skip to Main Content
+420 775 029 666 info@pramensvetla.cz
Kdyby Mi Bůh Poslal Dopis…

Kdyby mi Bůh poslal dopis…

Znáte ten pocit, když cítíte, že máte něco udělat, přestože nevíte, proč to máte udělat? Nebo vás napadá, jestli  to má smysl, jestli z toho něco vzejde a další mnohá proč?

Říkáte si, jestli to není jen nějaká vaše představa? Za chvilku zase, jestli je to opravdu volání duše?

A pak přichází otázka, zda by vám nemohl Bůh třeba poslat dopis, ve kterém by vám jasně napsal, jestli to máte (u)dělat?

Jasně, že víte, že vám je posílá a vy je čtete právě skrze své vnitřní pocity a mnoho dalších indicií, ale přesto, nemohl by je posílat tak, aby pro vás byly zřetelnější?

Tak já vám povím, že nemohl, protože je posílá v té nejdokonalejší formě a tím jedinečným způsobem pro každého z nás, tak, abychom je uměli přečíst a věděli co dělat.

Povím vám svůj (zkrácený) příběh o tom, jak jsem cítila, že mám „něco udělat“ přestože jsem nevěděla proč a už vůbec jsem netušila, co z toho bude.

♥♥♥♥♥

Přeneseme se po časové ose zpátky o šest let, přesně v tento den, kdy píšu tyto řádky, pod mým srdcem tlouklo srdce mého syna Vojtěcha Gabriela, se kterým jsem v období, kdy jsme byli jednou bytostí, promalovala nekonečné hodiny. Jako by to byl on, kdo sahal po té, či oné pastelce a naše společné obrázky dostávaly nádherné podoby, které ukazovaly jakým Zázrakem Život, a samotná síla Matky Země je.

Přesně před šesti lety jsem touto dobou spolu s ním malovala mandalu Zrození, přestože jsem nevěděla proč, on se druhý den dopoledne v plné síle narodil. A já až mnohem později pochopila, proč jsem mandalu Zrození právě den před tím malovala.

Narodila se i jeho placenta, která jej vyživovala a díky které je. Poprvé v životě jsem viděla placentu, cítila její kouzelnou sílu, vůni, dotýkala se mě nádherná posvátnost a já se setkala s něčím, o čem jsem dosud neměla tušení, že je.

Muž ji dal s úctou do mrazáku a společně jsme ji za pár měsíců s láskou uctili a darovali ji zpět Zemi. Nikdy nezapomenu na velice silné chvíle, kdy placentou, začala vibrovat obrovsky silná energie našich předků a zcela mě podmanila. Netušila jsem co to je a nevěděla jsem, že jde o zásadní požehnání.

♥♥♥♥♥

Uplynul nějaký čas a já doma porodila holčičku, která se mi vešla do dlaně. Bylo to těžké, bolavé, přesto tak silné propojení s moudrostí mého těla, Matkou Zemí a posléze tichého smíření s mocí Života a Smrti. Dovedlo mě to do nejhlubší pokory, jež mě spojila s úctyhodnou Moudrostí veškerého Života ve všech jeho podobách.  A cítila jsem, že má mé proč mnoho laskavých odpovědí, které mi byly útěchou.

Sama v sobě jsem prožívala něco, co mě přesahovalo.

Po několika týdnech jsem zažila vědomé početí a prožila jsem co se děje v okamžicích, kdy se zářícího vajíčka v těle ženy dotkne Život, který jej probudí. Celá Země se rozpulsovala, celé Nebe se dojemně rozzářilo a ve mně byl stvořen chrám, který láskyplně objímal Život nové Bytosti. Prožila jsem přenádherné období požehnání, v jehož závěru se mi v pokorném odevzdání  a nejhlubší důvěře narodil syn, který  mě provedl famózním zážitkem, který se stal moji živou součástí.

Setkala jsem se se strhující – Božskou sílou právě tak jak je v pravdě v každé Ženě a ve všech ženách co kdy byly a jsou na naší planetě.

Probudilo to ve mně veliký soucit, pokoru, úctu k Zázraku Života…

Placenta druhorozeného syna se svými kořínky jemně pouštěla mého těla, prostoru, který s ním sdílela a něžně jej následovala. Z jejich hlubin a ze samotného lůna Matky Země se nesl tichý zpěv díků, který oslavoval nový Život na Zemi.

Když ve svých náručích držím pětikilového syna, jemuž jsem bez jediného zatlačení tvořila cestu na Zemi, po které v důvěře a jemnosti přišel, tak tomu stále nemohu uvěřit. Obrovský úžas, respekt, hrdost, vděčnost, pokora se ve mně mísí s dojemnou láskou a já hledím do nekonečně modrých očí našeho chlapečka, zatímco jej  za ručičku drží tehdy tříletý Vojtíšek, který jej vítá na Zemi a jmenuje jej Maximem Michaelem.

Jako kdyby se zastavil čas, vše ztichlo a okolo nás zurčí hmatatelné Božské fluidum, které září naším domovem…

Vnímám, že jej přišla uvítat i nedávno zesnulá dcera Jasmínka, jejíž duše jej objímá…je to velmi živé a dojemné, až posléze si uvědomuji, že se narodil v den Památky všech zesnulých.

♥♥♥♥♥

O pár dní později ve velké vděčnosti se spícím Maxíkem v šátku na mé hrudi, aniž vím proč, píšu první řádky, jimiž hovoří cosi nesdělitelně moudrého. Nevím, proč to píšu, netuším, co z toho bude a ani jaký to má smysl. Jen cítím velice silné a hluboké volání, kterému se s pokorou poddávám. Promlouvají ke mně Posvátné síly Matky Země, vzpomínky našich předků, starobylá moudrost Života a já tiše naslouchám a píšu. Přesahuje mě to a často pláču štěstím, když po sobě čtu, co jsem napsala.

Toužím požehnání, které ke mně přichází říct dalším lidem, toužím po tom, aby to věděli všichni lidé, které znám i neznám, vědoma si zázračnosti, který se odhaluje.

Nádherný proces tvoření v ponoření se do přítomného okamžiku, aniž bych znala záměr  a cíl je kouzelný. Píšu každý den, a čím více slov přibývá, tím méně vím, co si s tím vlastně počnu…

Tuším, že rozkvétá něco krásného a já to sdílím s lidmi v mém okolí a říkám, že během pár týdnů vydám malinkou knížečku, snad brožurku, která nese mnohem víc, než si my všichni umíme představit. Tehdy ještě netuším, jak je to ode mě pošetilé, myslet si, že během pár týdnů něco zrealizuji, protože nezrealizuji vůbec nic. I když přesně nevím proč.

Totiž ono se to děje samo a v tak přirozené jemnosti stejně, jako když tvůrčí síly Života tvoří novou bytost v ženském lůně a není možné vůbec nic dělat, jen tiše nechat dění dít.  Se stejnou pokorou, důvěrou, nadějí, láskou jako když má děloha objímala mé děti, pracuji uvnitř sebe a spřádám vlákna poselství.

Mnoho času trávím s dětmi, domácností, tvořením svíček a mnohého dalšího, přesto mě každý den volá pocit, že mám psát. Mám se věnovat textům, jejich úpravám tak, aby jejich znění zůstalo v plné síle tak, jak přišlo a zároveň byly srozumitelné.

♥♥♥♥♥

Někdy prosím Boha, ať mi s tím pomůže, protože je to náročné. Nevím, proč to dělám, jen cítím, že to dělat mám.

Píšu několik týdnů, měsíců, první rok, pak druhý. A zase od začátku vše pročítám, pročesávám text, který už jsem tolikrát přečetla a poslouchám jemné indicie lůna Matky Země, která mi říká co dál.

Její moudrost při práci následuji, i když nevím proč a vše dělám tak, jak říká i když je to někdy hodně náročné. Práce je nekonečná a já v trpělivosti a hluboké lásce desítky, stovky a tisíce hodin pracuji.

Mnohokrát jsem při čtení textu fascinovaná a žasnu, co jsem vlastně napsala, pláču hlubokým štěstím, zaplavuje mě nesmírná vděčnost. Obdivuji moudrost, která texty protéká, a cítím v sobě obrovské vlny milující energie celé naší planety, které mnou proudí ke Všemu živému.

S přibývajícími řádky se intenzivně v mém a dalších známých i neznámých lidí a celém kolektivním poli lidstva odehrává děj, který ukazuje na sílu, jak mocný nástroj v poselství, které píšu, přichází. Přesto stále ještě nevím, proč věnuji tolik času, síly, energie jejich psaní.

Posvátné vědění odkrývající poznání, o kterém jsem dosud, stejně jako většina z nás nic nevěděla. Moudrost kořenů lidstva, které hovoří o důležitosti a nenahraditelném významu našeho duchovního dvojčete – naší druhé části – naší placenty. O tom píšu.

Fyzický orgán, se kterým jsme byli jedním. Část nás samých, která vibruje kosmickou sílou, Božskou moudrostí, má shodné DNA, nese informace o našem životním poslání.

♥♥♥♥♥

Placenta, na které je z požehnání Matky Země pro každou bytost stvořen nádherný Strom Života, ve kterém jsou ukotveny tak obrovské dary pro náš Život na Zemi je nenahraditelným a pro většinu lidí stále nedosažitelným (protože to nevědí) požehnáním.

Prožívám nádherné štěstí, protože vím a na základě toho, že už vím, procházím intenzivním procesem svého Placentového rituálu, obnovuji propojení se svojí placentou, s posvátnou sílou sebe sama, se svým Stromem Života a prožívám nesmírně nádherné procesy, ve kterých se vracím do Božství, ve kterém jsem na Zemi přicházela.

Pozoruji, jak nezávisle na tom, kde lidé, kteří mě vyhledávají, ve svém životě jsou, prožívají důsledky zrůdných činů, které se z nevědomosti v naší civilizované společnosti dějí s posvátným Celkem naší bytosti.

Vidím, jak ochromení ze ztráty vlastní síly-části sebe sama, již v samotné chvíli narození vytvářejí velmi silný otisk, v jehož důsledku se lidé cítí nevyživení, rozmanitě oslabení a především nestabilně nebo vůbec nepropojení s Matkou Zemí a celý život ztrácí marným hledáním Toho, co jim bylo na samotném počátku násilně vzato.

Uvědomuji si, že to, co jsem napsala je nadějí každému člověku, celému lidstvu a naší planetě. Uvědomuji si, že je nám všem zjeven léčivý nástroj, který vede jemnou cestou odčinění a ukazuje, jak je zpětné hojení vztahu s naší placentou, její uctění a opětovné obnovení pouta s ní nenahraditelným pilířem pro nás život, nezávisle kolik je nám let a kde ve svém životě jsme.

Ze Země se několik dnů nese oslavný a laskavý zpěv jako tehdy, když se narodila placenta Maxíka a já nevím proč

♥♥♥♥♥

Až posléze vyplouvá napovrch, protože je lidstvo připraveno uzřít dary poselství, které jsem napsala, a i když netuším jak, tak se samo vše začíná dít a tvůrčí síly Života mnou probouzejí nový Život. Napsala jsem knihu, která dostává hmatatelnou podobu a stejně něžně, jako tehdy mému synovi jí skrze mě je stvořena cesta na Zemi, ve které vyplouvá. Zářící, nádherná, nesoucí tolik požehnání. Uvědomuji si a hlavu mi běží tváře různých lidí, dětí, známých i neznámých, jimž hojivý nástroj promění Životy, a pláču za ně štěstím, jako když jsem prvně ve svých náručích držela své děti.

Nyní již vím proč, protože je to mocným lékem lidstva.

Léčivý potenciál naší placenty, do které příroda na míru pro každého z nás vložila jedinečný koktejl  svých darů, je tím nejhlubším požehnáním, které každý z nás pro svoji cestu na Zemi dostal a já jsem šťastná, že to nyní v předvečer narozenin svého syna, jehož úkolem bylo toto mé probuzení, píšu.

♥♥♥♥♥

Tak jako tehdy před šesti lety si nyní hladím své lůno, které darovalo Život mým čtyřem dětem a tolika nádhernému tvoření a s pokorou se oddávám vlnám, které mnou proudí, abych Vám napsala příběh o tom, že i když jsem na začátku nevěděla proč, tak jsem napsala knihu Placentový rituál – Požehnání tvého Života, která za pár dnů roztluče své srdce a rozzáří nesdělitelné dary svého požehnání.

Kdyby mi Bůh tehdy poslal dopis a napsal mi, co konkrétně po mně chce, asi bych Mu nerozuměla, kdyby mi napsal, proč prožívám porod miminka, které se mi vešlo do dlaně a mnoho dalšího, tak bych Jej tehdy nepochopila. Proto mi své dopisy psal laskavými i bolestnými způsoby – samotným Životem tak nejdokonaleji jak mohl a já byla připravena je s vděčností číst, aniž bych se ptala proč.

A já Mu za to z celého srdce děkuji, děkuji i sobě sama, že jsem Jej, přestože cesta nebyla vždy růžová, následovala a z Jeho záměru jsem napsala knihu, která je Nadějí lidstva.

A tak, jako když přicházely na svět mé děti i nyní cítím velikou pokoru, úctu a lásku, ve které se s vámi loučím a tiše, tak jak jsem ve své přirozenosti, jménem Matky Země žehnám Vaší cestě propojení s Vaší posvátnou částí – placentou, díky které Váš Život dostane to nejcennější – Opravdovou sílu, se kterou jste na Zemi přišli.

 

Dne 18. října se rozzáří hnízdo knihy www.placentovyritual.cz do jehož paprsků Vás srdečně zvu a prozatím se můžete podívat na facebookovou stránku placentového rituálu tady:

Ráda bych Vám napsala, abyste šli za tím, co cítíte i když neznáte odpovědi na svá mnohá proč, protože za každým takovým pocitem se skrývá dopis od Boha, který Vám píše právě tak nejlaskavěji, jak jste připraveni. I když je to cesta dlouhá a náročná, třeba jako byla ta má, tak jděte v odevzdání, důvěře, naději a lásce…a dovolte strhující Božské síle, aby tloukla skrze Vás.

S láskou, Radana Flavema Chariel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento článek má 0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top