměry do našich životů, jež prosycuje láskou. Záměry, jež je někdy třeba „jen“ trpělivě nechat dosedat do svého nitra, dopřát si zachumlání pod Světelnou pokrývkou, zapomenout na všechno dění okolo, ale i svá chtění a dopřát si bytí v pospolitosti s Celkem.
Neboť právě v tyto okamžiky jsme v jednotném propojení s Ním a naše vnitřní sounáležitost tvoří dokonalý průchod Mistrovským scénářům, které Celek naplno roztáčí. O mnoho víc a intenzivněji, o mnoho radostněji a s propracovanou moudrou elegancí, než kdybychom sami usilovali a plnili všechna „musení“ i očekávání druhých anebo snad dokonce byli zamotaní v tom, že jsme přijali očekávání druhých za své…
Tak jako každá rostlina kvete jen chvíli a zbytek času dlí v přípravách a svém nitru, tak stejně tak naše bytost touží po klidu, v němž čerpá ingredience z Boží zahrádky pro svůj další rozkvět.
Je to celkem prosté.
Ano. A někdy to od nás vyžaduje určité vymezení se, hrdinství dělat věci jinak, než by se mělo a očekává se.
Do zimních dnů Vám přeji to nejkrásnější zachumlání Světelnou přikrývkou a měkce tančící Anděly okolo Vás. Ať démanty kouzel a zázraků sytí pozadí Vašich příběhů, jež naplno roztočí kolo Vašeho osudu Světlem, jež rozzáří Vaše bytí požehnanými okamžiky. Okamžiky, na které jste celý život čekali… Okamžiky, v nichž budete cítit údiv i pokoru, vděčnost i nespoutanost, divokost i klid a především ze všeho nejvíce bezmeznou lásku k životu a svému vlastnímu bytí.
S Láskou,
Radana
