Jen den zimního Slunovratu, okamžik, který je magický, jiskřivý a naše rty častěji, než kdy jindy vyslovují slovo Ježíš – Ježíšek.
Noříme se do závojů slavnostního času, jak hebce poletující vločky okolo nás a mnozí se právě nyní ve svých nitrech zjemňujeme a otevíráme půvabu plynoucích energií, které nás obklopují a zvou do prostého bytí v Přítomnosti.
Propojení s Bohem přichází intenzivněji skrze viditelné i neviditelné momenty a naše svobodná vůle rozhoduje o tom, kolik času spočineme v Tichu a kontaktu s Ním.
Kolik si Ho sami sobě věnujeme.
Procházíme Světelnou bránou vyrovnání, smíření, milosti, z jejíž opačné strany k nám přicházejí nesmírně nádherné Bytosti Světla, které nás v tomto období podporují.
Vyrovnání, smíření, milost jsou témata, která se mnohaúrovňově dotýkají každého z nás ve veškerých vrstvách naší existence a našeho života. Individuálně i kolektivně.
A my jim v sobě můžeme tvořit prostor tím, že se rozprostřeme v Míru v srdcích bez chtění a přitažlivosti čehokoliv, ale i bez odporu. V ryze Čistém odevzdání, skrze které přichází ke slovu Láska, Soucit, Odpuštění.
V jemnosti beztíže, nezávislosti na čemkoliv a komukoliv. Tak, jak je naší ryzí podstatou, ve které září Stvořitel nekončící hloubkou Světla, které se rozprostírá duší každého z nás.
Tento čas je ale také tradičně rušný, dynamický, veselý a bere na sebe dokonalé podoby všeho druhu právě takové, jak je potřebujeme a k sobě pustíme. Můžeme být v radostně rozvířené energii v upatlané kuchyni se svými blízkými, a přesto uvnitř sebe prožívat nádherný klid, vděčnost a hluboké souznění.
Můžeme být zavalení (tak jako já mnoho týdnů) 🙂 neuvěřitelnými vagóny práce, a přesto jí můžeme v lehkosti a pokoře otevírat své náruče, kořenit ji jásavou energií dítěte, které se nepřestává radovat a smát. A ve vděčnosti objímat prameny řeky svého Života jakkoliv rozdováděných momentů citem svého srdce, z něhož přirozeně vyvěrá to nejkrásnější.
Vyvažovat jedno s druhým a v rovnováze, smíření a bez vnitřního tlaku je jako když v nás rozkvétá strom, jehož květům umožňujeme právě tak nádherné a voňavé rozvinutí, jak se přirozeně děje, aniž bychom je chtěli řídit.
A ať už to přichází ve vlnách jemnosti, či síly, tak naše vnitřní laskavost a ochota plynout v souladu s Vyšším řádem, je něco, co nás posouvá a právě tak vztahy všeho druhu.
A o tom nynější období je a ještě nějaký čas intenzivně bude.
Zrakem Lásky svého srdce, bez obtěžkání rozumu nechme tvořit na svých cestách Stvořitele. Může na nich být nepřeberně mnoho tónů rozmanitých prožitků, které nesuďme, nehodnoťme a nezpochybňujme jejich smysl, ale jen JE v té nejhlubší možné harmonii a niterném smíření prožívejme v bytí v Přítomnosti Jeho Síly, která velkolepě každý moment roztáčí Vesmírné děje na Zemi.
Skrze okamžiky, v nichž si TO dovolíme vynášíme napovrch své bytosti nekončící hloubku Světla, která se rozprostírá v každém z nás.
Nádherný a magicky jiskřivý čas v objetí ticha i radosti, ve smíření a vyrovnání.
Sviťme nekončící září Světla své podstaty jako tisíce Světlušek od srdce k srdcím všech…
S láskou Radana