Přejít k obsahu
Jako posetá křišťály Nebeských tónů Světla přijímám tento chanelling – který nese kód, jež je Posvátný. Obsahuje mnoho odpovědí na mnohá „proč“ které se v tomto čase vynořují. Indicií, jejichž smyslem je spojení s naším středem – bodem, kde dlí obrovský zdroj Kosmické energie.
Atmosférou pulsují Světelné kokony třaskavých vibracích, které se jako gejzíry dotýkají Země, jež skrz naskrz prostupují famózním dějem – který mění energetiku všech rovin a díky němuž můžeme mít dojem, že minulost si žádá vysvětlení. Není tomu tak, ve skutečnosti sestupuje vlna dalších sekvencí, které mění na prach naše staré verze, způsoby chování, nastavení – těch, ve kterých není možné vstoupit na startovní bloky roku 2026.
Jako prastará studna bohatství k nám promlouvá Duch – ne ( jen ) v meditacích, modlitbách, či okamžicích ztišení, o které jsme žádáni, nýbrž v běžných a docela prostých chvílích. Ozubená kolečka Čistých frekvencí Světla hemží zářícími částicemi k jejichž bdělému načtení je pro každého z nás klíčem vlastní niterná Čistota. Je-li postrádána, tak se můžeme dostávat do situací, které doslova „skřípají…“
Je čas odkládat, uvolňovat se do stavu bytí, v němž se staneme ztělesněním Ducha – je čas nechat zemřít pomíjivé lidské a vstoupit do role Boží.
Staré vědomí slábne. Můžeme to pociťovat jako obrovskou únavu, smutek, splín, katarzi, rozpad, nebo naopak – přívaly energie. Tělo prožívá bolesti, mysl napětí a střídají se přetlaky – jako symboly a vyjádření toho, že je naše staré vědomí rozprášeno. Vše, co není ve vibraci Světla se boří. Vše, co s ním není rovno puká a hroutí se…
Sestupuje silové pole – verze Nové Země – věk Zlatého lidstva, které je jako tlaková vlna a přesto se s hlubokou noblesou dotýká všeho Stvoření, jako brilantní záře Kosmu, jež nepřichází rozbíjet, nýbrž zviditelňuje to, co má být spatřeno, slyšeno, cítěno. To, co námi má být z úrovně Ducha manifestováno, ztělesněno – jako krůpěj Lásky Boží, které jsme se zaslíbili, jež jsme přišli skrze svůj dech prožít.
Nebeská harfa tisíců brilantně zářících strun ožila a do nejjemnějšího vlákna je aktivována v prapůvodní síle učení Arcturiánů.
Generátor Kosmických frekvencí uvolňujě v zářícím dechu noblesní vlny magických tónů, které se v podobě zlaté tekutiny, jako silné erupce rozprostírají energetickou a záhy hmotnou rovinou.
Tvárně mění pozemská pravidla. Dosud platné dohody ( i dohody Duší ). Vztahy, které jsou založené na „obchodu“. Klamných iluzích…
Je zahájeno sestupování Posvátného hologramu – na míru vycentrovaného Božího – pulsujícího ankhu, k jehož přijetí jsme předurčeni…
Vše! Čím skrz naskrz prochází a není v jeho vibraci, se boří. Je jako tlaková vlna zurčícího Světla, kterou když hluboce nadechneme, tak Jej pocítíme a nebudeme chtít nikdy jinak, neboť prastarý rytmus – tón Posvátných síní Věčnosti mlčení, nekonečně hlubokého Ticha nás prostoupí čirou krásou Stvoření…
Jako dotek Boží, jako ztělesnění Ducha na Zemi, jímž JSME a tak JE jej třeba v Čisté pravdě žít.
Nyní – v tomto čase sestupování Světla doslova praská vše co mu stojí v cestě. Pokorně se skloňme k sobě sama. Poctivě se ponořme do Vědomí své hladiny a pozorujme, co vše v nás, anebo našem životě není v souladu? Kde jsou slabiny? Kde říkáme, anebo děláme, to, co s námi ( již ) nerezonuje? Kde cítíme marnost? Rozpor? Kde předstíráme? Ještě se schováváme za (nějaké) aliby před sebou sama? Říkáme, to co cítíme a žijeme tak, jak vnímáme?
Proudí silná Světelná cyklóna, která boří i tříští. Je jako Boží nebeské kladivo, pod jehož doteky je vše, kde není Čisto, vše co s ním nesouzní rozprášeno. Znovu je nám připomínáno, že nepřichází ničit, ale zviditelnit a připomenout.
Protože naše staré verze a způsoby bytí se nemohou dotknout čiré krásy Božích krůpějí Světla, jež se jako tichoučké závoje ( již ) rozprostírají zpoza tajemných brán, ve kterých je dmýchán Kosmický oheň roku 2026….Dochází k magickému sladění, souzvuku se Světelným panelem našeho dalšího předurčení, našeho příběhu další epochy. S nosnou frekvencí kódu Posvátného hologramu, se kterým je naším úkolem bezpodmínečné sladění.
Tento chanelling jsem přijala na Posvátné stezce, kde kralují zákony otevřených Portálů.
Pod bdělým zrakem jiskřivých očí a mystickém syčení Hadího prince, jehož moudrost nám nyní mnohé, co je přehlíženo, zviditelní. Z učení Arcturiánů, jejichž impozantní záře se v tomto mocném čase hluboce dotýká našeho bytí – ne jako mávnutí lehoučkého Světla – ale ve smyslu aktivace Božího hologramu – Portálu našeho Světelného Vědomí.
Smím uskutečnit on-line meditaci, kterou se povinou frekvence těchto řádků, i mezi slovy skrytými klenoty. Pro kterou není třeba více slov. Pokojné mlčení Věčnosti má mnohem větší hloubku a hodnotu, která je nesdělitelná…stejně tak Jeho práce…
Přesto prosím, abyste si svoji účast nacítili srdcem.
Jestliže vnímáte vedení a Váš záměr je upřímný, tak vítejte a máte možnost přihlášení.
❤️❤️❤️
Řádky, které jsem Vám výše směla předat, sestoupily v autentických okamžicích, které jsou pro mě důvěrné a vyprávím o nich tady ❤️.
Někdy je toho na mě moc. Moc lidí, zvuků, světa. Úkolů… i starostí s klukama.
A tak sbalím fidlátka a jdu mezi své sestry – milované hory. Ještě je ani nevidím a cítím jejich puls – je to jako audience u Boha…
Otevírá se přede mnou velkolepý prostor, do něhož vstupuji v radosti dítěte a úctou dospělé.
Vnímám slavnostní atmosféru, tiše se nadechuji a jemně nakračuji.
Myšlenky se ze mne volně vytrácejí. Až když zmizí docela, dotýkám se srdcem JICH. Vyprávějí mi. Jejich slova mnou prostupují jako prameny lásky.
Je v nich vroucné porozumění, které je nikdo neučil a přesto je přítomno.
Síla, kterouž se lidé snaží vymámit svým lačněním a přesto z nich ryze září. Plní mě úcta. Uznání.
Čím výš stoupám, tím víc chumelí. Mrazivé nebeské polibky, přicházejí ukázat, že přichází čas ticha, pokory, uzavření… napadá mě, zatímco se za mnou dočista zavírají dveře světa, z něhož přicházím.
Ještě výš, je jindy radostná studánka uzamčena ledovou krásou a mlčí.
Mlčím s ní.
Jdu dál.
Poslouchám ticho. Pozoruji čím dál větší chumelenici.
A hory mi měkce vypráví….
Dnes je to syrové, drsné, bez okrasných kulis a přesto v tom cítím hlubokou Posvátnost. Jsem obklopena bílou tmou. Záhy se na známé cestě ztrácím. Jdu mlčky dál a uvnitř mě je klid. Není vidět na krok. Netuším, kde jsem. Mobil nevyndávám. Vím, že jsem přešla hranici, kde není signál…
Hory mě jako impozantní královny učí, jak důležité je neztratit bdělost. I tam, kde to známe. Tak je tomu i v životě…
Nechytat signál venku, ale být ve spojení s tím uvnitř.
Ztratila jsem se v naslouchání. Jejich vyprávění.
Spočinutí… Je vánice a nepotkala jsem živou duši. Nezastavuji.
V klidu jdu dál a přesto, že mě obklopuje nespoutaná syrovost, uvnitř mě svítí stejným dílem hluboká i pokorná víra, že budu vedena… Září mnou signál.
Za pár hodin jsem na známém rozcestí. Kolem mě se rozfouká ledový vítr, který v magickém tanci z neuvěřitelného množství divoce rozlétaných vloček tvoří bránu, jíž procházím…
Po několika hodinách šlapání ve sněhu, s řetězy na botách, jsem nádherně zhuntovaná a neskonale šťastná… že jsem (zase) šla.
Dýchám jednoduchostí všeho, co mě obklopuje. Láskou Stvoření, která se tu rozpíná. Jsem posetá krásou sněhobílých vloček. Zpívají mrazivou modlitbu světu… nám všem…
