Dnes jsem sázela jahody, trhala plevel a prostě tak obyčejně v příjemném rozpoložení pracovala a děkovala svým rukám, za vše co díky nim mohu dělat, tvořit, prožívat. Usmívala jsem se na ně, zaplavovala je vědomou pozorností a cítila, jak se pod doteky mé péče radují. Uvědomila jsem si, kolik nádherného toho za celý můj život už vytvořily a vnímala jak se v nich rozprostírá energie obrovské tvůrčí síly, která jen tak tiše je a proudí tam, kam ji ze svého srdce nasměruji.
Vzpomněla jsem si na to, jak jsem v první třídě měla přísnou paní učitelku, která mi v pracovní činnosti dávala pětky a nadávala mi, že tak neschopné dítě za svoji kariéru ještě nezažila. Měla pravdu, díky rozsáhlému ekzému jsem neměla v rukách cit a byla jsem značně motoricky zaostalá.
S úsměvem jsem dnes vzpomínala na těžké chvíle a hrůzu z toho až na mě bude křičet a dá mi další pětku. Ona tehdy netušila, že mi je cennou průvodkyní, já ale ano a přesto všechno jsem ji měla ráda a nikdy se na ni opravdu nezlobila. Nosila jsem jí květiny ze zahrádky a pamatuji se, že nejraději měla pivoňky. Vždy k nim přivoněla a na tváři se ji rozlil úsměv.
Na své cestě životem na ni často vzpomínám a děkuji jí, protože nebýt jí tak nejsem tou, kterou jsem dnes. Tato paní učitelka mi dala tolik důležitých lekcí, za které jí jsem vděčná a čerpám z nich dodnes. Nemyslím, že by mi napáchala nějaké újmy, nebo křivdy, naopak v naprostém pořádku a harmonii pro mě tvořila prožitky, které jsem potřebovala. Takové, které mě vedly k probuzení mé opravdové a neomezující síly. Nemyslím, že bych ji měla cosi odpouštět, protože není co, a tak jí nad záhony, o které právě pečuji, posílám své tiché vděčnosti.
Po pár okamžicích si prohlížím své krásné a kdysi neobratné ruce, přestávám pracovat a přemítám o tom, kolik nekončících hodin péče darovaly mým třem dětem, kolik dobrého jídla uvařily, s jakou něhou neúnavně pečují o náš domov, umožňují mi dotýkat se těch, které mám ráda, realizují mé sny a mnoho dalšího.
Přemítám o tom, jak díky svým rukám ve své andělské dílně láskyplně tvořím dary, které obdarovávají tolik lidí, že to už ani nespočítám. Ze světelných spirál andělské říše předu slova do malých i velkých poselstvích a zpod štětce rozkvétají nádherní andělé letící na všechny strany. To vše dělají mé ruce.
Z mého srdce se vlévá drahocenná síla, která jimi tančí a já v pokoře tvořím to nejkrásnější, co je mým naplňujícím posláním. V tichém štěstí si uvědomuji, že nic není nemožné, naopak možné je naprosto Vše!
Naprosto vše po čem touží naše Duše je možné v našich životech ne někdy, ale teď a tady naplnit a žít.
Naprosto vše, co k tomu potřebujeme, máme uvnitř sebe a vně našeho Života jsou každý okamžik tvořeny geniální podmínky, které nám sounáležitě pomáhají pro naplnění dočista všeho! Stačí vnímat pravou úlohu sebe sama ve všem co prožíváme, ať je to cokoliv, je to Božské požehnání.
Každý člověk, ať nám daruje jakékoliv prožitky, má na naší cestě svoji úlohu světla, kterou pro nás tvoří optimální podmínky pro to, abychom probudili to nejlepší co v nás je a žili životem neustále proudícího vnitřního i vnějšího bohatství.
Ať se to může zdát lidským rozumem pošetilé, tak otevřeným srdcem vždy cítíme svoji i jeho pravou roli, ve které není oběť ani viník, nýbrž dokonalý celek vyživujícího požehnání.
Pro každého z nás jsou nepřetržitou tvůrčí energií života tvořeny podmínky pro naplnění Božských záměrů našich krásných duší a celý Vesmír se spojí, aby nám pomohl je realizovat, ať jsou jakékoliv. Nic není nemožné a možné je dočista Vše.
P. S.: Ten samý den večer, co se ve mně zrodil tento článek, jsem četla obdivná slova pro svíčku, kterou jsem namalovala a na která jsem odpověděla: „ano, je opravdu úchvatná, sama jsem žasla, co se mi (zase) z pod štětce zjevilo“.
💗💗💗
Jak vidíte, možné je naprosto Vše, když si dovolíme, aby to tak bylo!
A i ty nejméně šikovné ruce mohou tvořit úchvatné dary!
💗💗💗
S Láskou a nesmírnou vděčností k celému Vesmíru,
Radana