Vesmír nám stále připomíná svoji moc. Slyší všechna naše vyslovená i nevyslovená slova, z jejichž energie rozechvívá dění, které jsou často doslova mistrovským zázrakem. A s jedním takovým zázrakem bych se s Vámi ráda podělila.
Před pár dny si děti po snídani běžely hrát ven a já nechaje v kuchyni pořádný šrumec jsem je do svěžího království naší zahrádky následovala. Vdechovala jsem ranní vůně, těšila se z krásy, která mě obklopuje a pozorně naslouchala, které rostliny mě zvou do své blízkosti, a mám o ně dnes pečovat.
A zatímco mé bosé nohy díky ranní rose dostávaly skvělou péči, těšila jsem se z přítomné krásy a došla jsem svým malým královstvím až ke skleníku.
Pomalu jsem otevírala dveře a vstoupila do nejzelenější zeleně rostlin, které mi doslova rostou před očima, když mě zavinuly nádhernou energií a rozezněly melodii svého tichého zpěvu Lásky. Tak hmatatelně a živě, jak jen jejich živá síla mistrovsky dokáže.
Vnímaje jejich něžné doteky rozpíjejíc se mojí aurou, jsem si uvědomovala naši skvostnou propojenost, vzájemnost, cítila jejich jemné pohyby a chvění plné Života, ve kterých ke mně hluboce a laskavě hovořily.
Jako kdyby se zastavil čas a zpoza keříků rajčat a dalších rostlin vytančily nádherné bytosti rostlin, vítaje mě v jejich prostoru. Hmatatelný tep jejich srdcí se roztryskal v nádherných barvách a já ve velké úctě a tiché vnitřní radosti pouze byla.
Záhy jsem poklekla k tomu kousku půdy, o kterou tak ráda pečuji, pohladila ji a věděla jsem, že právě nyní tato část mé zahrádky mě volá.
Ve výskotu dětí opodál a přesto v rozjímání jsem kypřila zemi, tu a tam vytáhla kousek plevele. Když za mnou přiběhl Vojtíšek, aby se o cosi podělil, a povídá mi:
„Mami proč Bůh vymyslel plevel?“
Zprvu mě ta otázka zaskočila a musela jsem se zamyslet…
„No myslím, že má svoji důležitou úlohu a určitě není na světě zbytečně. Nic a nikdo není na světě zbytečně, plevel může být užitečnou potravou pro broučky a třeba další zvířata. Zajištuje rostlinám, které pěstujeme, vláhu a třeba má i mnoho dalších úloh, o kterých ani já nevím Vojtíšku.
Při jeho vytrhávaní lidé mohou přemýšlet o sobě a všem hezkém, co jim život dává a učí se trpělivosti. Také se mohou podívat do sebe sama, na svoji vnitřní zahrádku a svůj vlastní plevel.“
„Mami na jaký plevel? Přece uvnitř lidí neroste plevel, ne?“
„Vojti, nic a nikdo na světě nemá jen krásné květy a plevel je součástí každého z nás. A právě tak, jak pečujeme o naši skutečnou zahrádku tady venku, tak bychom měli pečovat o naši zahrádku uvnitř našich bytostí a s pozorností plevel, stínící krásno naší Duše vytahovat. Ona pak bude víc a víc zářit.
💗💗💗
Je důležité o sebe pečovat a není ostuda si uvědomit a pojmenovat, kde v nás roste plevel,
protože jen když ho umíme vidět, ho také najdeme a nebude nám ubírat sílu.“
💗💗💗
„Hmm, takže když budu vytahovat plevel v sobě, tak má Duše bude víc svítit a já budu mít víc Lásky, že jo mami? A víš co, já si myslím, že Bůh vymyslel plevel proto, abych tu takhle s tebou mohl teď být a mohli jsme si tu povídat.“
V tento ryzí okamžik, kdy můj syn vyslovil tuto čirou moudrost, se mnou rozpila nesdělitelná nádhera, která navždy bude moji součástí a v jeho očích se rozzářilo samo Nebe. Dal mi pusu, a zatímco jsem jej hrdě sledovala, vyběhl pokračovat ve hře s mladším bráškou.
Bohatší o tolik darů jsem pokračovala v práci a na posledním kousíčku, který mi zbýval, jsem narazila na mraveniště, ve kterém se to pilně hemžilo. Chvilku jsem pozorovala ten cvrkot tolika životů a záhy jsem běžela říct dětem, že máme ve skleníku malý – velký zázrak, o kterém jsem věděla, že jim udělá velikou radost!
Totiž večer předtím jsme se, v naší nedávno koupené a oblíbené knize (vyprávějící o životě mnoha rostlin a živočichů jedné zahrádky), dočetli o tom, jak maminka okopávala a při své práci narazila na mraveniště a děvčátko Jitřenka, která knihou provází je fascinováno tím, jak mravenci běhají s vajíčky.
A naši chlapečci si přáli, abychom také na zahrádce měli právě takové mraveniště a oni se mohli dívat, jak mravenci běhají s vajíčky.
Fascinovaná, že netrvá ani pár hodin a oni je užasle pozorují a já zase užasle pozoruji své děti, přetékám štěstím na všechny strany.
Když se kluci vynadívají, necháme mravencům jejich klid, děti odbíhají a já jdu pokračovat v práci ven.
Rozjímám. Raduji se. Vnímám tichou sílu rostlin, která se mnou vpíjí. Hlubokou propojenost se Zemí celou svojí Bytostí a to, jak vstřebává mé frekvence, energie a potřeby všech mých rovin, z nichž v dokonalé moudrosti záhy pro mě na míru mixuje a tvoří Božské esence.
Pečující Velká Matka mě zaplavuje jedinečností své blízkosti v dokonalých elixírech, které tvoří v souladu se mnou a právě tak, je tvoří pro každou lidskou Bytost.
Tím laskavější, mocnější a silnější medicínou jsou, čím hlubší je naše vědomé zapuštění kořenů.
Láskyplně trhám pár pampeliškových listů, vytahuji několik kořenů, které si dopřeji ke svačině a dětem do zeleninové šťávy, vědoma, že přijímám vzácné dary naší Země.
Vlastně téměř každý den, jako malé dítě žasnu, co vše se v mém malém zahradním královští děje a jak Božskou péči veškerého Života dostávám(e).
Uvědomuji si, jak je každý kousek půdy nádherným chrámem rozdmychaný síly zázraku.
Oázou kde se setkává všechno se vším…
Navečer, když peču hromadu palačinek a u toho ťukám do mobilu tento článek (abych nic důležitého nezapomněla).
Pod okny dovádějí kluci, kteří každou chvilku přiběhnou špinavou rukou pro nový příděl, a v tom letu slyším, jak starší říká mladšímu: „Brácho to byl dobrej den viď, to jsem si to užili a pamatuješ na ty mravence? To nás večer asi slyšeli Andílci a vykouzlili je pro nás…“
A tak nezapomínejme, že nás každý moment záchvěvu naší mysli slyší celý Vesmír, který spřádá zázraky své mistrovské moci, ve které pro nás tvoří z esencí našich přání…
Mějte nádherný čas a ať už se s pokorou klaníte nad plevelem Vaší vnější, či vnitřní zahrádky, tak buďte provázeni rozdmýchanou sílou zázraků…
S láskou,
Radana
