Komnata plamínků
Otevírám dveře do dílny a vítají mě rozzářené oči kolegyně, která právě sedí u počítače a zpracovává vaše objednávky. Než ze sebe setřepu boty s kabelkou a vybalím svůj počítač tak
Otevírám dveře do dílny a vítají mě rozzářené oči kolegyně, která právě sedí u počítače a zpracovává vaše objednávky. Než ze sebe setřepu boty s kabelkou a vybalím svůj počítač tak
Sedíc pod mocným stoletým dubem dělám volné tahy už mnoho týdnů rodícího se obrázku na novou svíci, nechávám se unášet velkorysou energií Světelných tvůrčích sil
V rukách s Osobní svíčkou, vybíhám ven, abych si ji vyfotila. Cítím zavinutí závojů Slunce a já jí spontánně políbím, šeptám ji modlitby a v očích mám jiskření. Je
Krůček po krůčku se nořím do mrazíkem vyzdobené přírody a přemítám o sobě sama. Opět se nacházím v období mých narozenin, které tak moc miluji a je pro mě
Mokoš předala svou pomyslnou vládu bohyni Svíze, patronce měsíce října. Bohyni křižovatek a životního rozhodování, správné volby, která nad námi drží svou ochrannou ruku. S každým
Naplněná vděčností šeptám do větru svá poděkování za štědré dary, které do mého Života proudí. Za to, že stojím téměř přesně po roce na tomtéž
Pokračování článku Dotek modré civilizace. Přeji si napsat něco, o čem jsem nikdy předtím tak důvěrně nemluvila. Přeji si dát otisk nesmírné hloubce svých prožitků
Přeji si napsat něco, o čem jsem nikdy předtím tak důvěrně nemluvila. Přeji si dát otisk nesmírné hloubce svých prožitků do slov, jimiž bych zachytila bezbřehou
Moment hlubokého nádechu a výdechu. Svět se zastavuje a upadá do mlhy zastření. Ještě před pár okamžiky jsem v dynamickém tempu letěla za svými dětmi, které byly jako
Tak jsem jela s plně naloženým autem od fotografky, která u sebe předchozí týdny měla veškeré mé tvoření, aby jej nafotila na nový web, který už