„Je to velká katastrofa, jako bych na sobě měla olověnou košili….“
Byla jedna z prvních vět, kterou mi před pár dny řekla paní na setkání s duší.
A přestože byla tak prostá a možná právě proto, tak mě zasáhla svou přesností a připomněla mi rozepsané poselství pro tento čas.
Jen bych chtěla napsat, že je moudré, jej nevnímat jako vysvětlení, ale uvolnění se do pravdy. Pro mnohé může být toto období nesnadné, ne nutně proto, že se kolem nás děje něco dramatického, co bychom mohli jednoduše pojmenovat, ale proto, že se proměňují hlubiny nitra.
To, co jsme roky dokázali nést, najednou působí těžce. Slova, která nás učili, nám najednou nejdou vyslovit. To, co jsme dříve zvládali bez přemýšlení, nás stojí nečekané množství sil…
Některé vztahy, návyky, povinnosti anebo způsoby života, které jsme považovali za samozřejmé, fungovaly nám a byly součástí našeho bytí, se dotýkají míst, kde nám už není dobře. A může přicházet pocit olověné košile.
Jako bychom na sobě nesli závaží, které není vidět, ale přesto má svou váhu a tíží nás. Něco, co nám bere dech, zpomaluje krok, působí únavu, pocity apatie a ztráty naděje, ale třeba nás i nutí se ptát, proč je najednou tak těžké být jednoduše sami sebou. A to je moment, kdy přes nekomfortní pocity vstupují strážci naší životní energie❣️
Vstoupili jsme do časového okna, které se otevřelo lví bránou, jehož linie vedou přes podzimní rovnodennost, až k zimnímu slunovratu. A mnoho lidí jej může vnímat jako podivné mezi-období – kdy Bůh rázně vstupuje jako strážce brány naší vlastní životní energie.
Stojíme před velkou výzvou – být ve vědomé bdělé přítomnosti. Ale jinak, než dosud – adresně, transparentně, jednoznačně, upřímně….
Z našeho podvědomí, nevědomí, pole se uvolňuje obrovské množství mentálních programů a starých zátěží.
Dostávají se na povrch a zviditelňují, že nemůžeme pokračovat stejným způsobem, ač ještě přesně nevíme, jak bude vypadat to, co přijde.
Můžeme mít dojem ztráty půdy pod nohama, přestože ve možná mnozí prvně stojí na půdě, která je skutečným zázemím duše – na Nové Zemi.
Neboť v hmatatelné rovině – v poli každého z nás jsou v tomto čase aktivní Světelné kódy, které v předchozím obdobím byly kotveny prací Světelných týmů.
A právě nyní v začíná jedna z nejtěžších duchovních cest každého z nás. Jsme vyzváni k tomu, abychom nepřijímali další informace, ale ponořili se do pole, ve kterém jsou navázané Vyšší moudrosti.
Aby to vše, co už víme, námi bylo viděné ve vlastním bytí, aby to bylo cítěné a především žité.
❤️❤️❤️
Je skvělé číst moudré knihy, absolvovat obohacující programy, mluvit o vědomí, energiích, lásce, odpouštění, světle a nevím o čem všem…
Ale přicházet domů se strachem, povídat si s paní sousedkou s touhou se zavděčit, dělat to, či ono z pocitu viny, nebo přesvědčení, že musíme „někým“ být, kým ve skutečnosti nejsme, vtahuje do vibrací, které nejsou ani za mák v rezonanci se Světlem.
Umět své poznání kotvit do obyčejného života, do toho jak ráno vstaneme, jak mluvíme s lidmi, které milujeme, jak respektujeme sebe sama.
Do toho, co už nebudeme dělat, přestože jsme to dělali dvacet let.
A především do toho, zda máme odvahu být pravdiví i tehdy, když nám naše pravdy spálí strach, je velká Světelná prověrka.
❤️❤️❤️
Je čas projít vnitřní revizí a zeptat se sebe:
Kde se snažím naplnit představu o tom, jaká bych měla být?
Kde zůstávám v roli, která mi možná kdysi zachránila život, pomohla přežít určité období nebo mi přinesla pocit bezpečí, ale dnes mě stahuje dolů jako těžká vesta?
Kde nezářím autenticky?
Je totiž obrovský rozdíl mezi tím, když se snažíme působit jako někdo, kdo září, a když skutečně dovolíme vlastnímu světlu, aby skrze nás zářilo. Jedno je výkon, ale to druhé je přítomnost❣️
A právě tady začíná skutečná autenticita, která je opravdová. Ne v tom, že budeme za každou cenu „sami sebou“, jak se dnes tak často říká, ale přestaneme žít způsobem, který nás uvnitř rozděluje.
Kdy říkáme ano, přestože uvnitř křičíme ne. Kde zůstáváme, přestože naše duše dávno odešla.
Kdy se usmíváme, abychom nikoho nezklamali, zatímco uvnitř to skřípe, anebo kde se snažíme být milující, ale ve skutečnosti jsme jen vyděšení z odmítnutí.
To všechno může být olověná košile. A je čas ji sundat!
Ne dramaticky, nebo proti někomu. Ale s tichým vědomím, že už dál nechceme žít proti sobě.
Vstoupili jsme do prostoru Nové Země a proto přichází potřeba nových návyků, postojů, rituálů – ne jako seznam věcí, které máme zvládnout, abychom byli „lepší“, ale jako způsob, jak se vyživit a vytvořit prostor v němž se naše skutečná podstata může nadechnout.
❤️❤️❤️
Potřebujeme věci, které nás nezahlcují, lidi, vedle kterých nemusíme nic dokazovat, ale i prostor, ve kterém nemusíme být stále výkonní.
Opřít se o návyky, které nás vracejí k sobě, nemusí být jen meditace, ale třeba dostatek spánku, procházka, smích, opravdový rozhovor, anebo chvíle, kdy nikam nespěcháme.
Světlo, které má být žité, se nemusí vždycky projevovat jako velké duchovní zážitky.
V tomto čase je zásadní nevstupovat do prostoru informací, ale prožitku.
❤️❤️❤️
Informací máme kolem sebe tolik, že bychom z nich mohli postavit několik dalších civilizací. Víme, co máme dělat, jíst.., jak máme meditovat, dýchat, manifestovat, pracovat se svou energií… Jenže mezi vědět a skutečně žít je někdy propast široká celý jeden život❣️
Moudrost se totiž často neobjevuje jako další informace, ale přichází zevnitř – jako vnitřní poznání.
Vědění, které nepotřebuje argumenty z hlavy, ale pocity, že už něco není pravda, i když to neumíme vysvětlit.
A to je přesně ono❣️ Kdy přestaneme konečně bojovat (sami se sebou) a tu svoji olověnou košili svlékáme❣️
A právě pro toto období (aniž jsem tušila že nastane v tak velké síle) přišly o skok dříve Světelní průvodci Nové Země.
Vytvářejí živou energetickou síť, na níž jsou navázány informace, které nepřichází jako příkazy, ale jemné směrovky, které nás vedou k rozpoznání co nechat jít a kam se naopak osmělit s odvahou vkročit.
Učí nás vnímat v jemnosti, přes kterou můžeme spatřit život a sami sebe jinak než předtím…a skočit portály, které nás vezmou do Nových frekvencí.
A právě proto, bych Vás teď nechala na chvíli zapomenout na všechna doporučení, návody a lidské informace a pozvala Vás k jedinému – zavnímání se do sebe❤️
Nechte se při výběru vést svým pocitem – nemusíte vědět proč, ani tomu rozumět a mít žádné důkazy, o které by se rozum opřel a přesto ucítíte tu, která na Vás „promluví“.
Můžete je mezi sebou libovolně kombinovat, každá z nich nese jedinečný otisk, který rozpouští závoje iluzí – jsou zářiči živého Světla nesoucí cenné zesouladění s vibračními toky verze Nové Země.
❣️Každá rty Světla políbená rozzařuje to, co námi v tomto čase má potenciál nadechnout se do života….Opravdového a námi žitého…❣️
A tak možná není potřeba se této době bránit, ale rozpoznat, kde je naše olověná košile?
Z čeho je ušitá?
Z očekávání druhých?
Ze strachu, slibů?
Z pocitu povinnosti?
Z potřeby být hodní?
Z přesvědčení, že musíme všechno zvládnout?
Nebo z identity, kterou jsme si kdysi vytvořili, protože jsme jinou cestu neznali?
Možná nastal čas ji rozepnout.
A postupně odkládat a narovnávat svůj střed.. abychom konečně mohli být tím, kým jsme byli dávno předtím, než jsme začali sami sebe přesvědčovat, kým bychom měli být.
To je jedna z nejhlubších podob duchovního mistrovství…
❤️❤️❤️
