Přejít k obsahu
V Posvátných síních, kde zurčí kolovraty Zlatého věku, otisky prastarých světů, kódy hvězdných tradic, šeptání zasvěcených epoch… tam se zrodila tato slova, kterým předcházel Záměr…
Za mystickými branami, v místech, kde žijí starobylá proroctví a zářící vlákna světů Světla tiše předou své obrazy, které Mistři Zlatého Věku soustředně zachycují a záhy uvolňují do prolínání s (naší) fyzickou realitou.
V pulsující kráse Božích záměrů, jež jsou tak mocné, že i čas se stává ohebným, hmota tvárná jsem zavinutá vůní Posvátného dechu, jehož průzračná Čistota mnou jiskřivě proplouvá a záhy odemyká zářící cestu…
Tam, kde Posvátné tkalcovny bytí protékají přes kola Stvoření a prameny času spřádají Čistou přízi Života, jejímž jazykem je frekvence a cílem vzestup Vědomí, ale i dočista obyčejné umění bdělého žití na Zemi.
Z tvůrčích srdcí Mistrů Světla, jejichž roucha září jako portály věčnosti, prýštíc požehnáním, přišlo zhmotněním magických svící. A když se ohlížím zpět, tak je pro mě nepochopitelné, jak jsem nejen já, ale i mé děti, přes jejichž Vědomí docházelo k mnohým dějům, mohli reálně prožít příběh, jehož scéna byla Božšká. Propsal se námi nejen jako zpřítomnění Posvátna, ale i ztělesnění Božího krásna v lidskosti… nejen v nás, ale i všech dalších, kteří aniž tušili, jej psali spolu s námi.
Šla jsem stopami, které tvořilo Světlo, pulsující Síla Posvátných síní jim udávala rytmus a tóny proroctví Hvězd rozeznívaly vibrace otevírající neskutečné děje… A přesto, že jsem byla pod bdělým vedením, tak to pro mě nebylo snadné.
Právě u těchto svíček došlo k náročným okamžikům, které jsem s Vámi před několika měsíci sdílela. Kdy jsem byla vedena mnoho a mnoho desítek již namalovaných svící do poslední kapky rozpustit.
Rozlévající se Světelné vibrace přes kola Stvoření mnou sice nefiltrovaně, jako Čistá příze Světla prošly, ale přesto svíčky nefungovaly tak, jak byl Záměr. A i když by to nikdo nevěděl, nepoznal (tím jsem si jistá), tak já ano. A já věci dělám čistě. Mohla bych je vesele poslat do světa, těšit se z úspěchu, které by bezpochybně už tenkrát měly.
Já si ale stojím za vysokou kvalitou své práce. Musím si být jistá, že cokoliv ze své dílny posílám, je korunováno požehnáním a perfektně funguje. A já si jistá nebyla. Nekonám z vlastního chtění, nebo proto, abych udržela krok, protože já ho s nikým držet nechci. Nebudu nic krášlit a dělat něco, co být nemá. Nedělám kompromisy. A právě to si od náš žádá Zlatý věk – nedělat kompromisy!
A i když to byla dřina, ani na okamžik jsem nezpochybnila Světelné vedení a pronesla legendární „do poslední kapky…“ je rozpustíme… Všichni tehdy byli šokováni, bylo to totiž jen chvíli před zveřejněním. Ptáte se, jestli to pro mě bylo těžké, zda jsem byla smutná a nesla to těžce. Nebyla. Všichni kolem to nesli hůř, než já. Asi až nyní, když je vidíte a co teprve až je budete mít v rukách, protože jedna váží téměř kilo si dokážete představit, jaké to bylo rozpouštět jich desítky a desítky a dalších mnoha dalších desítek…
Nemám cíle, touhy, plynoucí ze chtění. Pak je člověk ve stavu „je mi to jedno“ a ani vlastně nelze cítit něco jiného, než pokojné naplnění, vnitřní umírněnost, ať se děje cokoliv. A i když jsem netušila proč (ani jsem to nehledala), tak jsem nepochybovala, že Záměr je jistě dokonalý. A že byl!
Nyní, ponořena do teplého vzduchu, který je zbarven metamorfózou Země, dýchám průzračnosti, které rozkvétají frekvencemi Nové epochy, září na mě nekonečně mystické oči Hadího Prince, který je starším Bratrem těchto černých sester, jak jim pracovně říkám. Naslouchám jeho syčivé síle a vděčně si uvědomuji, že nebýt tehdy toho pozastavení, tak bych nikdy nebyla bývala v místě Posvátných síní, kde se vzduch průsvitně vlní a kde na mě Princ prvně pohlédl…
Dotýkám se vláken Posvátné tkalcovny, která téměř už před rokem vydechla svůj mocný tón mým bytím natolik, že mnou září i nekonečně zní. Mými dlaněmi teče tisíce hedvábných pramínků Světla, které jsou zachyceny ve všem živém okolo… mojí realitou, která je jako tkanina, kterou prochází impulsy dimenzí Světla.
Jejich vlákna vibrují, září i vypráví. Jsou usazeny v mocném ději, skrze který sestoupila také Arcturiánka, jejíž zrození je dílem Posvátného zurčení kolovratů Zlatého věku a nejen Mistrů Světla, ale i celé Arcturiánské civilizace. Přestože je Arcturiánská svíčka opticky jiná, tvoří synchronní dech Svaté trojice, které Hadí Princ otevřel cestu.
Vnímaje pulsující rytmus Slunce rozlévající se srdcem Země, si hluboce oddechuji. Byla to dřina! Vracím se z mise, která byla nejnáročnější. Poctivě odpracovaná a ve které jsem šla vytrvale, bez pochyb dál i přesto, že na ní bylo mnoho kamenů, vysokých kopců a nezdolatelných hor…
Mám v rukách víc, než pouhé krásné svíčky. Nesu rozdmýchané prameny Posvátných síní Svatých klenotů. Třpytí se mnou kmitající částice Světla excelentních frekvencí, kterým mé tělo tvoří bránu. (A že mi to ten rok dalo zabrat, opravdu někdy až na dřeň. Být ve stavu bytí, ve frekvenci, aby mohlo dojít k aktivaci… těchto čtyř, ale i mnoha dalších věcí, které nezmiňuji.)
Oslňující Světelné vlákno spřádající cyklem Stvoření vše, co JE stvořeno mě vedlo vetkávat tvůrčím dějem nejen fyzickou přesnost, viditelnou krásu, ale především vibrační dokonalost vinoucí se ze Zlatých kolovratů času v Posvátném doteku, který je hmotou prostupující.
Vylaďují nás do tepu zářících částic Světla, kde je jen jedna naše tvář – Božská a vedou do imunity od případného odclonění.
Svíce, Chrám světla a Pyramida- portál světelného vědomí, nesou vzkazy z míst, kde je Slunce tisíce let uctívané jako ztělesněný Božský vysílač a jeho zlaté paprsky jsou obsažené v kódované inteligenci Svící.
Krystalické kódy Světelného tkaniva, které v nich jsou usazeny, pronikají do nejhlubších vrstev hmoty, přeřazují molekulární struktury a aktivují spící potenciál v každé buňce.
Tekoucí prastarý proud Světla, jež oživuje střed všech světů, rozeznívá ticho mezi hvězdami, je nití mezi květy a kořeny, naším bytím nyní pracuje jejich svitem.
Kosmická tekutina rozlévající se skrze ně nás vede k napojení ke Světelné páteři – ose Vesmíru, která nás vede do vzácného stavu bytí – takového, jaký pro nás byl původně zamýšlený. A kde je jen jedna naše tvář – Božská.
Jsou mimořádným portálem, skrze který pocítíme to, jak se Světelné vlákno Vyšších dimenzí dotýká (našeho) pozemského tkaniva, jak se spolu slaďují a tvoří bránu, přes kterou vstupujeme do Zlatého věku.
Jsou velice propracovanou Sílou Matrice Země, která nás přes jejich plamínek vede na různá místa a body naší planety, kde jsou pro nás jedinečně aktivovány stopy poznání, vědění veškerých našich vtělení, na které máme možnost si rovzpomenout a oživit je tady a teď.
Černé Sestry jsou Bránou do epochy, kde vládnou zákony Světla a tiché krůpěje požehnání Věčnosti měkce dopadají jako záře, která nic neříká a přesto všechno mění…
