Slyším radostné skotačení života okolo mě, které mizí v mlžném oparu ničeho, a němě civím do telefonu a po tvářích se mi rozkutálejí horké slzy. Z hloubky své
Chumláme se s dětmi v posteli a doznívají v nás okamžiky krásného, každoročního setkání, který nám pomyslně odstartuje vánoční čas. Jako každoročně jsme si vychutnali hubník, štrůdl, zaposlouchali se do
Hledím do temných očí dívenky, ve kterých je nesdělitelná radost, jež mě plní dojetím. Je užaslá, jako by dostala ten nejkrásnější dárek na světě, a přitom
Prostor ničeho. Není zima a není ještě jaro. Je něco mezi tím a v tomtéž rovněž stojíme i my. Jsou chvíle, kdy nabíráme dech ve spočinutí a čerpáme dary těchto okamžiků,
Příběh, který Vám budu vyprávět se skutečně stal a ještě nyní ve mně vyvolává velmi krásné pocity a hluboké uvědomění toho, jak velmi blízko jsou Duše lidí,
Jen den zimního Slunovratu, okamžik, který je magický, jiskřivý a naše rty častěji, než kdy jindy vyslovují slovo Ježíš – Ježíšek. Noříme se do závojů slavnostního
„Ještě kousek, ještě kousek vydrž,“ říkám si, „to dáš,“ zatímco běžím po xyté k autu s pořádnou pyramidou balíků, které jsou neposedné, a ještě navíc jsem přecenila
Pokračování článku Dotek modré civilizace. Přeji si napsat něco, o čem jsem nikdy předtím tak důvěrně nemluvila. Přeji si dát otisk nesmírné hloubce svých prožitků
Přeji si napsat něco, o čem jsem nikdy předtím tak důvěrně nemluvila. Přeji si dát otisk nesmírné hloubce svých prožitků do slov, jimiž bych zachytila bezbřehou krásu
Moment hlubokého nádechu a výdechu. Svět se zastavuje a upadá do mlhy zastření. Ještě před pár okamžiky jsem v dynamickém tempu letěla za svými dětmi, které byly jako
