fbpx
skip to Main Content
+420 775 029 666 info@pramensvetla.cz

Léčivé pohlazení

Tak si to tak metelím domů z bruslení na rybníčku odnaproti, kde mě právě u dětí vystřídal manžel, poslouchám mlčení Země, cinkání vloček a přemítám, jestli to těsto, které jsem před odchodem zadělala, hezky nakynulo.

Otevírám dveře a rovnou mě obejme jeho příjemná vůně spolu s teplem našeho doma. Opláchnu si ruce a mířím rovnou do kuchyně, kde jsem záměrně nechala puštěnou meditační hudbu. Popravdě, kuchyň je taková má svatyně, kde často rozjímám, sním i medituji. Zapaluji svíčku Matky Země a ještě tu a onu, posléze vykuřovadlo. Jemně vyndávám těsto z mísy a už nechávám své ruce tvořit, zatímco mé myšlenky se rozbíhají jako ty vločky za okny.

Usmívám se, protože si uvědomuji, že vlastně zase můj článek, jako dalších nespočet předtím vzniká právě v kuchyni.

Přemýšlím o slovech svého obchodního partnera, který mi před pár dny pověděl, že ceny svíček nejsou dobré pro byznys a měla bych zdražit. To, že jsou velmi lukrativním prodejním artiklem a jestliže budou dražší na mém e-shopu, budou dražší i všude jinde a tím pádem na nich bude mít on i další, kteří mé svíce prodávají více peněz.

Lapám po dechu a dostává se mi vysvětlení, že: „za mnohem vyšší ceny než mám já, se JINDE mé svíčky výborně prodávají, protože ty lidi to prostě koupí. Navíc pak lze používat marketingové tahy slev a mnout si ruce nad nevědomostí zákazníků, protože český člověk chce slevy“.

Znovu lapám po dechu, pak se hluboce nadechuji a povídám:

„ já jsem ale na Zemi nepřišla dělat žádný byznys a mým záměrem úplně na začátku, když jsem se svíčkami začínala, bylo to, aby byly lidem dostupné.

Aby matky dětí nemusely přemýšlet, jestli si ji mohou dovolit, aby na ni nekoukaly jako na poklad, který si nedovolí (protože je to drahé) zapálit. Vždyť právě zažehnutí mé svíčky aktivuje! Vždyť jejich svit je to, co lidé tak moc potřebují!

Toužila jsem, aby si je lidé mohli dopřát tak, jak budou cítit a aby byly dostupné všem obyčejným lidem, jako jsem já. Ne, rozhodně z nich nechci udělat luxusní produkt pro bohaté.

Smysl mé práce je docela jiný.

A já bych je měla zdražit, pro nějaký byznys? To tedy ne.“

A probouzí se ve mně jakési ochranitelské instinkty směrem ke všem těm lidem, kteří si je ode mě více, či méně pravidelně nakupují. A možná v tu chvíli i trochu jiskřím.

Jasně, cena Archandělských svíček je prostě nízká, téměř deset let stejná, přestože od té doby bylo xkrát zdražení materiálu a už rok říkám, že je o něco zdražím (a ještě jsem to neudělala). Takže netvrdím, že to nepřijde, ale pokud ano, tak pouze pro to, aby byla rovnováha a ne byznys.

Druhá strana mlčí. Asi na to není co říct. Přesto vím, že má slova nejsou pochopena a ani se nesnažím nic vysvětlovat.

 

 

Teď nad tím těstem mě napadá, že kdyby lidé viděli otevřené Nebe nad sebou, tu krásu nesoucích se Andělů v bělostném rouchu, kterak žehnají mým svícím, tak by je ani nenapadlo po mně chtít byznys.

Kdyby lidé věděli, jak sladce Andělé hladí náš svět a zaplavují jej něhou své lásky, kterou v našich srdcích touží probudit to nejkrásnější, toužili by svůj Život žít službou ke Světlu.

Kdyby nebylo to zastření mysli urvat co nejvíce pro sebe a namísto toho by se lidmi rozprostíralo Vědomí, že jsme Jedno, pominula by lačná touha mít víc. Vždyť to postrádá jakýkoliv smysl Života kohokoliv z nás i zákony Vesmíru. Naše není vůbec nic.

Je přirozeným přáním Života, aby každý z nás dával a bral tolik, kolik je v souladu se Vším. Nenapadá mě, jak jasněji to vyjádřit – rovnováha uvnitř nás a našich Životů znamená, že se rovnováha rozvlní v kolektivním poli a jako léčivé pohlazení zaplaví svět.

 

Je to snadné a přirozené.

Vždyť to, co nyní prožíváme je nastřádaná agresivní energie lidstva nenasycené chamtivosti.

 

Ne, nejsem od toho, abych kohokoliv hodnotila, navíc nenasycenost je bolestné téma mnoha vrstev strádání našich předků. Kolektivní tíha, která touží po láskyplném uzdravení, což nemůže přijít, jestliže odpojeni od lidskosti budeme chtít dělat byznys. A přesto neházejme zodpovědnost vlastního nenasycení (fyzické, emoční, duchovní, hmotné, finanční…) jen na své předky.

Uvědomme si, že každý z nás v prvních okamžicích Života namísto Důvěry prožil mnoho rovin nenasycení, které se do nás více, či méně vrylo, navázalo k dalším formám bloků a vytvořilo síť strádání, ve které nám neustále něco chybí.

Hlad, který má mnoho podob bude přítomný, dokud uvnitř sebe citlivě, s láskou a soucitem nezhojíme zásadní okamžiky svého narození. Tehdy se vrátíme do síly, úcty k sobě a Životu a budeme umět obnovit rovnováhu uvnitř i vně. Tehdy uzdravíme sebe, své děti, rodiny, předky a celou planetu z bolestné lačnosti na straně jedné a strádání na straně druhé.

 

 

Nebeský svět se prolíná s tím naším a každý záchvěv naší mysli, úvah, záměrů se nese po vláknech vzhůru, kde je průzračně čitelný.  A já jim tam teď od těch svých housek Nahoru šeptám, ať lidstvo podpoří ve vzkříšení a rozpomenutí se na Moudrost Života i Vesmírné zákony, které dalece přesahují náš svět. Urvat pro sebe co nejvíce, neznamená mít to nejvíce.

Rovnováha znamená, že když mám víc, než cítím, že je v souladu a pro mě v určitou chvíli přínosné, tak to pošlu dál. Může to být košík jablek pro sousedy, plato vajec pro dceru, svíčka navíc lidem do balíčku nebo sponzorský dar pro někoho potřebného.

A tím se sama řídím.

Poslat dál to co mám je prostě přirozený zákon Života, který je plynoucí a ve své neustálé práci synchronicky a pružně teče.

Jestliže budu chtít jeho pramen podržet, nechat ho jen pro sebe a nedbale druhých chtít urvat co nejvíce, tak možná to párkrát vyjde. Vězte, že však přijde okamžik, který bude ničivý…

Mám radost, když se mi donese, že onen člověk daroval něco druhému, když navzdory této nelehké době někoho podpořil, ať už hmotně, či jinak. Je to totiž velmi léčivé nejen pro lidi, kterých se to týká, ale pro celý svět.

Ráda nechávám plynout tok Života a s velkou vděčností přijímám za svoji práci energii zpět. Pro mé vnitřní hospodářství i propojení se Světelnou družinu mých průvodců je absolutně nejdůležitější, že ceny mých svíček jsou odrazem Vyššího přání.

I několik dnů jsem v tichu a rozjímání, než si jsem jistá o té, či oné ceně. ( Děvčata, která mi vypomáhají by mohla vyprávět, že právě teď máme novou svíčku, ale nemáme cenu) 🙂

Jakmile ji znám, tak ji ctím a respektuji.

Mé poslání a službu Světlu nevyměním za lákavou nabídku (po které by prý každý skočil).

Protože tehdy by se rozplakalo celé Nebe a já spolu s ním…

Rozhlížím se po té své kuchyňské svatyni a cítím se blaze, z trouby už voní housky a já cítím takové to nádherně blízké zavinutí Andělů otevřeného Nebe nade mnou.

Své rozhodnutí cítím správně. Vím to.

Jsem vděčná.

Andělé sestupují do mé blízkosti, jejich jiskrné oči plné nejhlubší lásky, která je tak čistě nevinná, až mi jihne srdce, na mě hledí a já teď v tuto chvíli vím, že své kuchyňské přemítání mám poslat dál.

Obklopují mě lehkým oparem jako dech, v němž se mísí tolik nesdělitelných darů, které by mi žádný byznys nikdy nedal a tak s díky a grácií posílám zprávu o tom, že byznys opravdu není mojí cestou.

Přichází ke mně duše dotyčného člověka, který toto téma svojí nabídkou otevřel. Je nádherná, čistě zářící a já s Ní rozmlouvám. Ne s výčitkami, ani hodnocením, ale s nejhlubším porozuměním. Jsem si vědoma, že je to někdy těžké a jsou v životě momenty, kdy je kdokoliv z nás na hraně a balancuje mezi svoji světlou a stinnou stránkou. A je to tak v pořádku. Pro tyto zkušenosti jsme přeci na Zemi. Měkce vyprávím oné Duši, že její zářící klenoty zcela přesahují pomíjivosti nynějších lidských záměrů a zaplavuji ji svým soucitem, důvěrou a vědomím, jak moc Božská Je.

Andělé okolo ní vytvářejí jemný opar Světelné mlhy a já vím, že v tuto chvíli mi nenáleží více dělat a je to v rukou Vyšších.

Posílám svoji tichou modlitbu a plní mě Světlo měkce se rozplývajících Andělů.

 

Ne, nejsem žádná hrdinka a už vůbec to nepíšu pro pochvalu – ostatně v minulém článku jsem Vám úmyslně napsala o tom, jak vůbec nejsem dokonalá.(Což se ukázalo, že je pro mnohé z Vás léčivé zjištění, protože jste si mysleli, že tak, tak a mám křídla.)

 

On totiž tento můj prožitek větví další patro stromu mého zamyšlení dál a tím je to, že někdy podporujeme to, co není v souladu a tváří se jako to nejlepší, což si třeba i díky ceně myslíme.

A přesto, že je něco dražší neznamená, že je to lepší.

A právě tak to může být dokonce zabaleno do papírku duchovní podoby, pod kterým může být jiná pravda, než si myslíme, že ve skutečnosti je.

Před pár dny jsem dopsala poselství k nové svíčce, ve kterém je věta: mnohem více bude mnohé vidět. Uvědomuji si další rozměr těchto slov a skrze tuto zkušenost zjišťuji, jak snadno by se mé svíčky mohly stát právě takovým nástrojem.

Větévky mých myšlenek dalšího patra mi také dávají uvědomění, jak bděle je třeba naciťovat koho svoji pozorností, nákupem podpořím. Jestliže něco přijímám, tak vstupuji do řetězce té, či oné vibrace, se kterou se ztotožňuji a posléze se stává mojí (ne)viditelnou součástí…

Jestliže podpořím něco, co není takové, jak se zprvu zdá, tak vstupuji do pole právě tak klamných vibrací, které mi pěkně mohou pomotat mé spokojené plynutí. Vnitřní bdělost a neustálá upřímná prosba k Bohu, je to nejvíce, co všichni můžeme dělat.

 

Právě jako na zavolanou slyším dupot pod okny, který neomylně ohlašuje, že kluci běží domů. Jdu jim naproti, pusinkuji ty mrazem červené tvářičky, dívám se do čisté radosti jejich očí, zatímco se jeden s druhým překřikují, aby mi všechno povyprávěli.

Za pár okamžiků už spořádaně sedí u stolu a ládují se ještě teplými obloženými houskami, dívám se na ně, vidím v nich svůj otisk, mám radost, jak jim chutná a přetékám láskou.

Uvědomuji si paralelu se svíčkami. V každé svíčce je kus mého srdce. S každou je spojen neuvěřitelný příběh rozechvěných bran Nebe a Země, jejichž síly se při tvoření prolínají. A každá je spojnicí k nádherným darům otevřeného Nebe i dechu Země, že by mnohdy lidé plakali, kdyby to směli spatřit…

Do mých úvah vstupuje tanec rubínového Světla dechu Země i tiché vlečky Nebe, jejich vzájemné Světelné polibky v souznění jiskří a já cítím, že žít Životem v rovnováze a službou ke Světlu je pro mě to nejvíc.

Ráda budu dál spolupracovat se všemi lidmi, jejichž záměry jsou ryzí a těm dalším přeji, aby se jim dostalo to nejlaskavější prozření.

 

Ps. Pár dnů poté, co jsem dopsala tento článek mi ta samá svíčka Matky Země, kterou zmiňuji, že jsem zapalovala když jsem pekla housky ( a tak rozjímala, až  z toho je toto psaní ) vykouzlila srdíčkový plamínek. Je to přesně ten, který je na obrázku výše a já na všechny strany posílám jeho kouzelné světlo. ♥♥♥

 

 

0 komentářů k zobrazení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top