Hledím do temných očí dívenky, ve kterých je nesdělitelná radost, jež mě plní dojetím. Je užaslá, jako by dostala ten nejkrásnější dárek na světě, a přitom
Příběh, který Vám budu vyprávět se skutečně stal a ještě nyní ve mně vyvolává velmi krásné pocity a hluboké uvědomění toho, jak velmi blízko jsou Duše lidí,
Jen den zimního Slunovratu, okamžik, který je magický, jiskřivý a naše rty častěji, než kdy jindy vyslovují slovo Ježíš – Ježíšek. Noříme se do závojů slavnostního
„Ještě kousek, ještě kousek vydrž,“ říkám si, „to dáš,“ zatímco běžím po xyté k autu s pořádnou pyramidou balíků, které jsou neposedné, a ještě navíc jsem přecenila
Mé myšlenky se rozbíhají do dne, který proměnil náš život a přestože je to téměř rok, mám dojem, jako by to bylo včera. Jako bych
O setkání se skvostnou Sílou Božství, které mi darovalo přesahující prožitky, na které bych sama sotva hledala slova, děkuji za ně svým Průvodcům. Obloha se
„Jste naše světlo, Radanko“, slyším v závěru telefonátu slova ženy, která prochází nesnadným obdobím a oslovila mě o podporu. Loučíme se, pokládám telefon a napadá mě, že ne já
Užívám si ten nádherný čas, který je opředený vláknem kouzel a zázraků, tak jako jindy a přesto mnohem více, než kdy jindy. V tichém spočinutí, v pokojném míru jakéhosi
