Dotýkám se hvězd a jejich stříbřitého prachu, který noc co noc rozsévají naší krajinou, a uvědomuji si, že jsem objevila svůj Posvátný úkol Života.
Zažívám vděčnost, která mě přesahuje a toužím tančit v objetí Vesmíru a Země, mezi veškerými nádhernými cykly Života, tak, jak odnepaměti přicházejí. A já si ten nádherný tanec dopřávám a vím, že součástí mého Posvátného úkolu je to, abych podpořila druhé v tomtéž.
Několik týdnů naslouchám nádhernému tichu, rozdmýchávajíce mnou obyčejné Světlo sounáležitosti, kterým se nechávám unášet.
Momenty, ve kterých se zastavuje čas, v nichž síly Života jen tiše ševelí, a já naslouchám pravdám tisíců hlasů našich předků.
Zažívám nádherně živé propojení s každým stromem, živočichem, listem, jejich sladký spánek pohroužení.
Nazírám do dějů pokladnice Matky Země, která v tichém předení zimního spánku objímá každé semeno, záměr, kořínek. Šeptajíc průzračné modlitby požehnání, které se do nich jako karmínové krůpějky vlévají.
Čas pohroužení dovnitř, čas obnovy sil, pokoje a rozjímání, vnitřního ticha, ve kterém se otevírají další a další brány každému, kdo dovolí, mě vedou do objetí tichého předení Země a jejich sladkých modliteb požehnání.
Uvědomuji si svůj Posvátný úkol Života, který se skládá z tolika rozmanitých perel, ze kterých tvořím náhrdelník svého Života a v jemnosti k sobě sama se těším z tichého rozjímání, které není o nic méně důležité, než má poslední kniha.
Bytí v pokoji, tichu, zpomalení je nyní to nejvíce co mám dělat, právě tak jako je tomu v Přírodě a odráží se v každé bytosti.
Zažívám důležitost zimního spánku, tichého plynutí, v němž mohu úplně vše a nechávám mnou cinkat tento nádherný a důležitý cyklus Života, aniž bych mu vstupovala do díla.
V zahalení péče světla svící, teplé deky, ve vůni pečení koláčů a obyčejného bytí doma se mi den po dni otevírají hlubší roviny Země a já si uvědomuji, jak je tato má obyčejná potřeba odrazem potřeb našich předků a tradičních hodnot, které jsou v zapomnění.
Vzdálená veškerému dění nechávám hýčkat svoji duši, tělo, zaplavuji se péčí a tančím v objetí Vesmíru a Země, které mnou rozfoukávají další a další semínka záměrů, jimž měkce žehnají. A já v tichosti, vědoma si svého Posvátného úkolu nechávám sebou znít jejich moudrost, kterou s pokorou následuji.
Je nádherná jak průzračný dech, zavinuje mě laskavou péčí a v obestření závojů Země a Nebe jsem díky tomu zaplavena tolika blahodárnými frekvencemi, které se ještě stále v souladu s novým rokem nesou.
Cítím, že je mým Posvátným úkolem poslat do světa dalším lidem to, že semínka veškerých našich záměrů, plánů, přání a vizí jsou v toto období příliš křehká na to, abychom se z nich snažili cokoliv vymámit.
Naše těla jsou v procesu obnovy, regenerace a hlubokých dějů plynoucí z moudrosti Přírody, která jestliže se s ní sladíme a dovolíme, namíchá v nás dokonalý koktejl energetických rezervoárů pro celý další cyklus, pro veškeré naše počiny.
Čas spočinutí, zimního spánku Země se přirozeně odráží ve všem živém a je důležité jej prožít v souladu se sebou a celkem a ne se nechat zmást dravostí své mysli, či okolního světa.
Nepodléhat tlaku uměle vytvořených návyků společnosti a vracet se k tradičním hodnotám, potřebám a ke svým kořenům je projevem Lásky k sobě, úcty k Přírodě, Bohu (Andělům, Vesmíru, Vyšší moudrosti…) dosaďte si, co Vám ladí.
Je tím nejvíc, co sobě, svým milovaným a celé planetě můžete darovat a přirozeně se Vám také ve smyčce linky Vašeho dalšího cyklu vrátí zpět.
Je tím nejštědřejším bohatstvím, otevírajíce Vám cesty Vašeho Posvátného úkolu Života. Nezávisle na tom, jak rozmanité cesty každého z nás jsou.
Je to nejzákladnější esence, ze které budeme tvořit po celý rok a mostem k našim Posvátným úkolům.
Lidé se v tomto období cítí unaveně a bláhově hledají cesty, aby tomu tak nebylo, přičemž se neděje nic neobvyklého – naopak. Únava nás přirozeně vede ke spočinutí a skrze ni jsme přirozeně podporováni k návratu do bytí v souladu.
Co si dopřát prožití zimního období se vším všudy a poddat se ději, který je víc než požehnaný?
Dopřejte si zavinutí křídel Andělů, tančete v objetí Vesmíru a Země, nořte se do hlubin štědře šumících požehnání v souladu k sobě, v němž se odráží synchronie se vším, co je.
- Uvolněte strach své mysli z toho, že Vám ujede vlak když…
- Osvoboďte se z plánů a zeptejte se sebe sama, co právě OPRAVDU TEĎ potřebujete..
- Dopřávejte si to…
- Uvědomte si, co zvnějšku ve vás vyvolává tíseň…
- A tomu se vyhýbejte
Namísto toho se ponořte do chrámu sebe sama, hýčkejte se a naslouchejte sladkému požehnání Matky Země.
Nechte jejím kouzelným dechem naplnit všechna semínka záměrů, vizí, nadějí a dopřejte si tiše trpělivý čas zimního spočinutí pro tělo i duši.
Objevujte své Posvátné úkoly Života, které se skládají z mnoha dílků maličkostí, přičemž jeden není víc a žádný není míň.
Navlékejte kuličky náhrdelníku svého příběhu, tak, jak bytostně toužíte a dovolte právě proudícím dějům, které jsou samy o sobě zázračné, aby Vám vdechly to nejvíc, co pro Vás mají.
Nebojte se, že něco zaspíte, ve správný okamžik, se rozzáří hvězdný prach, rozezpívá síla probuzené Země a Vy v plnosti síly, nasyceni a plni moudrosti a poznání, jichž se nám přirozeně v plynulosti zimní obnovy dostává, rozezníte své Posvátné úkoly Života.
Nádherné dny v plynutí tichosti.
