Vítr se mocně vzdouvá a tvoří silné vlny na otevřeném moři, pozoruji tu mocnou podívanou, jsem její součástí, jsem uprostřed děje, v němž se setkávají dva mocné
S teplým hrnkem čaje se chumlám pod dekou, hledím do plamínku svíčky a napadá mě, že se říká, že únor je takové pondělí roku a možná na
Krůček po krůčku se nořím do mrazíkem vyzdobené přírody a přemítám o sobě sama. Opět se nacházím v období mých narozenin, které tak moc miluji a je pro mě
Naplněná vděčností šeptám do větru svá poděkování za štědré dary, které do mého Života proudí. Za to, že stojím téměř přesně po roce na tomtéž
Hledím do temných očí dívenky, ve kterých je nesdělitelná radost, jež mě plní dojetím. Je užaslá, jako by dostala ten nejkrásnější dárek na světě, a přitom
Prostor ničeho. Není zima a není ještě jaro. Je něco mezi tím a v tomtéž rovněž stojíme i my. Jsou chvíle, kdy nabíráme dech ve spočinutí a čerpáme dary těchto okamžiků,
Příběh, který Vám budu vyprávět se skutečně stal a ještě nyní ve mně vyvolává velmi krásné pocity a hluboké uvědomění toho, jak velmi blízko jsou Duše lidí,
Jen den zimního Slunovratu, okamžik, který je magický, jiskřivý a naše rty častěji, než kdy jindy vyslovují slovo Ježíš – Ježíšek. Noříme se do závojů slavnostního
„Ještě kousek, ještě kousek vydrž,“ říkám si, „to dáš,“ zatímco běžím po xyté k autu s pořádnou pyramidou balíků, které jsou neposedné, a ještě navíc jsem přecenila
Tak jsem jela s plně naloženým autem od fotografky, která u sebe předchozí týdny měla veškeré mé tvoření, aby jej nafotila na nový web, který už
