Cítím nádherně teplý, živoucí a nesmírně láskyplný nádech. Je jako ten nejvoňavější, nejlaskavější nádech zamilované Bytosti, který mě dojímá. Prožívám tetelení ve svém srdci, těle, které dalo
„Ještě kousek, ještě kousek vydrž,“ říkám si, „to dáš,“ zatímco běžím po xyté k autu s pořádnou pyramidou balíků, které jsou neposedné, a ještě navíc jsem přecenila
Tak jsem jela s plně naloženým autem od fotografky, která u sebe předchozí týdny měla veškeré mé tvoření, aby jej nafotila na nový web, který už
Tak je to tu zase, říkám si a vlastně tomu nemohu věřit. Tak rychle a se spontánní přirozeností se vše seběhlo, letí mi hlavou, dávám blinkr, pořádně
Tak si to tak metelím domů z bruslení na rybníčku odnaproti, kde mě právě u dětí vystřídal manžel, poslouchám mlčení Země, cinkání vloček a přemítám, jestli to těsto,
Za okny se snášejí pohádkové vločky, na které se zasněně tak ráda dívám a záhy se mnou stejně tiše nesou slova, která Vás zavedou do zákulisí
Užívám si ten nádherný čas, který je opředený vláknem kouzel a zázraků, tak jako jindy a přesto mnohem více, než kdy jindy. V tichém spočinutí, v pokojném
