Božím darem uvnitř každého člověka, je schopnost zřít sílu, ze které jsme stvořeni a která nás obklopuje
v mnoha esencích života. Přirozenou lidskou vlastností je schopnost Ji uvnitř i vně vnímat, cítit, vidět, prožívat.
Stačí si to uvnitř sebe připomenout a pra-původní esence, díky které jsme, počne zářit z hlubin bytosti.
💗💗💗
Plna obdivu k fascinujícím zázrakům, který je součástí nás samých, slyším hlasy andělů, kteří opakují, že je třeba, aby si to lidé připomínali mnohem častěji než dosud a pečovali o své spojení se zdrojem uvnitř sebe.
Mé vědomí se propojuje s oslnivým oceánem světla přenádherných bytostí bezpodmínečné lásky, které mě vedou do vzácného děje, uvolňujíce mi mnoho nádherných vhledů.
Sdělují mi, že v tomto období na Zemi intenzivně rozprostírají vysoké frekvence, nesoucí výjimečné vibrace, které nás lidstvo spojuje s královským prostorem uvnitř našich srdcí.
Prožívám, jak se moji srdeční krajinou rozpínají tiché paprsky, které mnou malují další a další něžné ornamenty, pro která nenacházím slova a současně cítím, jak jsou mé sálající kořeny pevně rozpoloženy v Matce Zemi.
V nesmírné vděčnosti mnou plynou modlitby, ve kterých o nic neprosím, ale za Vše děkuji.
Děkuji za každou kapku darů, které ve svém Životě mám. Bez tužeb a přání, svrchovaně naplněná prožívám, že to je ono… To je to opravdové štěstí. Nic nechtít a jen být. Rozpíná se mnou nepopsatelný a přesto hmatatelný mír.
Z mléčného oparu, se zviditelňují obrysy nádherného Archanděla Raziela, který z něj vystupuje a měkkým zlatým světlem mnou vine mnoho překrásných darů, v nichž se zastavuje čas a já jen tiše jsem…
Blaženě prožívám propojení se vším, co je stvořeno.
Nevím, na jak dlouho se zastavuje čas, který opětovně dává do pohybu radostné štěbetání mých dětí, hrajíce si v mé blízkosti se skřítky.
Pootáčím se jejich směrem a vidím, jak je andělé láskyplně objímají, laskají se se stromy a všemi směry uvolňují čistou lásku, kterou zní božská hudba.
Jako kdyby děti právě v tento okamžik dostaly pokyn, utíkají ke mně a cestou každý strom, který míjejí na okamžik obejmou a zazpívají mu „máme se rádi“.
Září tím nejkrásnější světlem lásky a z jejich očí proudí tisíce jiskřiček štěstí z bytí tady a teď, z bytí ve kterém se čas zastavuje…
Vděčně si uvědomuji, jak jsme na jedné vlně, v dokonale vesmírné synchronii, každý ve svém světě a přesto společně, v pospolitém prolnutí a dokonalém načasování mezi námi, anděly i nepatrným zachvíváním lístků na stromech.
Ruku v ruce s dětmi odcházíme z lesa, děkujíce bytostem, za jejich společnost a na samotném konci lesa se starší syn Vojtíšek Gabriel ohlédne a šťastně zavolá „děkujeme přírodo“.
Při večerním Rituálu Vděčnosti si vzpomene na tento okamžik a říká, že dnešnímu dni děkuje za to, že jsme byli společně v lese a proudila tam láska.
V mateřském objetí mu šeptám, že i já děkuju, co jsme dnes prožili a že o tom napíšu dalším lidem.
On mi na to povídá „to budou lidi i Andílci rádi“… a menší Maxík Michael souhlasně zavýská.
A tak Vám píšu o štěstí jednoho všedního dopoledne, abych vám přinesla poselství od Andělů o tom, že každý člověk je čirým světlem, jehož jas je spojnicí, se vším co je stvořeno. S hmotným i nehmotným světem.
Každý z nás má ve svém srdci strunky Světla, udržujíce naše živé propojení s Anděly, bytostmi Světla, říší skřítků a víl, které k nám rozmanitými způsoby promlouvají a bezpodmínečně nás milují.
Vnořme se do hebkosti svého srdce a tam uvnitř své Svatyně vnímejme nádherný svět Božství, jimž naslouchejme pra-původní síle sebe sama a všeho, co je stvořeno v pospolitém štěstí, ve kterém se zastavuje čas… všedních i nevšedních dnů.
S láskou pro Vás,
Radana