S batohem na zádech stoupám krok za krokem vzhůru. Vnímaje svůj nádech a výdech, kamenitou cestu se spleti kořenů, okolní klid a přítomné až nadpozemské ticho. Obzvlášť
Krůček po krůčku se nořím do mrazíkem vyzdobené přírody a přemítám o sobě sama. Opět se nacházím v období mých narozenin, které tak moc miluji a je pro mě
Hledím do temných očí dívenky, ve kterých je nesdělitelná radost, jež mě plní dojetím. Je užaslá, jako by dostala ten nejkrásnější dárek na světě, a přitom
Příběh, který Vám budu vyprávět se skutečně stal a ještě nyní ve mně vyvolává velmi krásné pocity a hluboké uvědomění toho, jak velmi blízko jsou Duše lidí,
Jen den zimního Slunovratu, okamžik, který je magický, jiskřivý a naše rty častěji, než kdy jindy vyslovují slovo Ježíš – Ježíšek. Noříme se do závojů slavnostního
Moment hlubokého nádechu a výdechu. Svět se zastavuje a upadá do mlhy zastření. Ještě před pár okamžiky jsem v dynamickém tempu letěla za svými dětmi, které byly jako
Tak je to tu zase, říkám si a vlastně tomu nemohu věřit. Tak rychle a se spontánní přirozeností se vše seběhlo, letí mi hlavou, dávám blinkr, pořádně
O setkání se skvostnou Sílou Božství, které mi darovalo přesahující prožitky, na které bych sama sotva hledala slova, děkuji za ně svým Průvodcům. Obloha se
Tak si to tak metelím domů z bruslení na rybníčku odnaproti, kde mě právě u dětí vystřídal manžel, poslouchám mlčení Země, cinkání vloček a přemítám, jestli to těsto,
Za okny se snášejí pohádkové vločky, na které se zasněně tak ráda dívám a záhy se mnou stejně tiše nesou slova, která Vás zavedou do zákulisí
