fbpx

Milí zákazníci, děkuji Vám za Vaši přízeň a oznamuji, že poslední objednávky, s dodáním do Vánoc, přijímám v neděli 17. 12. 2023 do půlnoci.

Objednávky přijaté od pondělí 18. 12. 2023 budeme odesílat až počátkem roku 2024.

Nákupní košík

Jak se zrodila svíce Paní Luna – Matka Vesmíru

Následujícími řádky bych vám ráda dala nahlédnout pod pokličku mé dílny a poodhalila zrození nové svíčky Paní Luna – Božská Matka Vesmíru.

Jednoho jarního večera čtu dětem v posteli pohádky, povídáme si a vyprávím jim příběhy z jemných světů, kterým tak rády naslouchají. Když se jim klíží očka, pouštím jemnou hudbu a objímajíce každého z nich svojí rukou, jako kdybych měla křídla, pozoruji, jak se noří do spánku.

Cítím blaho, vděčnost za ty dva rozverně neposedné kvítky a záhy se sama ponořím do spočinutí, které se přirozeně mění v meditaci a já prožívám nezaměnitelnou krásu půvabné říše Světla – mého doma. Po nějaké době otevírám oči a opatrně nakračuji ztichlým domem, abych ještě tu a tam pouklidila. Během toho mě napadá, že si kluci odpoledne hráli se sousedovic dětmi, běhali sem a tam a určitě zapomněli zamknout vrátka. Beru z věšáku první bundu a mířím k brance, kde s úsměvem zjišťuji, že jsem se nespletla.

Hluboce nasaji vlahý večerní vzduch, labužnicky se rozhlédnu nočním tichem a zastavím se zrakem u nebe. Možná i s pusou dokořán sleduji přenádherné záblesky na noční obloze. Ty jsou doslova chrleny nespoutanými prameny zářících vlasů, které dopadají až ke mně. Nikdy jsem nic takového neviděla!

Celý děj rozvibruje mé srdce do gejzírů jasně růžového jiskření, které se rozlévá až na povrch mého těla. Fascinovaně hledím na nebe a vidím JI. Zářící, okouzlující, do mlhoviny hvězd zahalenou, a přesto nepopsatelně jiskřící Paní Lunu, jak ke mně sestupuje elegantním krokem.

Vyhrknou mi slzy, v nichž je tolik emocí! „To snad není možné!“ mihne se mi hlavou, ale v mžiku mi její tak mocně živá přítomnost dává pocítit, že opravdu nesním. Blyštivé a nekončící prameny jejích stříbrných vlasů se rozpíjejí celou nebeskou klenbou, dopadají až k Zemi a lehounce se nad ní vznášejí. Přistupuje blíž a blíž ke mně a zářící gloriola, která ji obklopuje, zvedá svěží vítr.

Nezapomenutelně hluboké, temné, a přesto čistým Světlem naplněné oči hledí do mých a já pociťuji mocnou sílu. Ztrácím se v kráse její přítomnosti, která je nepředstavitelná, nesmazatelně se do mě tiskne, a já, ještě když o dva roky později píšu tyto řádky, cítím, jak hluboce je tento moment ve mně zapsaný.

💗💗💗

Tento okamžik jejího jasného pohledu, v němž mě zřela a já směla zřít ji, tu chvíli, kdy mě zavinula její milující energie, tu bych si přála vám zprostředkovat. Kdybych tak uměla obraz ze svého vědomí vložit do vašeho, aby každý spatřil a pocítil nesdělitelnou, mystickou sílu Paní Luny!

💗💗💗

Po chvíli hlubokého ticha, v němž mi skrze svůj pohled mlčky předávala svá odvěká tajemství, pokračovala elegantním krokem dál. Já, hledíce na nekončící, stříbřitě vibrující prameny jejích vlasů, které mě doslova oslňovaly, jsem najednou začala slyšet její slova. Tryskem jsem letěla domů pro telefon a zase ven a okamžitě jsem ťukala její řeč, kterou jsem channelingem zaznamenávala.

Když vše utichlo, obešla jsem dům na zadní zahrádku a jen se oddala tichu noční oblohy. Aniž bych se podívala, co jsem vlastně napsala (nepamatuji si žádné poselství, které přijímám, doslova mnou „proteče“), jsem s velkou vděčností vstřebávala celý děj. Záhy, chumlajíce se ke svým dětem, jsem pocítila, jak mě obklopují jiskrné prameny jejích nekonečně dlouhých vlasů, jimiž pulsovala nesmírně milující energie Matky Vesmíru. Toto jsem prožila 26.3.2021.

Další dny jsem na tento zážitek často myslela a vnímala jsem, jak mnou žije a doslova ve mně mnohé přetavuje. Její jiskřivé světlo mnou přetékalo, hladivě se rozpíjelo mým životem jako čiré potůčky, ukazující mi mnoho cest a možností, o nichž se mi ani nesnilo.

Když se zpětně ohlédnu, uvědomuji si, že právě v tomto čase byly položeny zásadní energetické kameny k velikým změnám v mém životě, tak velkým, že bych si nikdy nemyslela, že mohou přijít… Slovo „transformace“ je jen slabým odrazem toho, co se mi začalo dít.

Její poselství jsem s velkou úctou četla až po pár týdnech a říkala si: „Já mám snad vytvořit svíčku Božské Luny?!“ A došlo mi, že je to poselství na svíčku. A i když vím a tolikrát za život jsem prožila, že možné je naprosto vše, že zázraky se dějí a já v ně bezhlavě věřím, tak tentokrát jsem pochybovala, že je možné zachytit tu krásu a dát jí život v podobě svíček…

Nesnažila jsem se o žádné náčrty ani o zachycení její podoby. Ne proto, že bych nechtěla, ale protože se to neděje samo, já to intuitivně necítila a nejsem bláhová, abych si myslela, že smím tvořit ze své vůle. Ostatně, tak se nenarodila žádná svíce. Celé mé tvoření není o mých, ale o Vyšších záměrech, které následuji a jsem jen tvůrcem. A mimochodem, já moc dobře vím, že vlastně vůbec neumím malovat, když chci, ale JEN tehdy, když mnou prochází zurčení Vyšších tvůrčích sil.

Dny se mění v týdny a týdny v měsíce, mnohokrát si vzpomenu na světlo Božské Luny a před očima vidím její zrak, jako kdyby se to stalo včera. Nevracím se k poselství, plynu svými dny tak, jak cítím a nejlépe umím.

V období úplňků ke mně chodívá a já se koupu v její božské přítomnosti. Prožívám, jak se stříbrný jas vlévá do konečků mých vlasů, které po celé délce doslova ožívají a rozzařují se. Cítím, jak jimi proudí vibrace Světla a procházejí až do mé hlavy. Celou moji auru plní její měkké, zářící prameny, jako kdybych spočívala v baldachýnu Světla. Je to posvátné a současně přirozené. Je mojí moudrou průvodkyní, a aniž si to uvědomím, stává se přirozenou součástí mých dnů.

Na podzim roku 2022, po roce a půl od mého zážitku s Paní Lunou, vnímám napětí tvůrčího děje, a tak než se dovaří oběd, dělám první tahy obrázku. Večer nemůžu spát, a zatímco se vaří voda na čaj, uvědomuji si, že je úplněk. S horkým čajem usedám na své oblíbené místo v podkroví a nechávám svoji ruku plynout tak, jak jsem vedena, a nyní UŽ VÍM, že pracuji na obrázku Paní Luny.

Tak se to děje několik dalších nocí.

Poté zase několik dnů nemám žádný impuls pokračovat, naopak jsem ráda, že spím a chvíli funguji jako každý jiný člověk. A co si budeme povídat, je podzim, svíčkové období, a tak mám v dílně pořádný fičák a jsem ráda, že spím. A zase přichází další vlna tvůrčího děje, poté obrázek zase nějaký čas odpočívá v šuplíku.

Na začátku ledna 2023, když se situace opakuje už poněkolikáté, říkám v dílně své milované kolegyni Katce, že už toho teda mám dost, protože po nocích nespím, vypadám jak strašidlo, jsem úplně zdrchaná, vyřízená, nemůžu naplno fungovat, natož myslet, a vlastně už pomalu nevím, jak se jmenuji, protože mě v noci budí Paní Luna – Božská Matka. Poprvé nahlas vyslovím, že pracuji na její svíčce a teprve v tu chvíli, co slyším sebe sama, si to uvědomím!

Jakože fakt?! Já přivádím na svět svíci Božské Luny!

Má milovaná kolegyně a mnohaletá přítelkyně se celá rozzáří, dívá se na mě tím svým magickým pohledem a se zatajeným dechem vyslovuje slova požehnání, jak to umí jen ona (a právě ona nepopsatelně žehná balíčkům pro vás).

Jako na zavolanou mi odpoledne volá dcera Klaudie, která je nedílnou součástí mé firmy, a zrovna tak i jí si stěžuji na svou mínusovou kondici a zmiňuj se o její příčině.

„Wau teda mami! To bude Boží! Ale prosimtě, ty jsi naše statečná maminka, ty to zvládneš, a však víš, že jak to budeš mít hotové, tak si odpočineš.“

Zpětně si uvědomuji, že přesně v den, kdy jsem prvně svým nejbližším ženám řekla, na čem pracuji, dal se do pohybu další děj. Záhy o něm říkám své úžasné korektorce Jitušce, která patří do trojlístku mých milých. Začala neskutečná jízda, která jiskřila každým momentem, a já se nechala unášet vlnami, aniž jsem tušila, kam mě nesou.

💗💗💗

Probouzela jsem se posilněná, plná úžasné, zářící energie a prožívala jsem vibrace Božské Luny ve svém poli. Uvnitř i vně mého bytí se přeskupovaly nejrůznější děje a docházelo k niternému obrození a doslova ke zcela jinému zření všeho.

💗💗💗

To vše se dělo v čase zimního klidu, který jsem tento rok sama v sobě prožívala mnohem víc než kdykoliv předtím.

V těchto dnech mě také oslovila kvůli radě s výběrem svíčky má dlouholetá zákaznice. Její sms čtu na vrcholu kopce, kam jsem odjela se synem lyžovat. Rozhlédnu se do dálky zimní krajinou a zcela nezaměnitelně vidím jiskřivé prameny, rozpíjející se ve sněhu, a mám jasno, kterou svíčku oné paní doporučím, přestože stále není v prodeji.

Je jí několik měsíců stvořená svíce Božské oko – Hvězdný Chrám. Rovnou paní odepisuji, že bych jí doporučila svíčku, kterou ještě oficiálně v prodeji nemám, protože k ní nemám poselství. Proto také odpočívá v truhle pokladů, čekajíc na svůj čas. Vmžiku mi přichází odpověď, která s touto svící velmi rezonuje, a já teprve nyní prociťuji, že právě svíčka Hvězdný Chrám má být do světa vpuštěna po boku svíce Paní Luny-Matky Vesmíru.

Děti onemocněly, a i já během dvou dnů odpadla. Když už nám všem bylo lépe, nachystali jsme si mandaly, které jsme společně tvořili, a mě napadlo vytáhnout i obrázek Božské Luny.

„Ouuuu! Juuu, mamko, to je krásný, kdo to je? A můžeme ti to pomoct malovat?“

S úsměvem a zcela bez přemýšlení jsem kývla, že mohou. A tak jsme pár hodin jemnými a ještě jemnějšími tahy společně ladili obrázek Paní Luny. Klukům klouzaly ručky po papíře a já s něhou pozorovala, s jakou úctou i nadšením se toho chopili. S jakou důležitostí tvoří, vědomi si posvátného úkolu. A okolo nás se rozpíjely jiskřící prameny Vesmíru…

Další dny cítím neomylné vedení, které udává rytmus mé práci, a já v telefonu hledám poselství Božské Luny, které jsem tehdy napsala. Čtu jej a uvědomuji si, že právě to – a mnohem více – nyní prožívám. Posílám jej své milé korektorce Jitušce, která jej pro vás opečovává, posléze se dáváme do práce i s paní grafičkou. Vím, že obrázek ještě není dokončený, a průběžně na něm pracuji. Dochází také k velmi silným energetickým přenosům, kdy svíci žehnají světelné prameny Paní Luny.

Jednoho večera ke mně přijde starší syn Vojtíšek a říká mi: „Mamko, já jsem teď dva dny tajně maloval ten obrázek.“

„Jaký?“ ptám se.

„No ten na novou svíčku! Já jsem prostě měl pocit, jako kdyby mi to někdo říkal, že ho mám jít malovat a že o tom nemá nikdo vědět,“ hledí na mě jeho rozzářené oči.

Ukazuje mi ho a mě se plní oči slzami dojetí nad jeho dětskou spontánností, vnímavostí, bezelstnou čistotou i radostí. Je to magický okamžik a já ve Vojtíškovi vnímám požehnaný nástroj Světla. A přestože se na mě dívají oči mého syna, které jsou tak podobné mým, vidím zrak a moudrost mistra.

Z obrázku se ke mně nese fluidum, pro které nemám slov, měkce nás halí a já pociťuji nesmírné kouzlo Božské Luny, která se právě v tento okamžik naplno otevřela pozemskému světu a završila energetický tah do hmotného prostoru. Obrázek je dokončen během dubnového úplňku. Zapaluji si plamínek svíčky Hvězdný Chrám a pociťuji nesmírné naplnění.

Trochu s úsměvem si uvědomuji, že to trvalo více než dva roky a jak jsem si tehdy myslela, že něco takového přece nebudu moci stvořit.

Pronikavě jiskřící prameny Božské Luny mě obklopují a já ve svém nitru pociťuji vnitřní záři z dalšího naplněného dílku mého poslání.

Tiché ozvěny Vesmíru zní ve stejném kouzlu podvečerního jara jako tehdy, když jsem běžela zamknout branku. Vnímajíc hebké prolnutí linií Světla, které tkají naše osudy na Zemi, z hloubi celého srdce děkuji.

Vyhledávání

Search

Sociální sítě

Další články