Mokoš předala svou pomyslnou vládu bohyni Svíze, patronce měsíce října. Bohyni křižovatek a životního rozhodování, správné volby, která nad námi drží svou ochrannou ruku. S každým
Prostor ničeho. Není zima a není ještě jaro. Je něco mezi tím a v tomtéž rovněž stojíme i my. Jsou chvíle, kdy nabíráme dech ve spočinutí a čerpáme dary
Jen den zimního Slunovratu, okamžik, který je magický, jiskřivý a naše rty častěji, než kdy jindy vyslovují slovo Ježíš – Ježíšek. Noříme se do závojů slavnostního
Tak je to tu zase, říkám si a vlastně tomu nemohu věřit. Tak rychle a se spontánní přirozeností se vše seběhlo, letí mi hlavou, dávám blinkr, pořádně
Otevírám svou náruč vodě a nořím se do hlubin jejích láskyplných pramenů. Objímaná jejími doteky naslouchám šepotu pradávné moudrosti, kterou po tisíce let stráží, a v jejím kouzlu
Jste naše světlo Radanko, slyším v závěru telefonátu slova ženy, která prochází nesnadným obdobím a oslovila mě o podporu. Loučíme se, pokládám telefon a napadá mě, že ne já
Za oknem pozoruji první sněženky, které se navzdory právě vydatné fujavici plny odhodlání ve své křehkosti, ale i nesmírné síle ve větru chvějí a po chvíli se
Na procházce nádherně voňavým lesem s dětmi pozoruji jak se stromy loučí se svojí barevnou krásou a ve svém jemném ševelení dávají sbohem dalšímu cyklu svého
Tak jsem si tak včera u krájení cuket (kterých se letos urodilo opravdu hodně) s kulisami zvuků probíhající rekonstrukce v patře nade mnou bilancovala a říkala si, co
