Otevírám dveře do dílny a vítají mě rozzářené oči kolegyně, která právě sedí u počítače a zpracovává vaše objednávky. Než ze sebe setřepu boty s kabelkou a vybalím svůj počítač tak už zase, jako tryskomyš, vybíhá směrem k velkému balícímu stolu, kde má rozchystané svíčky do balíčků. Záhy se rozšvitoříme jako vlaštovky a za chvíli už jsme plně ponořeny do práce.
Jedna druhé odpovídáme na dotazy ohledně objednávek, malých i velkých přání našich zákazníků, administrativy a dalších mnoha úkolů a zjišťujeme, že toho dnes máme opravdu požehnaně.
Mezi běžnými balíčky je několik velkých velkoobchodních objednávek od mých mnohaletých odběratelů a já si tak v tichu sebe sama hýčkám vděčnost a děkuji za tu dlouhodobou přízeň. Píšu vzkaz na, minulý týden dokončenou, Osobní svíčku, věnování do knihy, mezitím zkontroluji fakturační systém, odpovídám na e-maily a vyřizuji telefony.
„Dáme kafe“ směje se na mě kolegyně, jasně dáme a vybíhám od stolu jej pro obě připravit.
Přeskáču pár krabic a za chvíli s vonící kávou zase zpět a společně se ladíme se na to, jaký dárek vložíme do té, či oné objednávky navíc. To je takový náš rituál a už dávno není tajemstvím, že v balíčcích od nás přichází i drobnosti navíc 💗. A zase obě nabíráme své tempo, které je dokonale synchronizované, jako do sebe se vpíjející prameny řeky, které od samotného záměru až po své dílo spolutvoří symfonicky tanec.
U dveří se kupí připravené balíky, vybíhám s nimi ven a konstatuji, že mám plné auto a musím ho přerovnat, aby se mi tam vešel další náklad.
Kolo nejmladšího syna (ano převážím ledacos 😁) přesunu, zbytek auta přeskládám a už do něj obě rovnáme balíky zatímco nám slunce sálá radostnými paprsky pod našimi kroky. Hotový gejzír radosti na světě, pomyslím si blaženě. Balím se z dílny, poobjímáme se s kolegyní, zatímco ona ještě zůstává a pokračuje v práci.
💗💗💗
Než se rozjedu, pouštím si okouzlující jemnou hudbu Andělů, vnímám, jak tóny prostupují balíčky a prožíván jako už mnohokráte předtím, jak noblesně zářící andělé tvoří nádhernou družinu okolo mého auta a tiše žehnají každému balíčku, každému z vás a každé svíci, z jejichž jemného světa k nám přicházejí a jsou stvořeny.
💗💗💗
Vím, že ač já sama neznám lidi, pro které jsou svíčky určeny, tak nyní v bezchybné preciznosti pracuje Boží moudrá prozřetelnost, která v těchto chvílích dotváří dokonale namíchané elixíry vinoucí se do svící, jež záhy jedinečně dýchnou na každého člověka pro kterého jsou určeny, aniž já dohlédnu a tuším…
Nespěchám a jedu v klidu ulicí, upřeně hledím před sebe a říkám si: „Bože, to je stejně zázrak“. A prožívám ten velkolepý energetický děj, uvědomuji si, jako mnohokráte předtím, že ač za mými svícemi vidíte mě, tak ta největší a nejvzácnější práce spočívá v neviditelném světě… Světě, díky kterému svíce pracují právě tak zázračně a dokonale. A děkuji, že mohu…
Nyní před očima vidím sebe samu, jak jsem tolik let právě touto ulicí chodívala pěšky s baťohem na zádech, nosila nákupy a žila jsem sama s dcerou tak velmi prostým životem, že se to zdá sotva uvěřitelné. A pociťuji jednoduchou pravdu Duchovních zákonů a tou je, že máme Moc ve svých životech dočista na vše.
Nejen mně, ale i mnoha lidem, kteří třeba touží po vyprávění mého příběhu se zdá neuvěřitelný, jako kdyby vyprávěl o jiném člověku, příběhu, životu, než je ten můj. A přesto jej tvořila tatáž linka mého bytí, která mě mnohdy vedla spletitými cestami až na dřeň. A nyní vede právě do okamžiků, kdy prožívám nesmírnou štědrost.
Zastavuji u lesa, zatímco balíky tiše odpočívají v blízkosti lesního chrámu, vstupuji pod koruny stromů a hýčkám v sobě krásno plynoucí z mé vděčnosti.
Uvědoměle a s pokorou.
Přicházím na nádherný palouk, kde vítr doslova tančí, čechrá mi vlasy a já pociťuji kouzlo přítomných bytostí rostlinné říše, pospolitost se Vším i extázi lásky k životu. Cítím jeho doteky, které jsou jako milující dlaně člověka, který s ohromnou láskou zří do mých hlubin, mé podstaty.
Jako nekončící vodopád Světla mě prostupuje nesdělitelná Síla a já vnímám, jak se přede mnou otevírá Vesmírná lávka, po které záhy nakračuji.
💗💗💗
Mizí hranice mezi světy, přicházejí ke mně Mistři vysokých dimenzí a já jsem v nádherně čistých frekvencích připravována na zítřejší meditaci. Je otevřeno silové pole Posvátné geometrie a nádherně rozprostřená vlákna pro přechod na nový energetický systém pro skupinu, kterou budu provázet. Slovy nepředatelné okamžiky kráčí spolu se mnou jako skvostný závoj Světla zpátky k autu.
💗💗💗
Přijíždím na náměstí do blízkosti obchůdku, odkud vám posílám balíčky. A musím vám říct, že je to pořádných pár kroků od auta a zase zpátky. S balíky je cesta ještě delší, a přestože by bylo pohodlnější jezdit jinam, tak právě tady je to dokonale místo, kde je balíčkům pro vás při čekání hezky a já si toho jsem vědoma. Také toho, že je (pro mě) důležité, jaké péče se jim dostane a to ze své strany zkrátka do poslední tečky plním.
Pobíhám od auta a zase zpátky, uvědomuji si, že ty balíky nenosím, ale doslova objímám a ze svého srdce jim šeptám mnohá požehnání. (A děkuji vám všem, kteří mi píšete, jaké jsou pro vás okamžiky, kdy balíček držíte v rukách, rozbalíte je a cítíte to, co se mnou sdílíte)… Je to krásné a pro mě velmi naplňující.
Dnes s sebou nemám své malé pomocníky a v lehkých letních šatech a lodičkách běhám jako v teniskách sem a tam a směji se, jak svým outfitem a balíky v rukách budím úsměvy kolemjdoucích. Jasně, že mám v autě tričko a kraťasy, ale dnes není čas na převlékání. Už jsem jako ti moji kluci, pomyslím si v duchu, když vidím, jak moje bílé šaty vypadají a pokračuji radostném v nošení.
S milým majitelem obchodu prohodím pár slov a říkám mu, že ještě párkrát a je to dnes všechno. Poslední balíky se mi rozutečou z rukou, s úsměvem je sesbírám, něžně je položím na hromadu dalších a podívám se na to množství.
Žasnu. Je to nádherné a mnou se tetelí motýlci.
Uvědomuji si, že není prosinec, ale červen a jaké vědomé lidi mé svíce přitahují a že spolu-tvoříme nádherně silné pole zázraků a těch je víc a víc.
S nesmírným uspokojením mnou běží myšlenky, že Vyšší záměr tvořit kouzelné svíčky, které lidé budou podporovat v jejich vlastní práci, spirituálním a současně pozemském vývinu se děje a je tak nádherně naplňující.
Cítím obohacující prolnutí s Celkem a s každým z vás a prociťuji jak zralé a vědomé lidi svíce z mé dílny, za nimiž stojí zástupy Světelných bytostí, přitahují.
A nám všem se skrze plamínky dostává nádherného díla podpory pro naše bytí ve všech vrstvách, tak mocně a hluboce, až se nám mnohdy tají dech, srdce skáče radostí, anebo pociťujeme dojetí, či celý gejzír všeho 💗. Uvědomuji si dar vaší kultivované vnitřní zralosti, to že s nimi pracujete dlouhodobě, v moudrosti, s ušlechtilými záměry a vědomím, že to není dekorace, ani nic co by se mělo šetřit napotom, či zapalovat jen na Vánoce. Vnímáte v nich nádherné Světelné nástroje pro tady a teď a to mě plní vděkem.
Jako víla, ač s umouněnými šaty, se vznáším k autu. Pohlédnu k nebi, kde slunce hraje skvostnou podívanou zpoza oblak a vnímám zářící duši snad každého člověka, který kdy zažehl plamínek na svíčce ode mě.
Mířím pro děti do školy, dostanu ty nejkrásnější pusy a pomyslím si, že ony jsou můj největší životní jackpot. V tu chvíli se rozezní telefon z neznámého čísla. Zaváhám, zda jej přijmu, přeci jen, je to pár minut co jsem vyzvedla děti, které mi obvykle plny dojmů vyprávějí zážitky. Mezitím usedají do auta a já se spontánně rozhoduji hovor přijmout. Ozve se milý hlas ženy, která mi říká, že ode mě často nakupuje svíčky a měla by pár dotazů ohledně dlouhodobé spolupráce pro svůj obchod. Chvíli si povídáme a děti již usazené v autě na mě gestikulují, ať si jako nevypovídávám a koukám mazat k nim. Paní vysvětlím s omluvou situaci a domluvíme se, že zavolám později.
💗💗💗
Šustíme domů, vyprávíme si a až v podvečer, právě když zalévám květiny a děti jezdí venku na kolech, jí telefonuji. Rozhovor krásně plyne a paní mi povídá:
„Radanko já jsem s těmi vašimi svíčkami zažila tolik příběhů, tolik zázraků, je to doslova neskutečné, že je to možné! Tak moc mi pomohly, že kdybych to sama nezažila, tak tomu nevěřím. Darovaly mi tolik malých nápověd i velkých vhledů v okamžicích, kdy už jsem si myslela, že na své cestě ztrácím. Víte, ony jsou jako komnata zázraků, kterou vám při zažehnutí otevřou. Vy do ní vstoupíte a zprvu k vám hovoří třeba tak, že tomu nerozumíte anebo nemáte ještě ten cit je slyšet. A ony trpělivě svítí, mluví svým jazykem Světla, tak dlouho, dokud vás nezjemní tak, že se vaše srdce otevře v porozumění Světelné řeči a vy jim dokážete zčistajasna naslouchat. Vedou vás do nitra v takové moudrosti, že máte pocit, že jste v komnatě zázraků a obklopena Boží nadílkou požehnání a znenadání cítíte, že jste vedena, chráněna, milována, že víte, co dělat a jaké kroky činit. Je opravdu neskutečné, co za ty roky, kdy s nimi pracuj, pro mě ty vaše svíce udělaly. Ony jsou jako živé!“
💗💗💗
Tají se mi dech, usmívám se a mžourám do zapadajícího sluníčka, které právě dnes bylo svědkem tolika mých okamžiků a možná neskromně a přesto s úctou vyslovuji, ano já vím, ony jsou kouzelné a skutečně mají obrovský rozsah. Ale víte co? To ne já, ale plejády Bytostí, které za jejich vznikem bdí a drží tak nesmírně ochranné a silné pole, spojující každého s Mocí, která ač se zdá vzdálená, tak je právě tady a teď. Víte, já vám přesně nepovím a neodůvodním, jak je to možné, jak se to děje. Já jen dělám to, oč jsem požádána a přestože je to nevysvětlitelné, tak vím, že zázraky se dějí tady a teď každému, kdo do jejich pole vstoupí. Jen bych chtěla říct, že ač jsem odžila mnohé, tak to není jen mojí zásluhou… Já jsem jen lávkou mezi Nebem a Zemí, po které plamínky a celá Božská pošta, skrze mě proudící, přichází na svět…
Uléhám v tichu a s povděkem.
A nemyslete si, že jsem dokonalá a vše mi perfektně odsýpá od ruky. Od napsání po zveřejnění tohoto článku mě dělí více než měsíc 😊.
